Die Zeit: Neonacisté vychovávají novou generaci krajní pravice

Generace Němců, kteří se přidali k neonacistům po pádu komunistického režimu
v NDR, se stala generací rodičů – a vychovává své děti od mala v duchu krajní
pravice, napsal týdeník Die Zeit.

Malý Siegbert chodil do školky vždycky v nezvyklém oblečení, pokaždé trochu
mrzutý, vždy mírně vyhublý, především v zimě. Rodiče ho nenechávali jíst jídlo
ze školky, musel mít jedině doma připravené vločky. Nachlazení u něj trvalo vždy
mimořádně dlouho, neboť jít k doktorovi nebo brát prášky to u Siegbertových
rodičů nepřicházelo v úvahu. Kluk se musí zocelit, vysvětlili jeho vychovatelce
Doreen Krügerové.

Písničku, kterou si před ní občas zpíval, ultrapravicovou verzi ukolébavky
Měsíc vyšel, už Doreen Krügerová nerozdýchala. Pro čtyřletého, který si
prozpěvuje nenávistnou píseň, není v její mateřské škole místo. Doreen Krügerová
je šťastná, že už tam malý Siegbert nechodí. "Když nepřišel, z úlevy jsem se
rozplakala." Je si však vědoma, že tím ze Siegbertova života zmizela poslední
spojnice s normálním, rozmanitým světem.

Siegbert se ve skutečnosti nejmenuje Siegbert, ani Doreen Krügerová není
pravé jméno učitelky, která má strach z lidí, jako jsou Siegbertovi rodiče.
Pracuje ve školce na severu Německa mezi Rostockem a Schwerinem, v jejímž okolí
se usadily desítky rodin neonacistů, kteří se tam snaží rozložit školy, školky a
další zařízení svou ideologií.

Půvabný cihlový kostelík, kouzelný vesnický rybník, občas ve vzduchu volavka:
tak vypadá meklenburské Švýcarsko, Fontaneland. Jen tady v této idyle podle
odhadů odborníků evangelické církve vyrůstají děti jako Siegbert asi v 60
rodinách. Jmenují se Arwin, Thore, Hildegund nebo Freya, nemluví o pizze, ale o
zeleninovém koláči, neslaví Vánoce, ale germánský svátek Yule. A už čtyřletí
kluci často vědí, jak někomu zkroutit ruku a že Árijci jsou lepší než lidé z
"méněcenných národů".

Jejich rodiče se považují za Artamany, krajně pravicovou nacionalistickou
sektu, která existovala už v době Výmarské republiky a později se sloučila s
Hitlerjugend. Někteří jsou úzce napojeni na NPD nebo na jiné ultrapravicové
organizace, část jich vzešla z neonacistické Vikingské mládeže, Slezské mládeže
nebo dnes již zakázaného spolku Vlasti věrná německá mládež (HDJ). V idyle
meklenburského Švýcarska, kde toho vyjma čistého vzduchu a levných pozemků moc
není, chtějí nyní vychovávat v tomto duchu i své děti.

"Neonácek s holou hlavou je na vymření. Hnědí jsou stále chytřejší, chodí tu
v kravatě a v oblecích s jemným proužkem nebo v oblečení z ekologických
materiálů," tvrdí vedoucí několika školek z okolí, která si rovněž nepřála být
jmenována.

Otec, který se chce nechat zvolit do rodičovské rady; matka, která jede jako
doprovod s dětmi na výlet a upeče jim něco na cestu; rodiče, kteří navrhnou, že
by se společně mohla školka nově namalovat. Rodiče z krajně pravicové scény jsou
často velmi angažovaní a aktivní, říká tato žena. Nezačnou hned vyprávět lži o
holokaustu nebo štvát proti cizincům, ale snaží se získat důvěru personálu
školky a ostatních rodičů.

"Čím jsou milejší, tím jsou nebezpečnější," dodává. Je politička a bojovnice,
která se nechce smířit se směsicí lhostejnosti, strachu, rezignace a slepoty,
kterou pozoruje u mnoha rodičů a vlastních spolupracovníků. Ve školkách, za
které odpovídá, nechala zrušit tajné volby do rodičovské rady a učitelky
dostávají školení o demokracii a pluralismu. Co to přinese? Pokrčí rameny.

Výchovné ideály nové pravice jsou často kompletně převzaté z dob nacismu.
Chlapci musejí být silní, odolní a vytrvalí, dívky se mají naučit, jak se
postarat o domácnost a hospodářství. Na letních táborech HDJ nebo jiných
organizací se učí názvy germánských měsíců a existují fotografie organizovaného
polovojenského výcviku dětí předškolního věku.

Fyzické i psychické násilí je na denním pořádku, tvrdí jedna dívka, která na
takovém táboře byla. Do hlavy je tam vtloukána bezpodmínečná oddanost vůdcům v
jejich paralelním světě a propracovaný odpor vůči institucím "normální
společnosti". Vyrůstá tak nová generace pravicových extremistů? Generace, pro
kterou je nenávist vůči cizincům a fanatismus normální?

Ne nutně, tvrdí Michaela Köttigová, která se na odborné vysoké škole ve
Frankfurtu věnuje také výzkumu žen v krajní pravici. Stejně jako generace 68
rebelovala proti rodičům vyznávajícím povinnost a poslušnost, je podle ní možná
i rebelie proti hnědým rodičům.

Jedna taková žena, která vyrůstala v rodině krajně pravicového otce, byla
posílána na letní tábory HDJ a později z této scény vystoupila, vypráví: "Je
možné se od určitého věku od této scény distancovat a otevřít se jinému pohledu
na svět. To se však podaří pouze tehdy, pokud se člověk dokáže vymanit z vlivu
vlastních rodičů."

Když se tato mladá žena obrátila na organizaci Exit, která takovým lidem
pomáhá, byla najednou úplně sama. Její volný čas, škola, přátelé, její celý
předešlý život byly spojeny jen s neonacismem. Kdo se chce vymanit z výchovy
nových neonacistů, musí udělat nic menšího než začít nový život. To, co dělali s
ní a jinými, považuje jednoznačně za ohrožování blaha dítěte.