Fanfare Ciocarlia vystoupí v pražském paláci Akropolis

Temperamentní Fanfare Ciocarlia vystoupí  v pondělí 14. ledna od 19.00
hodin v pražském paláci Akropolis.

Popularita živelných balkánských dechových „úderek“ stále nepolevuje a do pražského paláce Akropolis se vrací jeden z nejuznávanějších spolků svého žánru Fanfare Ciocarlia. Temperamentní rumunští virtuosové zadují v pondělí 14. ledna od 19.00 hodin.

Dnes již není třeba připomínat, že balkánské dechovky mají pramálo společného s našimi či německými kutálkami.
Zatímco ty středoevropské jsou symbolem hudební tuposti, na východě Evropy hýří
tento žánr úplně jinými rytmy, barvami i temperamentem. Balkánské dechovky hrají
v závratném tempu, jejich hudba je intoxikovaná ohnivým vínem, po domácku
pálenou rakijí, romským feelingem, zatímco další ingredience stále čekají na
objevení. Mezi fanoušky balkánských dechovek tudíž často patří nejen příznivci world music, ale i posluchači odchovaní rockem či taneční hudbou.

U kořenů jazzu

Ačkoliv hudební kořeny dechových spolků z jihovýchodu Evropy spočívají v odkazu tureckých vojenských kapel, romských lidovek a tancovaček, neváhají dnešní muzikanti využít ani prvky funky, latiny nebo právě rocku.
Dominantním nástrojem "tureckých muzik" byla původně zurna, hoboji podobná
píšťala, která svým ostrým zvukem pronikla i tou nejhlasitější bitevní vřavou. V
18. století vyměnily vojenské kapely dosavadní orientální nástroje za evropské,
ale původní turecký způsob hry si naštěstí ponechaly.

Svéráznou parodickou coververzi premetalového hitu Born To Be Wild (původně z repertoáru kapely Steppenwolf), kterou možná znáte z filmu Borat, nahráli právě Fanfare Ciocarlia.
Inspirace ovšem funguje i v opačném směru. Samply od Fanfare Ciocarlia použila například britská taneční kapela Basement Jaxx.
Zajímavou, mnohými muzikology potvrzovanou myšlenku šíří Ioan, nejstarší člen Fanfare Ciocarlia: „Když v roce 1864 skončilo v Rumunsku nevolnictví, tisíce někdejších romských nevolníků odjely za prací do Ameriky.
Přistěhovalci z Balkánu se usadili převážně v černošských ghettech a pochopitelně mezi nimi byla spousta muzikantů. Kdo se opováží tvrdit, že se naši krajané nepodíleli na vzniku jazzu?“

Muzika jako vesnická tradice

Fanfare Ciocarlia pocházejí z vesnice Zece Prajini, ležící na hranicích Rumunska a Moldavska. V osadě o čtyřech stovkách obyvatel se muzika předávala z generace na generaci a sloužila výhradně na lokální úrovni. Velký boom balkánské hudby ovšem vynesl venkovské muzikanty na pódia celého světa. O osudech dechovky, která dělí svůj čas mezi poklidný vesnický život řízený dávnými tradicemi a bouřlivá mezinárodní turné, vznikl dokonce dokumentární film Iag Bari Brass On Fire.
Kapelu Fanfare Ciocarlia v roce 1996 objevil německý producent Henry Ernst. Debut Radio Pascani vyšel o dva roky později a dnes mají Fanfare Ciocarlia na kontě šest úspěšných titulů včetně koncertního DVD Gypsy Brass Legends (2004).

Mezinárodnímu publiku představil tuto svéráznou hudbu roku 1995 film Underground
bosenského režiséra Emira Kusturici.Rumunská kapela Fanfare Cioacarlia
představuje ve svém žánru nejen poslední objev, ale také tu nejrychlejší kapelu.
Novinářům skýtá efektní přirovnání k Sex Pistols, věhlasné kapele anglického
punk rocku, která nejenže hrála značně zběsile a rychle – a navíc žádné jiné
tempo neuznávala.

Ciocarlia znamená rumunsky skřivánek, ale zároveň je to jméno jedné z
nejhranějších rumunských lidových melodií, na níž po desetiletí dokazovali svoji
virtuozitu oficiální folklorní ansámbly. Původně idylický evergreen nakonec
neunikl jízlivé pozornosti Emira Kusturici a jeho hudebního partnera Gorana
Bregoviče, kteří jej ve zmíněném filmu Underground použili pod názvem "Kalašnikov."
Fanfare Ciocarlia skladbu hrají v původní, nepřikrášlené podobě, jak ji dodnes
můžete dodnes slyšet na divokých svatebních tancovačkách východní Evropy.

Díky albu Gili Barabdi (2005) získala skupina prestižní cenu BBC World Music Award.

Další info na:
http://www.respectmusic.cz