Drážďany: Občansky neposlušní zvítězili nad věčně poslušnými

Občané z celého demokratického politického spektra zabránili 13. února 2010
největšímu pochodu neonacistů v Evropě. To se podařilo poprvé od roku 1998.
Nestalo se to jen tak, ale díky nákladné přípravě a namáhavému nalezení konsensu
mezi hlavními tábory odpůrců nacismu. Analýza dění může poukázat na to, jak by
se do budoucna i v českých zemích dal překazit úmysl zdejších neonacistů
„zadarmo“ propagovat nacismu v rámci soudem povolených pochodů.

NEPŘEHLÉDNĚTE


Server Romea.cz sledoval situaci v Drážďanech on-line


FOTOGALERIE: Mezi neonacisty v Drážďanech byl i volební lídr DS


FOTOGALERIE: Mezi neonacisty v Drážďanech byl i volební lídr DS

Zkusme tedy shrnout, co se v sobotu v Drážďanech stalo. Podle aktuálních odhadů
se zúčastnilo různých veřejných shromáždění v souvislosti s bombardováním města
za druhé světové války zhruba 25 tisíc lidí (zhruba stejný počet lidí před 65
let zahynul pod krupobitím bomb). Z toho počtu vytvořilo několik tisíc lidí ve
Starém Městě (Altstadt) pod vedením primátorky města a hlavně za účasti
vyznavačů pravicových a liberálních názorů „lidský řetěz“. Kousek dál křesťani,
Židé a další zase uspořádali masovou modlitbu za mír. U novoměstského nádraží
Dresden-Neustadt se dalších několik tisíc lidí chystalo na „smuteční pochod“ za
zaniklou Třetí říši. A v ulicích čtvrti Nového Města (Neustadt) nakonec několik
tisíc neposlušných, aby tomu zabránilo.

Policie evidovala několik menších „ohnisek“ násilností, někde došlo i k menším
potyčkám. Podle ní bylo zatčeno 29 lidí, jak z řad poslušných tak z řad
neposlušných, lehce zraněno asi 25 lidí, polovina z toho policistů, hořelo
několik popelnic, jedno auto bylo převráceno a z chodníků se musely uklízet
zbytky několika barikád. Vzhledem k vysokému bezpečnostnímu riziku a ke
zkušenostem z minulých let celkem úspěšná bilance.

Co tomu předcházelo?

Vedení města už v lednu veřejně „prosilo“ své občany, aby spolu s ním vytvořili
lidský řetěz v centru města. Vzhledem k tomu, že hrozilo, že mnohem více
neonacistů z celé Evropy v ten den ovládne ulici města a tím i veřejné
vzpomínaní na oběti války, se vedení města celkem dvakrát obrátilo na soud, aby
zabránilo úmyslu neonacistů pochodovat centrem města. Na základě nového a velice
kontroverzního saského shromažďovacího zákona je historické jádro města chráněno
před demonstracemi, u kterých by podle odhadů policie mohlo dojít k násilnostem.
Správní soud tedy sice nemohl uznat zákaz „smutečního pochodu“ odpůrců
demokracie, mohl ale určit místo jeho trasy a časově ho omezit. Rozhodl, že
„poslušnými“ neonacisty ohlášený pochod se smí konat na druhé straně řeky, na
Novém městě poblíž nádraží Neustadt, od kterého mimochodem v roce 1939 odjely
první transporty Židů do koncentračních táborů (je tam i příslušná pamětní
deska). Pochod se měl uskutečnit mezi první a pátou hodinou odpoledne.

Různé strategie – jeden společný cíl

Už koncem loňského roku se začala vytvářet široká koalice dalších občanů z řad
církví, levicových a zelených stran, odborů a zdaleka nejenom levicových
osobnosti veřejného života, pod názvem Dresden-nazifrei. Novinkou bylo, že se k
ní připojily různé skupiny německé Antify, které by jindy sotva spolupracovaly s
„občanském sektorem“. Násilí jim totiž není úplně cizí, pokud jde o boj s
fašismem. Jádrem konzensu takové velké koalice bylo postavit se nejenom proti
nacistům, ale i proti zastancům symbolického protestu v rámci zákona. A vyzvat
místo toho k aktivnímu odporu ve formě „lidských blokád“. Vzhledem k rozhodnutí
soudu se aliance dohodla soustředit své síly právě do blízkosti místa sjezdu
neonacistů, aby mohla v rámci občanské neposlušnosti zablokovat všechny možné
trasy pochodu. Na rozdíl od ostatních skupin byla připravená neposlechnout
policii a nehnout se z míst trasy pochodu, ani když k tomu bude vyzvána policií.
Rezolutně přitom odmítla používat násilí.

Oproti tomu lidský řetěz samotný jenom manifestoval vůli drážďanských občanů
vzpomínat důstojně na oběti války, nemohl a ani neměl zabránit pochodu
neonacistů. V bezpečné vzdálenosti chránil místa, ke kterým se neonacisté kvůli
rozhodnutí soudu stejně nemohli dostat – protože jsou „poslušní“. Pochodu se
tedy pokusili zabránit (a zabránili) neposlušní lidé, kteří občas odmítají
uposlechnout pokyny policie a v rozporu s nimi se občas shromáždí na místech,
kde na to nemají úřední povolení.

