František Kostlán: DH (48) si opět chtěly bouchnout. Dostali ale jenom Kohn s Roubíčkem

Píše se rok 1940. Kohn s Roubíčkem jdou po ulici. V tom se dosud zamyšlený
Kohn rozzáří a říká: „Pamatujou, Roubíček, na ty zlatý časy, kdy jsme tady šli,
mluvili německy a dostali kvůli tomu přes držku?“

No, možná by pan Kohn dnes reagoval, alespoň občas, podobně. Čeští kamarádi a
spřízněnci německých (neo)nacistů, ukryti pod různými krycími jmény (DSSS,
Národní odpor, Autonomní nacionalisté), okupují letos veřejný prostor
permanentní předvolební kampaní, založené na rasismu a xenofobii, ve snaze
oslovit širší veřejnost.

Družba DSSS s německou krajně pravicovou NPD vyvrcholila letos v dubnu, kdy
soudruzi uzavřeli manifest o spolupráci. NPD je, nikoli shodou okolností,
nejsilnější v regionech podél českých hranic. A jistě nikoli shodou okolností
měl předseda NPD Udo Voigt v Německu kolize se zákonem kvůli svému rasismu. A už
vůbec není náhodné, že tentýž zpochybňuje rozsah vyvražďování Židů za druhé
světové války a požaduje navrácení území, která Německo ztratilo po roce 1945.

Však si také svazáci obou stran (při jiné příležitosti) se zaujetím
prohlíželi mapu nacistické říše i s vyznačenými hranicemi protektorátu Böhmen
und Mähren, okleštěného o sudety, tedy o území, jež Voigt požaduje navrátit.
(Viz fotografie v článku
Do Česka
přijede na pozvání DSSS šéf německé neonacistické strany NPD.)

Ein Volk, ein Reich, ein Fűhrer

Pakt NPDSSS volně navazuje na
Základní úmluvu
mezi českými a německými kamarády, kterou s německými soukmenovci již v roce
2009 uzavřeli představitelé neonacistického Národního odporu (ve skutečnosti:
Národní otvor – každý ať si dosadí, který.). V tomto památném dokumentu se krom
jiných nezpochybnitelných pravd píše i toto:

„To vše je nutné především k tomu, aby se vyloučila vzájemná rozdílná a
bezectná prohlášení nebo činy. Jen takto může pokračovat spolupráce v souladu se
strategickými cíli ,Evropy národů´. V tomto smyslu záměrně stavíme na tradici
Německé říše a spojenců říše jako jádra a opory Evropy. Nepřátelskou mocí
páchanou zkázu na našich národech skrze biologické a ekonomické zatěžování
cizími vlivy může zastavit jen náš společný boj.“

„Když řeknete dostatečně velkou lež a budete ji opakovat, lidé jí nakonec
uvěří,“ řekl v dobách své největší slávy Josef Goebbels. A bůhví, že měl pravdu.
Vždyť také nikdo neuměl s davem pracovat lépe než on, tedy hned po drahém vůdci,
abych uvedl věci ve správnou hierarchickou posloupnost.

A podle tohoto hesla se řídí demagogové napříč časem a prostorem, Českou
republiku 21. století nevyjímaje, jak vidno i z citace úmluvy.

Už se tedy můžeme těšit, až ve společné Německé říši splyneme politicky,
občansky i geneticky v jeden kolektivní uvědomělý národ, kterému jen nepřátelé
nadlidstva přikládají stádní rysy (to není překlep, jde o stádo, nikoli o stát).
A jak bude takový správný „evropský Němec“ vypadat? Tato myšlenka v našem
árijském prostředí není nová, i recept je proto osvědčený:

Bude plavý jako Adolf Hitler, štíhlý jako Hermann Gőring, urostlý jako Josef
Goebbels, věrný jako Rudolf Hess, a honosit se bude pravým germánským příjmením,
něco na způsob Rosenberga. A inteligentní bude asi tak jako Tomáš Vandas. (To
jediné je inovativním prvkem konečného řešení výzoru kolektivního občana německé
říše.)
Zbývá jen vyselektovat nějakého toho vůdce a na lepší, krásnější a rasově čistý
svět je zaděláno.

Déháčka = DH = 48 = duté hlavy

Tolik na vysvětlenou prozatím nepoužívaného novotvaru, který by ovšem měl
zakotvit ve veřejném prostoru co nejdříve. 48 znamená: D je čtvrté a H osmé v
abecedě – tento symbol (rok 1948) ukazuje na spřízněnost s bolševikem co do
metod prosazování ideologických výdobytků.

Kdyby se tedy můj novotvar více požíval, možná by potom opadly spory mezi
příznivci lidských práv, jestli je lepší označovat déháčka výrazem „extremisté“,
nebo „radikálové“. Duté hlavy jsou to v každém případě, bez ohledu na to, jestli
jde o déháčka méně inteligentní (IQ 40) nebo jestli jde o vzdělané a vysoce
inteligentní i jinak vyspělé jedince (IQ 80).

Jenom mi není úplně jasné, do které inteligenční skupiny by se – například –
dalo zařadit déháčko, které v Přerově na novináře pokřikovalo: „Co to točíš, ty
zmrde, vole?“ V každém případě, ty nejinteligentnější z nich si můžete
pohlédnout na našem výletním, téměř

prázdninovém videu ze sobotního Přerova.

