Denisa Demeterová: Nejdůležitější je podpora rodičů

Od začátku listopadu bude možné v šesti českých městech sledovat na
prostředcích městské hromadné dopravy, na odborech sociálních věcí příslušných
městských úřadů a ve vybraných regionálních televizích kampaň proti rasismu
nazvanou Udělej něco! Zeptali jsme se Denisy Demeterové proč se do kampaně
zapojila.

ČTĚTE TAKÉ


Provokativní kampaň Udělej něco! odstartuje 5. listopadu koncertem Gipsy.cz v Chanově

Co přispělo k rozhodnutí propůjčit svoji tvář kampani Udělej něco! ?
Chtěla jsem světu ukázat, že je možné se objevit třeba v závěrečných titulcích
filmů. Nepotřebujete k tomu peníze a super auto ani bílou barvu kůže. Mám pocit,
že je nesmírně těžké se vymanit ze začarovaného kruhu, kdy nemáte v blízkosti
žádný pozitivní vzor, kterým by bylo možné se inspirovat. Nejdůležitější podle
mě je podpora rodičů. Dát dětem správný základ, na kterém by mohly stavět.
Jestliže chceme velkou změnu, musíme začít u nejmenších.

Pro mnoho Romů mohou být vaše dosavadní úspěchy těžko dosažitelné. Jak vy
vnímáte svoji cestu?
Za to, kde jsem, nyní vděčím nejvíce svojí mámě. Byla to ona, kdo držel
dozor nad mým vzděláním. V tom ale nevidím rozdíl mezi gádžy a Romy. V tomto
případě se etnické rozdíly smazávají. Každý rodič by měl přece pro své děti
chtít jen to nejlepší. Tím, že máte doma kvalitní zázemí, máte velkou šanci, že
se z vás stane člověk, který se dokáže orientovat a prosadit ve většinové
společnosti – tak se vám otevírají dveře do světa.

Co se týká mé filmové kariéry, vše bylo dílo náhody. Našel se Dan Wlodarczyk,
režisér filmu, který mi věřil. Věřil, že dokážu hrát a ukázal mi, jak se s
filmovou rolí „poprat“. To je nesmírně důležité. Nechat se najít někým, kdo ve
vás probudí spící talent. Pak jen musíte dodržovat základní pravidla. Hlavně být
spolehlivý, naslouchat druhým a kousek pokory nikdy neuškodí.

Když jsem natočila první film, skoro dva roky se nic nedělo, ale pak přišla
lavina. Zdivočelá země III, nový film Zdeňka Tyce "El paso", další dva krátké
filmy s Ivanem Shwedoffem a se studenty z filmové školy v Písku, televizní spot
pro ČT – české léto s Českou televizí. Pevně doufám, že to ještě neskončilo.
Doufám, že se časem propracuji k roli, kde by nebylo důležité, jestli jsem
Romka, nebo ne. Stejně jako v zahraničních filmech, kde fandíte kladnému
hrdinovi a je vám úplně jedno, jestli je Afroameričan, nebo Japonec.

Vnímali jste někdy romský původ jako handicap?
Romský původ jsem jako handicap moc nevnímala. Možná v dětství, ale na nic
konkrétního si nedokážu vzpomenout. Mám ve svém životě obrovské štěstí na lidi,
kteří se pohybují kolem mě. Nyní ve svých 26 letech se dokážu lehce vypořádat s
jakoukoli narážkou, ale chápu, že někdo s tím může mít problém celý život.
Hlavní je srovnat si to sám v sobě a potom máte vyhráno. Kdybych se měla
pozastavit nad každým křivým pohledem, tak nikdy nevyjdu z domu.

Připadá mi docela úsměvné, když se mě lidé ptají na to, odkud pocházím.
Tipují většinou Indii, Turecko, Afghánistán… Vím, že je mate moje čeština,
nemám žádný přízvuk, mluvím jako běžná Češka. Pak se jenom pousměju nad
zklamanými obličeji, když odpovím, že jsem "cigoška" z Karlína.

Jaké reakce na kampaň očekáváte od Romů a majoritního publika?
Upřímně řečeno, mám obavy, že kampaň toho u Romů moc nezmění. Neustále ve mně
dřímá pocit, že se samotným Romům nic moc dělat nechce, že to, jak žijí, jim
vlastně stačí. A zároveň doufám, že se pletu. Nejspíš ale kampaní nikomu
neublížíme. Kdyby "nakopla" alespoň jednoho Roma ze sta, tak to bude stát za to!

KAM DÁL?


Provokativní kampaň Udělej něco! odstartuje 5. listopadu koncertem Gipsy.cz v Chanově