DOKUMENT: Otevřený dopis předsedovi vlády ČR
Místopředseda Rady vlády pro záležitosti romské komunity Ivan Veselý odeslal
otevřený dopis předsedovi vlády ČR Mirkovi Topolánkovi. Dopis byl zveřejněn na
stránkách občanského sdružení Dženo (www.dzeno.cz).
Server Romea.cz dopis zveřejňuje v plném znění.
OTEVŘENÝ DOPIS PŘEDSEDOVI VLÁDY
Vážený pan
Mirek Topolánek
předseda vlády ČR
Tř. Dr. E. Beneše
110 00 Praha 1
v Praze, dne 2. prosince 2008
Věc: zdůvodnění návrhu na odvolání Dr. Džamily Stehlíkové z místa
ministryně
Vážený pane premiére,
v uplynulých dnech jsem médiím tlumočil stanovisko, ke kterému dospělo
zasedání romských předáků a aktivistů ohledně posledního vývoje okolo romského
sídliště Janově, totiž, že paní ministryně Džamila Stehlíková neplní svoji roli,
nezvládá situaci a pro řešení a zejména vyřešení romské otázky by bylo vhodné,
kdyby svoji funkci nadále nezastávala.
Cítím jako svoji povinnost Vám tento svůj názor, který je nejen mým názorem
osobním, blíže vysvětlit.
Výhrady, které mám já a romská komunita proti paní ministryni Stehlíkové jsou
v zásadě dvojího druhu – jsou to jednak výhrady vůči její osobě, jednak vůči
politice vlády k Romům, kterou právě ona reprezentuje.
K výhradám k osobě paní ministryně poukazuji na dva aspekty – zdroje problémů
při řešení romské otázky: první výhradou je, že paní Džamila Stehlíková o
dané problematice naprosto nic neví a její schopnost spolehnout se na rady
poučených je velmi omezená. Svoji neznalost dané problematiky projevila v
minulosti řadou výroků, které byly a jsou pro Romy zcela nepřijatelné a za které
se následně omlouvala. Již tím však byla narušena bazální důvěra mezi jejím
úřadem a romskou komunitou. Druhou výhradou, kterou tímto proti paní ministryni
vznáším, je fakt, že (alespoň v případech, na které mohla romská komunita
dohlédnout) paní ministryně dávala vždy přednost zájmům svojí politické
strany před zájmy rezortu. Takový přístup ovšem vzbuzuje zásadní pochybnosti
o upřímnosti motivace paní ministryně ohledně veškerých jejích kroků, a to nejen
ve směru k Romům.
Další skupina výhrad směřuje vůči státní politice, reprezentované právě paní
ministryní s tím, že v realizaci této politiky se navíc projevují negativně i
shora jmenované aspekty osobnosti paní ministryně.
Státní politika vůči romské menšině měla být realizovaná především pomocí
„Agentury pro sociální začleňování“. Bez ohledu na skutečnost, že samotná
„Agentura“ byla ustavena před necelým rokem, je možno říci, že tento model
„Agentury“ fatálně selhává. Z „Agentury“ je běžný odbor při Úřadu vlády,
který má takřka nulové kompetence. Ani v omezené míře, ve které by mohl být
funkční, funkční není. Z probíhajícího auditu je navíc zřejmé, že z
organizačního hlediska není takovéto uspořádání možné. Pokud mi je známo, tak
komunikaci s romskými komunitami se Agentuře nepodařilo prakticky vůbec navázat,
komunikace s představiteli obcí, kterým měla být při řešení sociálně vyloučených
lokalit napomáhat, je vážně ohrožena.
Příkladem nezvládnutí komunikace je právě „řešení“ situace na sídlišti Janov.
Romská komunita si je velmi dobře vědoma obtížnosti tohoto problému, ovšem i
toto vědomí je důvodem, proč Romové nemohou souhlasit se způsobem, jakým je
otázka sídliště Janov řešena. Za vedení paní ministryně zde byl totiž nastaven
model, který otvírá cestu k vydírání České republiky obecními zastupitelstvy.
