František Kostlán: Komu se hodí nepokoje na severu Čech? A proč?
Posun společnosti směrem k extremismu, kterým se již delší dobu ze všech
možných úhlů zabývají různorodí publicisté, má své zlomy a strategie, svá
pozastavení (Viz
ZDE). Dosavadním vyvrcholením tohoto posunu na evropské scéně byl
teroristický útok v Norsku spáchaný z ideologických důvodů proti vládě a
levicové mládeži. (Viz
ZDE.)
Dav a lůza lačná lynčování
V České republice, zemi, jež na rozdíl od Norska provozuje demokracii pouze
prostřednictvím mechanismů (tedy mechanicky, bez obsahu) se lidé, kteří
vyznávají stejnou či podobnou ideologii jako terorista Breivik, pozvolna
prodírají do popředí. Za pomoci mocných se zabydlují ve státních strukturách,
dostávají čím dál větší prostor v mainstreamových médiích. Střelné zbraně k tomu
nepotřebují, mají k dispozici typicky východoevropskou zbraň: dav a lůzu lačná
lynčování.
Kdo a jaký má zájem na tom, aby na severu Čech pochodovaly davy s pokřikem
„Cikáni do plynu?“ Kdo a jaký na tom má podíl? To není tak jednoznačné a
jednoduché, jak by se snad mohlo na první pohled zdát. Vezmu to heslovitě, s
tím, že komentář neskýtá potřebný prostor pro tak rozsáhlé téma. Některá má
tvrzení tak zůstanou nepodložena, s tím, že se k nim jindy vrátím podrobněji.
Skinheads a Landa
S protiromskými náladami po listopadu 89 (vlastně u krátce před listopadem)
začala koketovat část skinheadské subkultury. Živena Danielem Landou a jeho
písněmi se pomíjivost této koketérie v první polovině 90. let proměnila v
permanentní proud demagogie, kterým „to všechno začalo“. Landovy desky se
štvavými texty se prodávají dodnes, zájem o ně neutuchá, jelikož dokáží velmi
dobře působit na negativní emoce a pohodlný způsob uvažování. Landa sám se od
těchto desek a jejich obsahu nikdy výslovně nedistancoval, proto také na nich
dodnes dobře vydělává.
Neblahé dědictví této dřevní xenofobie a záštiplnosti vůči jinakosti se
promítlo do rasistických vražd devadesátých let a vzrůstající nesnášenlivosti
vůči Romům, migrantům i bezdomovcům. Policisté vyšetřovali trestné činy spáchané
na Romech laxně, státní zástupci zavírali případy, aniž byly řádně vyšetřeny,
soudy udělovaly jednotlivcům za opakované rasistické trestné činy zas a znovu
podmínečné tresty. Odrazilo se to i ve vysoké politice – do parlamentu se
dostali Sládkovi republikáni, jejichž přímočará rétorika nenechávala nikoho na
pochybách, jak by to u nás vypadalo, kdyby vládli.
V průzkumu ke konci 90. let se většina respondentů vyslovila pro to, aby pro
Romy bylo ustaveno jiné, tvrdší zákonodárství než pro ostatní. V té době však
bylo pořád ještě neslušné hlásat lži za účelem vyvolávání protiromské zášti, a
nebylo tolerováno (alespoň ne tak často, jako dnes) pokřikování rasistických
hesel pod okny romských rodin.
Malí Sládkové
Atmosféra ve společnosti se začala nenápadně posouvat k horšímu v momentě, kdy
se demokratické strany rozhodly přebírat republikánům voliče přebíráním jejich
témat. To se v té době týkalo především ODS, jejíž předvolební vypjatý
nacionalismus si nijak nezadal s rétorikou rakouského nacionalistického
populisty Heidera.
Povedlo se, Sládek byl z parlamentu vytlačen, a mnoho malých, zprvu
nenápadných Sládků se do zastupitelského sboru infikovalo prostřednictvím
demokratických stran. Tento proces pozvolna sílil a trvá dodnes, například v
podobě některých zákonodárců ODS v čele s Řápkovou, o Čunkovi, jenž svou
hloupostí tuto mašinérii pomáhal nastartovat, ani nehovoře.
