Dluhy a lichváři jsou problém, shodují se kladenský primátor a Člověk v tísni

Až tisíc lidí žijících v největším středočeském městě a jeho bezprostředním okolí lze podle ředitele kladenské pobočky společnosti Člověk v tísni Martina Šimáčka považovat skutečně za velmi chudé. Potýkají se s dlouhodobou nezaměstnaností, přetrvávajícím nedostatkem peněz, velmi často pak končí ve spárech lichvářů nebo společností poskytujících úvěry s nevýhodnými úroky. Téměř všichni jsou nějakým způsobem ohroženi exekucí z důvodů zadlužení.

Kladenský primátor Dan Jiránek k tomu říká, že česká společnost má všeobecně nízké právní povědomí, což zejména sociálně slabší obyvatele vhání do finančních pastí.

* Vnímáte rostoucí zadlužení v české společnosti jako nutný vývoj, nebo jako problém, případně společenskou hrozbu?

Jiránek: Vnímám jako problém, že česká společnost má nízké právní povědomí. Lidé třeba nevědí, že když si koupí jízdenku v autobusu, uzavřeli smlouvu o přepravě, když zaplatí v obchodě, uzavřeli kupní smlouvu. Stejně nízké povědomí mají při smlouvách o půjčkách. Pořádně si je nepřečtou, co je drobným písmem už vůbec ne. A čím je sociální vrstva nižší, tím je tento problém větší. Dosáhli jsme poměrně slušné gramotnosti formální, nikoli však funkční. Šimáček: Spousta z těch, kteří si myslí, že zvládnou splácet, se vystavují riziku vedoucímu k sociálnímu vyloučení. U lidí, jimž poskytujeme služby, je zadlužení obrovský problém. I nízký dluh, se kterým by si jiní relativně snadno poradili, u nich vede k propadům v dalších oblastech – bydlení či vzdělávání, a může to vést až k rozpadu rodiny.

* Týká se problém zadlužování především romské komunity?

Šimáček: To bych neřekl. Zadlužení ve společnosti je obecný trend. Občané dluží stovky miliard korun za leasingy aut nebo nákup spotřebního zboží. U sociálně slabších obyvatel se dluhy týkají spíše poplatků za nájemné nebo služby, což u ,středostavovských‘ lidí není. Jiránek: Podstatné je, s jakými úroky si půjčují. Člověk se slušnými příjmy a přehledem o své hypotéce nebo leasingu má splátky zpravidla postaveny na rozumné výši. Nízkopříjmové skupiny mají problém, že v bance hypotéku nedostanou a půjčku s výhodnějším úrokem rovněž ne. Takže si půjčují peníze za horších podmínek. Nejhorší pak samozřejmě je, když se obrátí na lichváře, neboť úroky pro ně pak dosahují ročně řádu stovek procent.

* Vzhledem k hrozbě exekucí mezd se dlužníkům nevyplatí pracovat. Je zadlužení nepřímou příčinou takzvané práce na černo?

Šimáček: Je to jednou z podstatných příčin, ale ne jedinou. Pokud někdo žije třeba v kladenské lokalitě Masokombinát, je těžké sehnat práci už jen proto, že je ze špatné adresy. Jiránek: Obecným jevem je, že když je nezaměstnanost vysoká, tak sociálně slabší lidé s nízkým vzděláním a neochotou jezdit za prací někam dál, jsou prvními, kteří vypadnou z pracovního procesu, a naopak posledními, které firmy znovu přijmou. Naštěstí teď jsme ve fázi, kdy i ti poslední přicházejí na řadu. Na základě dohody s úřadem práce naše radnice dlouhodobě zaměstnávala osm takových občanů, rada nyní schválila dalších deset.

* Město Kladno loni na tři měsíce pozastavilo exekuce zadlužených obyvatel ze sociálně vyloučených lokalit. Jak se tento program osvědčil?

Jiránek: Je to velmi individuální. Někteří lidé ho využili dobře, jiní vůbec. Nejvíce bylo těch, kteří se zapojili a nedotáhli to až do konce. Pozitivní bylo, že nedošlo k žádnému masovému vystěhovávání, stejně jako jsme se také jednodušeji dozvěděli o spoustě problémů. Řada lidí přišla podepsat splátkové kalendáře a už vědí, že si nemusí půjčovat od lichváře. V okamžiku, kdy mají podepsaný splátkový kalendář a začínají své závazky hradit, město na ně hledí jako na nezadlužené, tudíž je s nimi možné například prodloužit nájemní smlouvu a podobně. Problém ale je, že mnozí mají své závazky například na více odborech magistrátu. Informovanost se v tomto směru zvyšuje a počet splátkových kalendářů přibývá. Šimáček: Od města to byl odvážný krok sloužící jako startovací mechanismus. Do programu oddlužení se zapojilo na šedesát rodin. Důležité ale je, co bude následovat. Ti, kteří se zapojili, by měli být nějakým způsobem bonifikováni, například prodloužením nájemní smlouvy a podobně. Zatím to v tomto směru nefunguje úplně stoprocentně. Například u lidí z lokality ve Velvarské ulici hrálo oddlužení velký význam, protože získali adekvátní náhradní bydlení. U lidí z Masokombinátu tato přímá úměra není. Rodiny zde hospodaří s málo penězi a splácení je běh na dlouhou trať. Těžko budou moci splácet měsíčně více než tisícikorunu nebo dvě. Je proto velmi důležité, aby každý krok, který v tomto směru udělají, byl odměněn a tudíž jimi vnímán. Je znát, že město postupně na motivační systém přichází. Někdy ale dlužníci čekají na reálný dopad svého pozitivnějšího jednání několik měsíců, a to je příliš dlouho.

* Kladno také vyplácí část sociálních dávek v poukázkách. Jsou pak dlužníci své finanční závazky schopni splácet?

Šimáček: Když v poukázkách získají třeba 70 procent svých sociálních transferů, zbývá jim méně peněz na splácení dluhů. Poukázky jsou nevýhodné třeba i z důvodů nedosažitelnosti obchodů, v nichž je lze výhodně utratit. Ti, kteří se oddlužují, by poukázky dostávat neměli, ostatní ať v nich ale dostávají výplatu v podstatě celou. Jiránek: Systém se nám osvědčil. Ti, kteří si přivydělávali na černo, se o poukázky ani nepřihlásili. Došlo k určité vnitřní sociální selekci tím, že kdo bere peníze, je na tom lépe než ten, kdo dostává poukázky. Dříve byl podle ostatních lidí z dané lokality hloupý ten, kdo chodil do práce, měl výdaje a musel ráno vstávat, nyní manželky i rodinné klany považují toho, kdo bere peníze, za někoho výše sociálně postaveného. Sociální dávky navíc nejsou určeny ke splácení dluhu, nákupu cigaret či alkoholu, ale k tomu, aby děti měly jídlo, oblečení nebo učební pomůcky. V dalších etapách však bude nutné systém více individualizovat.