Diskriminace se nevyplácí

Hlava první, čl. 1 Listiny základních lidských práv a svobod říká: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ Ano, všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější.
Na této straně vám přinášíme příběhy lidí, jenž se klidně mohly přihodit – možná přihodily – i vám. Hledáte nové zaměstnání, zavoláte na základě uveřejněného inzerátu a ptáte se na podmínky přijetí. Ty splňujete, a tak si domluvíte pohovor. Dlouhé chvíle přemýšlíte, co vlastně na sebe, chystáte si svoji prezentaci, pak jsou všechny přípravy hotovy a vy vyrazíte na pohovor. Když dorazíte na pohovor, čeká vás nepříjemné překvapení. Příslušný pracovník vám totiž po dlouhém zkoumavém pohledu sdělí, že místo je již obsazené.
Při první takové zkušenosti tomu snad ještě uvěříte, po desáté ale už víte své. Pravým důvodem je vaše odlišnost, ať už je to barva pleti, sexuální orientace, věk nebo zdravotní postižení. Naštěstí jsou mezi námi tací, kteří si takové jednání nedají líbit a o rovná práva bojují třeba i soudními spory.Jedním z nich je pan Lech Sydor.

Toho odmítli v zaměstnání kvůli jeho sexuální orientaci.V únoru roku 2004 se dozvěděl, že Beskydské rehabilitační centrum hledá maséra. Protože on sám má dlouholetou praxi jako masér, kontaktoval pověřenou pracovnici, jež měla nového zaměstnance vybrat. Aby jí o svých kvalitách přesvědčil, nabídl jí dokonce hodinovou bezplatnou masáž na ukázku.

Během příjemného pohovoru pracovnice usoudila, že by byla škoda Lechových schopností nevyužít i v jejich centru. Obzvláště, když pan Lech dokáže stejně jako jeho otec odstraňovat blokády zad bez dotyku s postiženým místem…

Ze schůzky odcházel po domluvě, že v květnu nastoupí do centra a průběžně si osvojí další potřebné techniky masáží. Pan Sydor si vyhledal kurzy zdravotních a sportovních masáží a těšil se na novou práci. Zároveň se také domluvili na záskocích za maséra, na jehož místo měl nastoupit.

Nicméně, ještě téhož dne volala Lechovi jeho nevlastní matka, která mimochodem v rehabilitačním centru pracovala jako personalistka. Tu navštívila pracovnice centra a ptala se na Lechovu sexuální orientaci.

Pan Sydor se svojí sexuální orientací nikdy netajil, stejně jako tím, že dlouhodobě žije se svým přítelem. To také jeho matka na dotaz odpověděla. Pracovnice centra však podle Lecha reagovala slovy, že by mohl ohmatávat klienty a že na sobě nosí příliš zlata (jeden prsten a jeden řetízek), což se jí nelíbí.

Blížil se den nástupu do práce a panu Sydorovi se nikdo z centra neozval. Kontaktoval tedy zmíněnou pracovnici, která mu sdělila, že na místo mají jiného uchazeče, který má vyšší vzdělání než on. Pan Lech však tušil, že to není pouze kvůli vzdělání a že její názor se změnil potom, co zjistila, že je gay.

Spojil se tedy s ředitelem Rehabilitačního centra a stěžoval si, že nebyl zaměstnán, ačkoliv měl ústní příslib. Pan ředitel však reagoval slovy, že ústní příslib není závazný, pro něj má význam pouze podepsaná pracovní smlouva. Tím však pan ředitel neskončil a řekl Lechovi, že kdyby jeho přijetí nezarazila jeho zaměstnankyně, udělal by to on, protože musí dbát na dobré jméno podniku. Ten si nemůže dovolit zaměstnat maséry gaye, aby nepřišel o potencionální klienty.

Navíc panu Sydorovi doporučil, aby si nehrál na oběť a přijal fakt, že je příslušníkem minority stejně jako Židé, Cikáni a lesbičky.
Pan Sydor se s něčím takovým smířit odmítl, našel si advokáta a v červnu 2004 podal žalobu na Beskydské rehabilitační centrum. V prosinci 2005 okresní soud dal za pravdu panu Lechovi a rozhodl, že centrum kromě omluvy musí zaplatit i odškodné 70 000 korun. O necelý rok později krajský soud, k němuž se žalovaní odvolali, rozsudek potvrdil.

* Řekněte nám, jak zněla omluva, kterou vám Rehabilitační centrum muselo sdělit?

Do tří dnů od nabytí pravomoci rozhodnutí soudu mi zaslali omluvu s textem, který byl napsán přímo i v rozsudku: Beskydské rehabilitační centrum, se vám, Lechu Sydorovi, narozenému 14. února 1963, s lítosti omlouvá za své diskriminační jednání, kterého se vůči vám dopustilo tím, že vás v dubnu roku 2004 odmítlo přijmout do pracovního poměru z důvodu vaší sexuální orientace. Podepsán je za společnost pan ředitel. Odškodné ve výši 70 000, které mi soud přiřkl, mi také zaslali v termínu.

* Věděl jste okamžitě po rozhovoru s ředitelem, že podáte žalobu na Rehabilitační centrum?

Ne, nevěděl, zvažoval jsem a radil se s právníkem, jestli má smysl se do takového sporu pouštět. Jenže nechtěl jsem to na druhou stranu jen tak nechat. Kdybych neměl stoprocentní jistotu, že soud vyhraji, tak bych do toho nešel, ale já jsem měl dva svědky, svoji nevlastní matku a svého přítele.

* Váš přítel a vaše nevlastní matka byli zaměstnanci Rehabilitačního centra, které jste žaloval?

Ano, ale ani jeden z nich tam již nepracuje. Můj přítel odešel sám, ale pracovní pozice mé nevlastní matky byla jaksi zrušena. Nebylo to soudně napadnutelné, protože vše bylo podle zákona, ale bylo evidentní, že to byla msta za to, že svědčila v můj prospěch.

* Uvědomil jste si při vynesení rozsudku, že toto není vítězství jenom pro vás, ale že to má obrovský význam i pro ostatní gaye a lesbičky?

Po vynesení rozsudku jsem chtěl tento případ medializovat právě z toho důvodu, abych pomohl ostatním se rozhoupat. Těm, kteří jsou nejistí a neví, jak se k takovým případům české soudy staví. Chtěl jsem, aby věděli, že se dá vyhrát. Že už soudy nejsou to, co bývaly, že jak se mění názory ve společnosti, mění i ony svá stanoviska. Pokud totiž zažaluji někoho za diskriminační jednání, tak je ten obviněný povinen prokázat svou nevinu, ne naopak.

* Co se u vás stalo během těch pár měsíců? Kde teď pracujete?

Pracoval jsem u organizace Podané ruce jako asistent postižených lidí. Tato práce mě naplňovala, ale byla velmi špatně finančně ohodnocena. Musel jsem odejít z finančních důvodů a začal jsem pracovat u soukromého podnikatele, který vyrábí žumpy, septiky a také věci z plastu. Můj zaměstnavatel samozřejmě ví, že jsem gay a věděl to ještě dříve, než jsem k němu nastoupil. A neměl s tím žádný problém. Masážím se věnuji dále, ale pouze ve volných chvílích.

* Jaký máte sen?

Mám léčitelské schopnosti a mým snem je léčit lidi.

***

Případ pana Lecha Sydora je velmi významný pro celou homosexuální komunitu v České republice. Tento případ se stal vzorem pro mnoho dalších homosexuálů v naší republice, kteří jsou diskriminováni v pracovním prostředí kvůli své sexuální orientaci.