Je pěkné, když se předseda jedné z vládnoucích stran chopí nepopulárního
„romského problému“. Učiní-li to na programové konferenci své strany, je to
ještě záslužnější. Navrhujeli navíc řešení a neopakujeli omleté mantry, zaslouží
si i potlesk, bez ohledu na to, nakolik je jeho recept „správný“.
Už už se vám zvedají ruce, a najednou vám klesnou, protože si uvědomíte, že
tohle téma si zvolil Jiří Čunek. Politik, který svou veškerou popularitu a
politickou kariéru založil na radikálním zacházení se vsetínskými Romy. Dokud
byl ve vládě, kromě několika neomalených výroků o opálených spoluobčanech
problematiku ignoroval.
Nutně se nabízí otázka, proč právě nyní má pan předseda křesťanských
demokratů takovou péči o Romy? Že by chtěl být opět populární? Má mu vyšší
popularita být pákou pro návrat do vlády?
Čím je diktováno téma i dikce jeho projevu? Jen stěží lze odehnat myšlenku na
časovou souvislost s obžalobou jednoho z Čunkových svědků za křivé svědectví.
Okolnosti nám jasně říkají, že pan Čunek „to myslí upřímně“.