Překvapující klidný postup policie

Saská policie je známá tím, že nemá ráda antifašisty, považuje je totiž za
nepřátele veřejného pořádku. Také byla vázaná rozhodnutím soudu umožnit
„poslušným lidem“ pochodovat v době od 13 do 17 hodin po Novém Městě. Dohodnutou
trasu nezveřejnila, aby „neposlušní“ své síly museli rozdělit na více míst a
nemohli tak své lidé soustředit na jedno místo trasy.

Když v poledne začalo shromáždění poslušných neonacistů na soudem určeném
Slezském náměstí na Novém Městě poblíž nádraží Neustadt, na místo sjezdu zdaleka
ještě nedorazili všichni jeho účastnící. Jednak se zasekly autobusy v
policejních kontrolách na dopravních cestách vedoucích do centra města, jednak
někteří „neposlušní“ občané zablokovali na určitou dobu železniční koleje
vedoucí k nádraží Neustadt. Právě tam dovážely vlaky větší množství účastníků
„smutečního pochodu“. Pořadatele proto sami odmítli zahájit pochod s tím, že
ještě vyčkají, až dorazí i jejich poslední posily. Na postavené tribuně
vystupovali řečníci. Ti protestovali proti „policejním šikánám“ a vyžadovali
tvrdé zásahy proti „neposlušným“ .

Mezitím aliance už vytvořila lidské blokády na místech možné trasy pochodu.
Policie tomu přihlížela, zasáhla jenom na jednom místě, kde bylo účastníků
blokády málo. Ani tam ale nedošlo k většímu konfliktu. Když se na místech blokád
shromáždilo několik tisíc lidí, policie prohlásila, že je tam ponechá, i když
jejich shromáždění – podle zákona a v zájmu veřejné dopravy – měla rozpustit.
Chovala se tolerantně, možná také kvůli tomu, že v čele blokád seděli například
i poslanci německého parlamentu, vedoucí funkcionáři odborů a známé osobnosti
veřejného života. Také ale díky tomu, že aliance dokázala zabránit násilným
akcím lidí z její řad.

Tato policejní tolerance představovala veledůležitý signál pro alianci, která
si byla vědoma toho, že spousta jejich příznivců nepůjde do ostrého střetu s
policií. Vedení policie ale také bylo v úzkých. Zatknout a zadržovat na několik
hodin tisíce lidí je totiž i pro osm tisíc policistů nadlidský úkon. Kdyby jich
bylo víc, třeba 15 tisíc, celá akce zřejmě dopadla úplně jinak.

Rozhodující moment

Množství „ neposlušných“ ale zase nebylo takové, aby policie nemohla kordon
blokád alespoň na jednom místě prorazit a umožnit průchod pochodu. V době kolem
čtvrté hodiny odpoledne pořadatelé „smutečního pochodu“ spolu se svými právníky
vehementně vyžadovali na policistech, aby povolili zahájení pochodu třeba i
zkrácenou trasou. Mezitím však policie zjistila, že tisíce lidí ze
staroměstského lidského řetězu, který kolem třetí hodiny odpolední už skončil,
přicházeli přes Labe připojit se k lidským blokádám. V tu chvíli policii začalo
být jasné, že „s ohledem na bezpečnost neonacistů“ nemůže žádný pochod umožnit.
V prvé řádě totiž má povinnost chránit zdraví lidí.

Když nastala pátá hodina odpolední, skončilo soudem povolené časové období pro
uskutečnění pochodu. Chtě nechtě se účastníci paralyzovaného pochodu museli na
pokyn policie vrátit na nádraží anebo k blízko přistaveným autobusům. Najednou
platilo: kdo neposlechne, čelí trestnímu stihání – a „poslušní“ pokyn poslušně
poslechli. Na cestě domů se někteří zklamaní poslušní v některých městech
vyřádili násilím proti majetku odpůrců nacismu. Celkem se ale, pokud zatím víme,
nic vážného nestalo – naštěstí.

Německý historik Matthias Neutzer k tomu německému týdeníku Der Spiegel řekl:
„Dne 13. února nejde v Drážďanech o Drážďany. Místo a datum jsou pouze
podnětem.“ Zdá se, že to nakonec pochopili všichni zastánci demokracie. Spolu
zabránili tomu, aby byl tento podnět zneužit k veřejné propagaci nacismu.

Po letech nezdařených snah slušných lidí zabránit v Drážďanech zneužívání
demokracie jejími odpůrci, o víkendu poprvé zvítězila demokracie. Kupodivu se o
to nejvíc zasloužili „občansky neposlušní“. A jak se jim to – i za účasti
policie – povedlo, tomu se „poslušní“ dneska diví.

KAM DÁL?


Server Romea.cz sledoval situaci v Drážďanech on-line


FOTOGALERIE: Mezi neonacisty v Drážďanech byl i volební lídr DS


FOTOGALERIE: Mezi neonacisty v Drážďanech byl i volební lídr DS