Aleš Brichta sděluje na svém novém albu, že „…politici dělaj z každýho
vola, na ulici kradou cikáni kola, už by to vyřešit měl, nějakej deratizér…“
Tato uhasínající popová a hard rocková hvězda se přidala k dalším rádoby
celebritám a svezla se na vlně xenofobních populistických diskusí.
Těžko spekulovat, jestli příspěvkem sleduje zvýšení zájmu o svou tvorbu, myšleno
tím prodejnost, nebo má nutkavou potřebu sdělovat veřejnosti své „opravdové“
přesvědčení. Jeho kousek, který má snad být vyjádřením čím dál oblíbenější
„odvahy říkat upřímně pravdu“, je v každém případě krajně neetický, nechutný a
nepřijatelný.
Rasistické zaměření desky Deratizer je zcela nepochybné, její nejviditelnější
charakteristikou je vyvolávání paušálních předsudků zejména vůči Romům.
Schematické vidění světa dostává v textech pana Brichty (nutno říct, že textech
dosti prostoduchých) pořádný prostor.
Jeho desku však nelze posuzovat jen z hledisek morálních, případně z hlediska
vulgarizace veřejných diskusí či obecně veřejného prostoru.
Za mnohem významnější považuji pohled právní, resp. trestně právní.
Výtah z písně Deratizer, citovaný v úvodu tohoto textu, ve spojení s vizuálním
provedením obalu desky, musí u každého soudného člověka vyvolat přesvědčení, že
taková míra urážek a ponižování směřovaných některé skupině obyvatel není
zkrátka akceptovatelná ve společnosti, mezi jejíž základy patří respekt k
lidským právům. Přesněji řečeno, že se jedná o takový útok na určitou skupinu
obyvatel, v tomto případě Romů, že nemůže zůstat bez adekvátní reakce
společnosti a státu. Co nám chce básník říci nebo v čem nás chce ujistit? Romové
jsou v jeho nazírání zloději (kradou přeci kola, ale také kabelky a magnetofony,
které drží v rukou postavička na obalu). Viděl snad někdo někdy Roma, který
„neparazituje“ na té skvělé, slušné majoritní společnosti? A jak jinak můžeme
chránit naši slušnou společnost než násilnými metodami? Protože co jiného je
deratizér, jehož možnou podobu nám ukazuje pan Brichta na obalu desky? Ten
drsný, správný chlapík, který konečně otráví „nešvary“ vycákaným jedem. (Vůbec
nechci domýšlet a spekulovat o tom, kdo by měl být ztělesním deratizéra v
představách pana Brichty.) Podle mého názoru vyvolávají uvedené souvislosti
vážné podezření (blížící se jistotě), že naplňují znaky trestných činů
motivovaných nenávistí a to jak hanobení národa, etnické skupiny, rasy a
přesvědčení, tak podněcování k nenávisti vůči skupině osob. V textech i
obrazovém provedení jsou bez pochybností hrubě uráženi Romové, je snižována
vážnost této skupiny osob a to na základě nepravdivých, paušalizujících důvodů.
Jedná se o výroky, které citelně zasahují své adresáty a zároveň podporují
špatný obraz Romů ve společnosti, dávají jim najevo a zároveň přisuzují jakousi
podřadnost. Řešení, které autor nabízí, je způsobilé vyvolat nenávist posluchačů
vůči Romům, zároveň je možné ho považovat za minimálně nepřímé vyzývání k útokům
proti nim. Nelze opomenout, že pan Brichta je veřejně známou osobou, lze
předpokládat, že existují lidé, pro které je jakýmsi idolem či hvězdou. Toto
postavení je pak nutno brát za přitěžující okolnost, neboť je osobou způsobilou
k ovlivňování postojů svých posluchačů, je osobou způsobilou vyvolávat či
podporovat v nich emoce, ať už pozitivní nebo negativní, je tedy způsobilý svými
hanobícími projevy týkajícími se Romů podněcovat veřejnost či posluchačskou obec
k nenávisti, respektive vyvolávat přesvědčení o nutnosti využít násilí proti
Romům (deratizéra ve spojení s obrazovým vyjádření není přitom, dle mého názoru,
možné považovat za nic jiného, než ztělesnění násilí). Přitom je nutné uvážit,
že jedním z nejúčinnějších způsobů šíření nenávisti je právě hudební produkce. O
odpovědnosti pana Brichty za uváděné trestné činy není pochyb, když je
interpretem a pravděpodobně i autorem desky či ústřední písně.
Aleš Brichta si zřejmě hodlá hrát na hrdinu, na čestného pána, co otevřeně říká
své názory, nebojí se a s chutí přispěje k řešení „problémů“, jejichž existenci
si usmyslel. Pak se ovšem mýlí. Není hrdinstvím někoho urážet a pomlouvat, tomu
se říká zbabělost. Za nejhorší na celé téhle trapné záležitosti považuji, že
jakýsi vcelku nezajímavý Aleš Brichta je tím, kdo znepříjemňuje život jiných
lidí, útočí na ně, vyvolává v nich možné obavy či strach z okolí. Pana Brichtu
považuji za zcela marginální postavu české popkultury a není mi dobře z toho, že
i kvůli němu a jeho hloupým, schematickým písním se může dále prohlubovat nechuť
Romů k životu v tomto státě, protože kdo by chtěl pobývat v prostředí, kde je
možné běžně a bez zábran urážet celé skupiny zpíváním nenávistných, rasistických
písní. Nyní je míč na straně veřejnosti a státu. Aleš Brichta se dle všeho
dopustil trestného činu motivovaného nenávistí a proto má být trestně stíhán.
Trestného činu se může dopustit i kdokoliv další, kdo bude desku Deratizer
propagovat, vysílat a prodávat. Proto by měla být stažena z oběhu. Pan Brichta
se ukázal být netolerantním člověkem, rasistou. To považuji za dostatečný důvod
k tomu, aby byl bojkotován, aby neměl možnost objevovat se ve veřejném prostoru.
Rasisté zkrátka nemají místo v demokratické společnosti, a to ani když se jedná
o umělce snažícího se obnovit svou zašlou slávu.