Senát, který se měl stát úctyhodnou institucí, hemží se rasisty (senátor
Doubrava – nedávný komunista, zvolený za uskupení Severočeši.cz – viz
ZDE),
anticiganisty (např. senátor Lebeda – za ČSSD) a těmi, kteří neváhají
legitimizovat představitele krajní pravice, jako senátor Antl – za ČSSD (Viz
ZDE)
S legitimizací protiromských výroků a následně i postupů však začali komunální
politici, kteří za svůj zjevný rasismus (například Janáčková) nebyli nijak
potrestáni. Z beztrestnosti rasistických výroků se postupně stala norma.
Anonymní splašky nových médií
Zmiňovanému posunu hodně napomohla nová média, internet a všechny jeho podoby
předávání informací. (Viz
ZDE.)
Názory, které ještě nedávno přirozeně přežívaly na okraji společnosti se „díky“
novým médiím dostaly do centra pozornosti. V diskusích pod články, na blozích,
na internetových sociálních sítích se objevují anonymní splašky zbabělců, kteří
si ani nedokážou stát za svými názory svým jménem
A jsou zde zcela běžně k vidění i rasistické výzvy k násilí na
druhých, aniž by se nad tím kdo pozastavoval, o nějakém vyšetřování nemůže být
ani řeči. „Diskutéři“ a blogeři (a provozovatelé internetových stránek, kteří
jim to umožňují) nastavili laťku myšlení a odpovědnosti nejníže od dob
nacistických a komunistických sekerníků.
Populismus médií
Co je asi na celé věci vůbec nejsmutnější, je populistický přístup médií,
včetně těch veřejnoprávních, která za normálních okolností mají vyvažovat
komerční a bulvární zpravodajství. U nás se to týká hlavně České televize. Po
odchodu Iva Mathé z místa ředitele ČT dává její vedení přednost výši
sledovanosti před rolí, kterou by měla jako prostředek veřejné služby plnit.
Hovořím o snaze o objektivitu a novinářce etice. Naději zatím trochu drží
stanice ČRo Rádio Česko a některé pořady na „šestce“.
V okamžiku, kdy si vydavatelé a redakce sdělovacích prostředků posunu
společenské atmosféry všimli, bylo zle. Od toho momentu začala česká
mainstreamová média posunu této atmosféry nahrávat. Ba ještě hůře, začala ji
spoluutvářet. (Viz například
ZDE a
ZDE a
ZDE a
ZDE.)
Od té chvíle nebylo Roma, který by se pod tíhou uměle vyrobených „důkazů“ mohl
někam schovat, jelikož paušalizování se vedle anticiganistických primitivů a
politiků chopila i média. (Nedávno například informoval Deník.cz, že českou
dívku „znásilnila etnická menšina“).
Moře lží
…Z moře lží a frází se voda nedá pít… zpívá Spirituál kvintet v jedné ze
svých nádherných úprav amerických tradicionálů. My ovšem máme problém opačný. Z
moře lží a frází se nejen pije, ale přímo utkává předivo nenávisti proti Romům.
Lži o výhodách v pobírání důchodu a dávek (viz
ZDE), jakož i výmysly
další, živí frustrované a zakomplexované nenávistníky drahnou dobu.
Vedle
neonacistů a dalších extremistů na náměstích je šíří i mnozí politici
demokratických stran, státní úředníci či policisté prostřednictvím médií (Viz
například i článek
Šéf mostecké policie: Z deseti Cikánů je devět šmejdů). Kydat
na Romy špínu stalo se módou, kdokoli si směrem k nim odplivne, sklidí za to
potlesk davu. Ta ztráta vědomí odpovědnosti za vlastní slova a činy nahání hrůzu
– i proto, že stojí v samém počátku našeho „breivikismu“.
Na dohled lynči
Vláda Jana Fischera se snažila tomuto trendu postavit. Přechodný útlum
činnosti pravicových extremistů přišel díky razanci, s jakou se do boje proti
extremismu pustila.
S nástupem vlády Petra Nečase se situace obrátila o 180 stupňů. Jsme náhle
svědky podezřelých okolností. „Díky“ Nečasovu kabinetu se nám před očima odehrál
další posun v atmosféře k horšímu. A jeho důsledkem je i zostření boje proti Romům,
vnitřnímu nepříteli číslo jedna. Nejde o žádné tajemství, popsal jsem jej v
několika článcích, takže jen velmi stručně:
Od počátku letošního roku představitelé státní správy ve městech a obcích i
policie nechávají počínání pravicových extremistů takřka bez povšimnutí.
