Antidiskriminační zákon, přijatý ve středu Sněmovnou, je hodně bezzubý, ODS
ho vydává za povinné přistoupení k požadavkům směrnice EU. Právní pomoc obětem
diskriminace bude nyní poskytovat ombudsman, zákon o veřejném ochránci práv mu
rozšířil působnost. Doufejme jen, že to jeho instituci příliš neoslabí. Lokajský
přístup ODS doplňují roztomilé spory, zda nový zákon brání diskriminaci přece
jen o kapánek více než dosavadní platná právní úprava, po různých zákonech
roztroušená. I zelení se dušují, že diskriminaci musíme zabránit jen v rozsahu,
který od nás požaduje Unie, myšlenku, že jsme lidé svobodní a práva lidí můžeme
upravit i lépe než EU, nijak nepropagují.
Platný zákon o zaměstnanosti a přestupkový zákon ale už léta chrání před
diskriminací pro politické smýšlení a pro členství či činnost v politických
stranách a v odborech. Budou ale nyní správní orgány tuto diskriminaci nadále
stíhat jako přestupek, když vláda a Sněmovna ji teď odmítly dát do zákona?
Nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, jemuž nevadí, že ve vedení Ústavu pro
studium totalitních režimů a z jeho rady nebudou smět působit lidé, kteří třeba
před 40 lety byli v KSČ, ukazuje, že taková diskriminace tu je v souladu s
ústavním pořádkem.
Podle nového zákona se tedy za diskriminaci bude považovat jen rozlišování kvůli
rase, etnicitě, pohlaví, sexuální orientaci, věku, zdravotnímu postižení,
vyznání, víře, světovému názoru, těhotenství, mateřství, otcovství a pohlavní
identifikaci. Chyběly jen tři hlasy a rozsah by byl širší – o členství ve
stranách a odborech a o sociální původ a majetek. I šest zelených se ale
vyslovilo proti širšímu rozsahu.
A právě šest hlasů chybělo k přijetí pozměňovacího návrhu na veřejnou žalobu.
Nejen postižený, ale i ombudsman či neziskovka, pokud by měla antidiskriminační
působnost registrovanou, by mohli žádat soud, aby diskriminaci učinil přítrž
nebo nařídil nápravu jejích následků. Neziskovky také litují, že zákon
nepodporuje ani mediaci předcházející soudnímu řízení, ani bezplatnou právní
pomoc. Je to vina zelených, už neusilují o ochranu lidských práv podle svého
volebního programu, i když je k tomu koaliční smlouva nezavazuje. Veřejnou
žalobu prosazoval petiční výbor Sněmovny, hlavně poslankyně Zuzana Bebarová-Rujbrová.
KSČM se snažila návrh zákona zlepšit. Když ale neprošel návrh na zrušení
lustračního zákona, tak pro něj nehlasovala, až na místopředsedu KSČM Jiřího
Dolejše. Ten ho podpořil. Asi mu největší diskriminační skvrna na právním řádu
za posledních 18 let, jíž lustrační zákon je, nepřipadá závažná.
Pro zrušení lustračního zákona hlasovalo jen 33 poslanců. Ani většina soc.dem.
pro jeho zrušení ruku nezvedla! Znovu se proto klade otázka, jak chce tato
strana přispět k zajišťování hodnot právního státu.
