Zobrazování etnických menšin v českých médiích se v posledních letech stává
stále více diskutovaným tématem. Objevují se totiž názory, že právě média jsou
tím, kdo je zodpovědný za nárůst negativního vnímání menšin žijích na našem
území. Co je to vlastně stereotyp, jak vzniká a jakou úlohu v této problematice
hrají média?
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA BLOGU AUTORKY
Stereotyp je sociální klasifikace skupin pomocí zobecňujících znaků, které
nejsou ověřitelné a nejsou ani založené na zkušenosti jedince, jenž se těmito
stereotypy řídí. Tento jev se stal nedílnou součástí mediálních sdělení
týkajících se menšin žijících v České republice. I přes svou neověřitelnost jsou
předkládaná tvrzení českou společností přijímána jako pravdivá.
Hlavním důvodem je fakt, že pro majoritu české populace média představují
nejvýraznější a v zásadě jediný zdroj informací. Toto tvrzení dokazuje výzkum
CVVM z roku 2007, ve kterém 63,7 % respondentů vyslovilo svou důvěru v média. Ta
tak výrazným způsobem formují povědomí společnosti o menšinách a prohlubují
rozpory mezi nimi. Zatímco Romové a s nimi spříznění aktivisté považují média za
viníka odmítavých postojů vůči své menšině, česká většinová společnost je naopak
viní z protežování Romů.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA BLOGU AUTORKY
Příčin vzniku stereotypů je mnoho. V případě (nejen) Romů jsou to především
jasně viditelné charakteristické znaky (tmavší barva pleti), na jejichž základě
dochází k automatickému začlenění daného člověka do předem vytvořených
kategorií. Romové jsou (nikoliv jen médii) často vnímáni jako jednolitá,
specifická, nediferenciovaná skupina lidí s obdobnými vlastnostmi.
Svůj podíl na stereotypizaci mají i novináři samotní. Pokud autor článku
uvede etnicitu dotyčné osoby, aniž by byla v přímé spojitosti s popisovaným
činem, jedná se o jeden z prohřešků, které společnost vedou k odmítavým postojům
vůči zmíněnému etniku. Typickým příkladem nesprávně zvolených výrazů je titulek
„Romové se chtějí zazimovat“ k článku pojednávajícím o zvýšeném počtu krádeží na
Karlovarsku. Kvůli zdůraznění etnického původu a celkové urážlivosti titulku si
čtenář o Romech ihned vytvoří negativní mínění.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA BLOGU AUTORKY
I dobré záměry novinářů však mohou vytvářet nové stereotypy. Ve snaze
nepřidělovat etnické nálepky použijí pro označení aktérů děje jiné, původně
citově nezabarvené výrazy. V případě Romů jsou to nejčastěji nepřizpůsobiví nebo
neplatiči. Tato pojmenování se pak pro čtenáře stávají synonymy k danému etniku.
V roce 2006 se většina médií a část politické obce postavila proti návrhu
antidiskriminačního zákona, který měl sjednotit problematiku a nastavil
institucionální základ pro boj s diskriminací. Spor provázející schválení zákona
trval tři roky a v důsledku sílícího tlaku Evropské unie byl v červnu 2009
schválen.
Opatření proti stereotypně zabarveným příspěvkům je zaneseno v Etickém kodexu
novináře, vydaném Syndikátem novinářů České republiky. Doslova je zde uvedeno,
že novinář „nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval
diskriminaci rasy, barvy pleti, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace.“
Příslušnost k Syndikátu novinářů ČR a následné přijetí Kodexu však není
podmínkou pro publikování, což se projevuje zejména v případě bulvárního tisku.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA BLOGU AUTORKY
Bohatým zdrojem článků, v nichž se objevuje problematika etnických
stereotypů, byla kauza lokality v centru Vsetína z roku 2006. Jiří Čunek, dnes
již bývalý starosta města, tehdy oznámil, že nechá zbourat pavlačový dům se
třemi sty převážně romskými obyvateli. Čunek řešení problému „nepřizpůsobivých“
občanů spojil se svou předvolební kampaní a český tisk toto spojení přijal.
„O to více se zvyšují šance pro Čunka, jehož voliči mohutně ocenili, jak
chytrácky vyvezl romské neplatiče za hranice kraje. Takže tohle je budoucí
lidovecké ,světlo z Východu’?“
Výraz „chytrácky“ je v tomto případě jasným vkladem autora článku, jenž tak
dává najevo svůj souhlas s činy a názory Jiřího Čunka a zároveň antipatie vůči
Romům, kterým záhy dává přízvisko „neplatiči“. Závěrečnou metaforou celou
problematiku ironizuje, když nedobrovolný odchod Romů prezentuje jako symbol
naděje.
Další typický příklad etnického stereotypu mířeného proti Romům lze nalézt v
článku Ústeckého deníku (perexová část).
„Romové v Krásném Březně si žijí svůj bezstarostný život. Život bez cílů a
starostí o druhý den. ,Gádžům’ (bílým) nevěří, zpravidla je mezi sebe
nepouštějí. Starostí mnoho nemají. Jejich den vypadá jednoduše: nakrást peníze,
utratit je za drogy, automaty nebo v noci na zábavách. A druhý den nanovo.“
Autor článku zpochybňuje skutečnost, že mezi Romy se nacházejí zodpovědní
lidé, tedy tací, pro něž bezstarostný den nepředstavuje krádeže nebo užívání
drog. Nepřipouští, že i Romové mají ambice něčeho dosáhnout. Čtenáři jsou tedy
opět svědky toho, jak autor vytváří mediální obraz celé romské komunity na
základě svých předsudků.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA BLOGU AUTORKY
Ačkoliv se seriózní novináři snaží problematiku etnických stereotypů
minimalizovat, stále se objevuje mnoho článků, v nichž předsudky a
vykonstruované mediální obrazce hrají hlavní roli.
V případě, že by se každý autor píšící o etnických menšinách zamyslel nad
důsledky svých slov, celkovým vyzněním kontextu článku a tím, zda sám není vůči
menšinám předpojatý, došlo by jistě k výrazné redukci těchto projevů. Média by
nesloužila k posilování stereotypních názorů, ale stala by se objektivním
pozorovatelem. Důvěra v ně by nevedla společnost k negativnímu smýšlení o
menšinách jakožto o celku, ve kterém se jednání jednotlivce stává společným
znakem pro jednání všech příslušníků etnika.