O oprávněnosti novotvaru „déháčko“ svědčí nedávná exkurze paní Mrtvičky v
Praze. Ta, s elánem jí vlastním, pobíhala po městě, koho se dotkla, ba na koho
jen pohlédla, padl jako podťatý. Poté zabloudila na místo, kde právě
podepisovali naši drazí vůdci Vandas s Voigtem manifest o nerozborném přátelství
na věčné časy, a v celé místnosti nebyl jediný, koho by se její přítomnost
jakkoli tkla. Mrtvička, silně rozladěna, odchází, když v tom jí to dojde: „No jó,
já jsem mozková.“

Ozbrojená déháčka

Poznat to bylo i nyní v Přerově, kde pochodovala hrstka DH. Všem, kromě nich,
muselo být předem jasné, že policie bude řádit. Před dvěma lety zde déháčka
vedla proti policii pouliční bitvu. Asi 700 zcela a naprosto mírumilovných
nácíčků se zde pokusilo po oficiálním ukončení akce prorazit policejní kordony.
Vzduchem létaly zápalné láhve, kusy laviček, dlažební kostky a další kameny,
dýmovnice a rozbušky. Řada menších konfliktů se strhla i na dalších místech
Přerova, DH napadaly ty, které si vybraly za své nepřátele.

Duté hlavy si přesto sebou před pár dny do Přerova přinesly krom jiného pistoli
vzor ČZ 70 (legálně drženou!), teleskopické obušky, nože, tyče a boxer. Buďme
jim za tu dutost vděčni, alespoň známe míru jejich mírumilovnosti.
 
Nestavte se na odpor Národnímu otvoru

„Není dobré stavět se jakkoliv na odpor, to je věcí policie,“ vzkázala policejní
mluvčí Přerovanům. Ano, to je opravdu věcí policie, obzvláště té policie, která
v Novém Bydžově a v Krupce usilovně stála na straně DH a žádný odpor jim tudíž
nekladla, na rozdíl od odpůrců déháček, kterým ukázala, kolik v Pardubicích
stojí perník a pendrek (policejní).

Ano, i v Přerově ochránila policie Romy před lidmi, kteří vylezli z
"národního" otvoru, opravdu důkladně. Mimo jiné i tak, že nechala déháčka
zastrašovat Romy pomocí nadávek a rasistických hesel. 48čky v Přerově
pokřikovaly obvyklá hesla „Čechy Čechům“ (rozuměj: pouze Čechům, nikoli již
Romům a migrantům). A také „Cikáni do práce“, což je spíše úsměvné, protože
naprostá většina déháček je nezaměstnaných a jediné, co dělají, je, že celý den
průběžně otravují diskuse pod články na Romea.cz. Z čeho žijí, není známo,
nejspíš je vydržují rodiče, když různé podpory a dávky od státu pokládají za
parazitování.

No a vedle toho osmačtyřicítky volaly další, tentokrát již policejně povolená
hesla – policejně povolená proto, že policisté opět (stejně jako v Bydžově a
Krupce) žádnému z těchto násilnických a rasistických výkřiků nezabránila, nikoho
z pokřikujících za to nezadržela. Na již zmíněném videu můžeme sledovat tyto
tvůrčí počiny déháček:

• Pojďte mezi nás, zabijeme vás!
• Už nás tu máte, vy kurvy
• Bílý Čechy
• Opice, opice
• Vyližte nám prdel

Stínová ministryně ČSSD pro lidská práva a rodinu Michaela Marková Tominová v
článku Proti
DSSS v Přerově připomněla:
„Nesmíme zapomínat, že i Hitler přišel v Německu k moci prostřednictvím voleb.
Proto je nesmírně důležité, aby se proti jakýmkoli projevům extremismu postavily
ruku v ruce všechny demokratické politické strany, bez ohledu na vzájemné
animozity v jiných oblastech.“

Škoda, že si tato její moudrá slova neberou za svá různí populisté v
demokratických politických stranách, podle jejichž not policisté a úředníci
ministerstva vnitra ve věci "ochrany Romů" před DH poskakují.

Dobrý Čech nekřičí "Čechy Čechům"

A protože jsem začal příhodnou anekdotou, musím jí i končit:

Hitler se jednou rozhodl, že se v Evropě sám přesvědčí, jaké se těší
popularitě. Nejdříve potkal na ulici malého německého kluka a ptal se ho: „Víš,
kdo jsem?““
„Ano, vím to. Ty jsi náš vůdce!“
„Výborně,“ potěšilo to Hitlera a soudil, že za to musí chlapce odměnit. „Čím bys
chtěl být?“
„Chtěl bych být esesobergruppenfűhrer,“ projevil svůj sen a Hitler mu slíbil, že
jej vyplní.
Pak odjel do Holandska a zastavil prvního výrostka, kterého uviděl, a položil mu
stejnou otázku: „Víš, kdo jsem?“
„Ano, vím – ty jsi náš ochránce,“ uspokojil Hitlera svou odpovědí. Za to se mu
též odměnil:
„Dobře, budeš po válce obchodníkem se zrnkovou kávou.“
Potom se Hitler vypravil do protektorátu a v Praze na Žižkově zastavil chlapce u
židovských pecí: „Jestlipak víš, kdo jsem?“ tázal se ho.
„Se ví,“ sykl kluk, „seš náš tatíček, že jó?“ protáhl poslední slabiku.
"Hmm," zadumal se Hitler, „zde se jeví ta slovanská měkkost. Mám to tu
dobré…tatíček. Hezké…a čím bys chtěl být?“ položil další obvyklou otázku.
KKluk řízně odsekl: „…sím sirotek!“

Dobrý Čech tedy neskanduje "Čechy Čechům", protože ví, že by si pak musel
přát, aby se stal sirotkem, nýbrž vzkazuje déháčkám totéž, co já na úvodní
fotografii k tomuto článku.

Čechům zdar a Romům zvláště.