Vláda Mirka Topolánka, jež je v demisi, schválila včera Strategii boje proti
extremismu. „Konečně!“ myslí si mnozí, proti nimž je zejména pravicový
extremismus zacílen a jejichž nervy v posledních měsících téměř s týdenní
pravidelností testuje množství pochodů a demonstrací příznivců pánů Vandase,
Vávry, Sedláčka a dalších.
Nejde přitom jen o ty, pod jejichž okny pochodují, ale o každého z nás! Daňové
poplatníky totiž stály zásahy policistů proti pravicovým radikálům několik
desítek milionů korun. Jen za posledních pár týdnů! Asi nemusím zdůrazňovat, že
v době hospodářské krize by se tyto prostředky daly využít rozhodně účelněji.
Těžko by si Dělnická strana mohla představit levnější kampaň do Evropského
parlamentu! A právě blížící se volby jsou nejzřetelnějším důvodem změny její
taktiky.
Potřebuje další potenciální voliče, a proto se na veřejných vystoupeních snaží
oslovit více lidí. Její šéf Tomáš Vandas tomu společně s dalšími spolustraníky
uzpůsobil prezentovaná témata. Od těch více nacionálních k těm více
populistickým. Vděčným tématem jsou Romové.
Vděčným a populistickým. Hovořit o „nepřizpůsobivých“ občanech a parazitování
Romů na české společnosti je prostě osvědčený model, jak získat pozornost a
minimálně jisté pochopení. A také prostor v médiích. Bohužel.
Snaha po tzv. objektivitě a vyváženosti je totiž přesně to, na co pravicoví
extremisté spoléhají. Vědí, že stačí deset lidí, kteří se sejdou na místě
bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku s potupnými cedulemi – a
mediální pozornost je zaručena. Mnohdy i přes dobré úmysly novinářů. Jenže s tím
představitelé Národní strany i té Dělnické samozřejmě počítají. Čím více
prostoru v médiích, tím větší možnost získat nové voliče. A ačkoliv jde o
uskupení v porovnání s jinými, neparlamentními politickými stranami nepočetná,
daří se jim. Copak jsou takto často v médiích třeba Evropští demokraté nebo
někdo jiný?
Všimněte si, že se právě posledního zhruba půl roku neshoda mezi jednotlivými
pravicově extremistickými subjekty zmírnila. Jejich představitelé pochopili, že
díky vítězství Dělnické strany před Nejvyšším správním soudem má právě ona
jediná díky neuvěřitelné popularizaci během pár dní šanci politicky uspět. A pan
Vandas navíc zkušeně vyjednává se všemi hráči na svém poli. Tu se dohodne s
Národním odporem na společném, ale oficiálně vlastně neorganizovaném pochodu, tu
s jinými na jiné formě spolupráce.
Inu proč by do parlamentu, a rovnou do toho evropského, nemohl on, když už v tom
českém svého času seděl jeho někdejší spolupracovník Miroslav Sládek? Jde o
jednu zásadní věc, přehoupnout se přes jedno procento. Pokud se to Dělnické
straně podaří – předpokládaná nízká volební účast jí velmi nahrává a postačí jí
něco kolem pětadvaceti tisíc hlasů – získá za každý hlas třicet korun. Opět ze
státní pokladny. Takhle se parazituje po vzoru Dělnické strany. Výhrůžkami,
demagogií, házením dělbuchů do pokojných demonstrací a podrýváním demokracie.
Uvidíme, jestli tuto skutečnost přijatá Strategie boje proti extremismu dokáže
rozklíčovat, a především s ní něco provést.
KAM DÁL?
