Nemálo politiků se dnes v silně protiromských výrocích na všech úrovních
doslova vyžívá a předhání. Ve vztahu k Romům hovoří často o politické
korektnosti v negativním významu, o alibismu a pseudohumanistech, kteří prý
brání úspěšnému řešení problémů. Těmto politikům je mnohdy jedno, že nenabízejí
žádné řešení a že svými výroky často celou záležitost pouze vyhrocují. V očích
široké veřejnosti tak poškozují celou romskou populaci.
Někdejší komunální politici Janáčková, Čunek či Řápková se díky svému
radikálnímu postoji vůči Romům vyšvihli do vysokých pater celostátní politiky,
stali se poslanci či senátory. Pokud bych měl připomenout alespoň „nejznámější
výroky“, nelze vypustit ani starostu Nového Bydžova, který na oficiální web
města nechal vyvěsit velmi ostré prohlášení: ,,Cikáni otravujou, kradou a
znásilňují“. Za to si mimo jiné vysloužil trestní oznámení.
Zcela jistě nelze opomenout pana Doubravu, senátora a zastupitele Ústeckého
kraje za hnutí Severočeši.cz, který velmi nelichotivě a poměrně často komentuje
situaci Romů pro Parlamentní listy. Proslul zejména tím, že by neváhal v čase
sociálních nepokojů vyslat na Romy do Ústeckého kraje armádu.
Bývalý hejtman a nyní poslanec ODS Jiří Šulc se v exkluzivním komentáři
taktéž pro Parlamentní listy na adresu Romů vyjádřil: ,,Pro Cikány je normální
nepracovat a krást.“
Nutno dodat, že oba dva pánové již mnoho let v Ústeckém kraji patří mezi
poměrně známé politiky, a na současné nelichotivé situaci v regionu mají určitý
podíl viny.
Otázkou je, co by politik v demokratické zemi říkat měl, a co by říkat neměl.
Co je slušné, co neslušné? Nebo je pouze záměr (mnoha komunálních politiků) hrát
tzv. romskou kartu, protože je to udrží na výsluní politického nebe? Pokud tomu
tak doopravdy je, je to potměšilé a hloupé. A existuje proti podobným výrokům
nějaká účinná obrana?
Nicméně musíme si zcela otevřeně přiznat, že patřičnou ,,munici“ k
nelichotivým výrokům na adresu Romů jako celku mnohdy dodávají i někteří Romové
sami. Ať už svým chováním nebo ostrými mediálními prohlášeními, kterých se
dopouštějí především někteří romští předáci v regionech.
Řešení této ožehavé problematiky je tak zásadní z celospolečenského hlediska,
protože tento jev ohrožuje sociální soudržnost, vyhrocuje vztahy mezi majoritou
a romskou minoritou, dále zvyšuje riziko šíření extremismu protiromských nálad
ve společnosti. Tím se pochopitelně ještě více zhoršuje a prohlubuje krize
vzájemné soužití.
Předvolební rétorika
Je jasné, že s blížícími se krajskými a senátními volbami se v předvolebních
kampaních začnou na problematice chudoby a sociálního vyloučení přiživovat
nejenom extrémisté, ale i politické strany hlásící se k demokratickým hodnotám.
Cíl je jednoznačný: uspět ve volbách! Nicméně politické strany (i hnutí) by měly
jasně deklarovat, jaký mají program a jak konkrétně chtějí tuto oblast ve svých
regionech řešit.
Životní úroveň určité části romské populace se oproti minulému režimu značně
zhoršila – to je bohužel holý fakt. Nemalá část je dlouhodobě nezaměstnaná a
zadlužená. Sociálně vyloučené romské lokality, ghetta, vznikly zejména po
listopadu 89, tedy v nových poměrech.
Stát – vrcholní, regionální ani místní politici, tuto oblast dostatečně
neřeší. Bohužel tato problematika je mnohými, zejména komunálními politiky,
často zneužívána k vlastní politické kariéře. Mnozí z těchto politiků, především
starostů, situaci dlouhodobě podceňují a vzápětí volají po radikálním řešení
situace. V tomto směru si bohužel ani romské elity nedokázaly získat adekvátní
politický vliv pro spoluúčast na řešení situace.
I když čeští Romové prošli dlouhý kus cesty a za posledních dvacet dva let se
toho uskutečnilo mnoho, proces zdárné integrace do společnosti se nám bohužel
nedaří, jak bychom chtěli. I nadále je zde poměrně velká část lidí, která žije v
nepřijatelných podmínkách, na okraji společnosti. Zoufalá situace, ve které se
ocitají, je selháním nejenom jejich, ale i nás všech.