Neonacisté pochodovali letos romskými enklávami v Novém Bydžovu a v Krupce a
vykřikovali zde rasistická hesla, aniž by policisté či úředníci jakkoli
zakročili. V Krupce policie na základě metodického pokynu ministerstva vnitra
protizákonně rozehnala legální náboženské shromáždění, které se neonacistům
postavilo do cesty. Náhle bylo přijatelné, že někdo provádí „verbální lynč“ pod
okny Romů – ocitli jsme se tak na dohled pokusů o lynč přímý.
Změna politického zadání
Proč se ministerstvo vnitra, státní správa v obcích a policie začaly během
několika týdnů chovat tak okatě rozdílně? Nabízí se logické vysvětlení: dostaly
politické zadání, zcela odlišné od předchozího. A poslušní úředníčci na vnitru a
v obcích a policisté „jenom“ horlivě plnili rozkazy shůry (to také z nedaleké
historie známe, že?).
Tato policejní a úřednická „taktika“ slaví úspěch dodnes, především při
nepokojích v Rumburku a Varnsdorfu. Policie pustí demonstranty až po okna Romů,
aby si mohli dosyta vychutnat rasistické pokřiky na svou adresu. Při prvním
neohlášeném pochodu Rumburkem dokonce nechala policie celé desítky minut
zdivočelý dav zcela bez dohledu. Ke skutečnému lynči nedošlo jen náhodou a
proto, že vyděšení Romové většinou ze svých domovů utekli den před tím.
Nepokoje dobře odvádějí pozornost
Premiér Petr Nečas se přitom stále tváří, že na severu Čech se nic neděje.
Pronesl jedno nemastné neslané prohlášení a papouškoval Klausovo prohlášení o
nutnosti tvrdého zákroku proti demonstrantům. Na Šluknovsko nedorazil, aby
pomohl uklidnit situaci. Ptejme se, proč tomu tak je? Nečas je přeci
inteligentní člověk a jistě dokáže domyslet důsledky tamního dění. Tak proč něco
nepodniká?
Třaskavá situace pokračuje, protože s místními lidmi, kteří demonstrují proti
Romům či stojí na straně těchto demonstrantů, nikdo nehovoří, nikdo jejich
problémům nenaslouchá. Z místních komunálních politiků málokdo, z vysoce
postavených nikdo. A když už se k dění na severu Čech vyslovují, navrhují jako
všelék pouze represivní opatření. Protiromsky naladění místní lidé z majoritní
části společnosti jsou tak ponecháni napospas svým
frustracím a rostoucí naštvanosti, jsou ponecháni napospas neonacistické lůze, která je
hecuje nejen k ještě větší nenávisti, ale rovnou cestou je vede k násilnému „způsobu
řešení“ jejich problémů.
Má celé toto dění nějakou vnitřní logiku? Nepokoje, kterých si politici de
facto nevšímají a riskují tak velký průšvih, se, logicky vzato, těmto politikům
musí k něčemu
hodit. Napadá mě totéž, co i jiné pozorovatele politické scény přede mnou:
koaliční strany potřebují odvrátit pozornost od svých kauz, od pseudoreforem, v
nichž lidé zaplatí z vlastních peněženek neschopnost vlády zatočit s korupcí,
vybrat všechny daně či skončit s nekonečným rozkrádáním, tunelováním a hrabáním
pod sebe.
Zastřešení zapšklosti
Bylo jen otázkou času, kdy si celý tento proud zapšklosti, nesnášenlivosti a
nezodpovědnosti najde intelektuální a politické zastřešení. Je jím Akce D.O.S.T.
v čele s Ladislavem Bátorou a s politickým krytím z Hradu. Hájek a Jakl, poskoci
prezidenta Klause, se opravdu činí, aby tento úkrok k ultrakonzervatismu či
pokus o návrat k českému fašismu co nejlépe a nejdříve legitimizovali.
Nejde jen o jednoho extremistu na ministerstvu školství, ale o to, že ten je
lakmusovým papírkem na cestě k masivnějšímu průniku do státní správy a vysoké
politiky. Pokud tento intelektuálně-politický proud rozšířený o další pravicové
extremisty po ukončení svého aktivistického prezidentování zaštítí Václav Klaus,
asi nejlepší český politický stratég (který se onoho extremisty zastává – viz
ZDE),
rozjede se fašizace české společnosti naplno.