Jediným výsledkem nepokojů je, že se paní ministryně omluvila, že Janov měl být
zařazen do zvláštního pilotního projektu, čímž přislíbila městu mimořádný
penězovod do dané lokality. Nic nebrání tomu, aby další obce nenásledovaly
radnici města Litvínov, a to i za případné tiché spolupráce Dělnické strany.
Vážený pane premiére,
v civilizovaných zemích platí, že s teroristy se nevyjednává a vyděrači se
posílají do vězení. Uplatňování této civilizované zásady však zjevně nepatří
do portfolia paní ministryně1. Z pohledu romské komunity důsledkem způsobu
„řešení“ janovského problému paní ministryní je přímé ohrožení dalších romských
komunit a samotných Romů pochody a útoky členů radikálního hnutí. Z pohledu
Romů, jestliže dojde k dalším útokům na dalších místech, ponese za to přímou
zodpovědnost ministryně Stehlíková.
Cesta, která byla otevřena v Litvínově, totiž je evidentně úspěšná a vede k
přímé možnosti podstatného navýšení rozpočtu města. Pan vicepremiér vlády Jiří
Čunek v médiích nedávno uvedl, že z evropských fondů je možno získat na projekty
začleňování sociálně vyloučených lokalit (které jsou, řekněme upřímně, alespoň z
95% romské) a na řešení související bytové politiky částku až 15 miliard korun.
Je nepochybné, že řada obcí bude usilovat o přístup k těmto financím. Zásluhou
paní ministryně Stehlíkové je známa efektivní cesta, jak se k ním dostat. Kolik
z těchto finančních prostředků se dostane skutečně na pomoc Romům coby sociálně
vyloučeným, zůstává s ohledem na tristní postavení „Agentury“ jakož i s ohledem
na nulové kompetence poradního orgánu vlády – Rady vlády po záležitosti romské
komunity, i nadále velkou neznámou.
Vážený pane premiére,
ve výše popsaných řádcích jsem nešetřil kritikou. Od seriozního způsobu
komunikace se však obvykle vyžaduje i předložení konstruktivních návrhů na
řešení diskutované situace. Dovolte mi nastínit několik bodů, jejichž
diskutování bych, podporován předáky romských komunit, považoval za kroky
vedoucí k vyřešení spolužití romské komunity a majoritní společnosti.
- Začlenění romského problému do kompetence ministra pro menšiny lidská
práva – je nedostatečné a neodpovídá závažnosti problému. Navrhuji zřízení
vládního zmocněnce pro otázky romské komunity s minimálně těmi kompetencemi,
které má doposud ministr pro lidská práva s tím, že tyto kompetence budou
posíleny. Připomínám, že tento model se velmi osvědčil na Slovensku. (Což
mohu dosvědčit na základě dlouholeté osobní spolupráce s Dr. Klárou
Orgovánovou, dlouholetou zmocněnkyní vlády SR pro otázky romské komunity.) - Současný model fungování Rady vlády pro romské záležitosti při vládě ČR
coby poradního orgánu pracujícího na dobrovolnické neprofesionální bázi je
naprosto nevyhovující. Nevyváženost postavení tohoto tělesa je dobře patrna
ve chvíli, když si uvědomíme, že tento příležitostně svolávaný sbor,
podporovaný více než skromným aparátem, má být protihráčem a spoluhráčem
všem rezortům, které se jednotlivými aspekty romského problému zabývají,
tedy zejména Ministerstvu práce a sociálních věcí, Ministerstvu školství,
Ministerstvu kultury, Ministerstvu vnitra, Ministerstvu zdravotnictví a
Ministerstvu pro místní rozvoj, které každé vládne četným a profesionálním
aparátem. Z tohoto úhlu pohledu se jeví velmi problematickým, zda skutečně
dochází k naplňování čl. 25 odst. 2 písm. c) Listiny základních lidských páv
a svobod, dle kterého „Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým
menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též právo účasti na
řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.“ Pominu-li
skutečnost, že prakticky neexistují zákony, na které toto ustanovení Listiny
odkazuje, a tudíž je možno i hovořit o nesplnění ústavní povinnosti státu
takovéto podmínky stanovit, je možno uvažovat maximálně o jistých formálních
znacích, ukazujících na formální plnění ústavních záruk romské menšině. Ve
skutečnosti tyto ústavní záruky nejsou naplňovány. Navrhuji proto Radu
přebudovat na profesionální orgán, který by kromě dosavadních funkcí zejména
zprostředkovával komunikaci s jednotlivými romskými komunitami. Dlužno
podotknout, že tento aspekt ve strategii vládního řešení romské otázky
doposud zcela chybí. Je nepodstatnou organizačně- technickou otázkou, zda by
takto transformovaná Rada podléhala vládnímu zmocněnci pro otázky romské
komunity nebo přímo předsedovi vlády. - Dosavadní model Agentury pro začleňování sociálně znevýhodněného obyvatelstva
je jen klamným manévrem, který ani není schopen přímého pojmenování věci, totiž,
že se jedná o problém soužití Romů či chcete-li pak Cikánů s českou společností.
Navrhuji opustit model Agentury a místo něj v rámci jak Rady tak úřadu Zmocněnce
vlády vypracovat zvláštní způsob spolupráce s Nejvyšším kontrolním úřadem, který
by zároveň pomohl přesně vypracovat koncepční kriteria hodnocení romských
projektů a grantů.
Vážený pane premiére,
Romové bývají často osočováni, že nemají vlastní návrhy na řešení problémů
spjatých s jejich vlastní komunitou. Ubezpečuji Vás, že to tak není. Romové však
zásadně odmítají být pouze loutkou ve stranických hrátkách a plnit roli figurky,
kterou se na politickém poli posunuje tak, jak to vyžaduje momentální konstelace
koaličních členů vlády. Romové mají zájem na skutečném řešení situace svojí
komunity, řešení soužití s majoritní společností a na rozvoji České republiky,
která je jejich pravým a právoplatným domovem. Romové jsou připraveni předat
kompetentním orgánům úplný program nikoliv řešení, ale VYŘEŠENÍ svého problému,
včetně návrhu postupných funkčních kroků. Odmítají však, aby tyto jejich záměry
byly zneužity k politickým hrátkám samotné majoritní společnosti tak, jak se to
v České republice stalo již téměř zvykem. Dovoluji si Vás požádat, vážený pane
premiére, abyste učinil kroky, které přesvědčí romskou komunitu o vážnosti
záměrů Vaší vlády se s tímto problémem vypořádat. Věřte, že k takovému úsilí
máte mezi Romy nepřeberné řady spojenců, kteří jen čekají na projev Vaší
skutečné politické vůle.
Pokud se Vaše úvahy ubírají směrem, který je kompatibilní s názory, které
jsem se pokusil naznačit výše, bylo by pravděpodobně vhodné, kdyby Romové a
jejich zástupci Vám mohli některé další aspekty problematiky vysvětlit při
osobním jednání, jehož uskutečnění ovšem nechávám plně ve Vašich rukách a na
Vaší iniciativě.
v dokonalé úctě,
Ivan Veselý
druhý místopředseda Rady vlády pro záležitosti romské komunity
Na vědomí:
1. RNDr. Martin Bursík, předseda Strany zelených, via PČR
2. ing. Václav Klaus, prezident ČR, via KPR Praha – Hrad
1Viz na příklad článek v Lidových novinách, str. 6, ze dne 28. 11. 2008, s
názvem „Z Janova bude ghetto. Zapsání litvínovského sídliště na seznam
vyloučených lokalit přinese městu stání peníze.“ Zde paní ministryně uvedla:
„Byla to chyba, za kterou se nyní omlouvám. Janov měl být dávno na seznamu.“
