Čunkův tým má koncepci romské integrace. Znamená to ale zejména zlikvidovat
klanové a rodinné řetězy. Zbývá něco jiného? Nelikviduje se romské etnikum samo?
Večer jsem přijela z Balkánu, tedy konkrétně z Kosova a Makedonie. Jela jsem
se tam hlavně pokusit se dešifrovat vztahy mezi jednotlivými národy/etniky.
Kromě jiného i vztahy mezi gadži a Romy. V obou zemích mě překvapilo hlavně to,
že jsem se tam nesetkala s žádnou nevraživostí „gadžů“ vůči Romům a naopak. Ví
se tam všeobecně, že Romové jsou jako etnikum nejchudší v obou zemích.
Z Kosova byla naprostá většina Romů vyhnána Albánci začátkem léta 1999 /do
Černé Hory, Makedonie a Srbska/. Záminkou byla jejich údajná – často ale i
reálná podpora – Srbům. Zbytek Romů, kteří neutekli před ohni, střelbou a
vraždami ze strany Albánců, žije v srbských enklávách. Srbové, kteří na tom jsou
i tak bídně oproti Albáncům, normálně kamarádí s Romy a pomáhají jim. Srbové mě
dokonce prosili o pomoc pro „jejich“ Romy. Romové prý tam před bombardováním
žili normálně mezi „bílými“, teď jsou ale v machalách /romské části obcí/,
protože prostě jejich původní baráky shořely.
V Makedonii je tedy teď Romů podstatně víc. Nejhorší situace je v Šutce,
blízko hlavního města Skopje. Většina Romů jsou právě uprchlíci z Kosova. Je
jich tam několik desítek tisíc. Na první pohled je situace tak katastrofální, že
jsem se neodvážila ani vyndat foťák. A to už je co říct… a rychle jsem vsedla na
zpáteční autobus. Prostě postávající Romové v odpadcích, bosé děti, baráky z
papundeklu. Podobných lokalit jsem ale viděla dost třeba v Bulharsku.
Je ale několik zajímavých – a pro nás poučných – poznatků. V obou gadžo-romských
státech jsem se /s výjimkou Albánců na Kosovu/ nesetkala s rasismem gadžů vůči
Romům a naopak. Zato jednotlivé skupiny Romů spolu „nekomunikují“. Konkrétně
oslovení příslušníci se vždy domnívají, že ta jejich skupina je ta lepší…. No
nejen lepší, ale ta jiná je hrůzná.
To samé ale existuje i a nás. Olaši považují „rumungry“/pro gadže ti normální
Romy/za póvl a „rumungři“ nesnáší Olachy. Obě skupiny se navzájem obviňují, že
kradou ti druzí. Ale nepřátelství až do úrovně nenávisti existuje i mezi
jednotlivými klany, rodinami. Romové původem ze Slovenska se dokáží nesnášet jen
kvůli tomu, jestli je rodina pár kilometrů dál na východ či na západ.
Řekla bych, že se navíc po Listopadu vydělila ještě další skupina tzv.
podnikatelů /kteří si ovšem často říkají aktivisti/, kteří parazitují na
vlastním etniku. Zaujali neobsazená místa vajdů, která předchozí režimy
zlikvidovaly. Vypadá to, že normální Romové ztratili -po gadžovsku- půdu pod
nohama.
Teď mě napadá, že právě toto je kámen úrazu. Romové měly jinak „definované“
kořeny. Měly rodiny, důvěru v předky, rodiny, vajdy…. A vnitřní svoji
hierarchii.
Důležité slovo je měly. Bohužel to jsou jen bývalé jarní sněhy. Jsou rodiny,
které prodávají své děti k prostituci, dávají je často samy do ústavů… prostě
porušují svá vlastní a kdysi nedotknutelná pravidla a zásady.
Čunek a spol. chce tyto klanové a rodinné vztahy přetnout úplně. Domnívám se,
že je to správné pro integraci Romů do dnešní majoritní společnosti. Můj problém
ale je, jde-li o společnost nejen ideální, ale i lidsky snesitelnou a fungující,
kde se člověk nesetkává jen s nesnesitelnou opuštěností.
Vlastní rozklad romského etnika je ale už zřejmě tak pokročilý, že řízený
přetnutí gordických uzlů může zejména mladým prospět, pokud ovšem sami to změně
touží. Rozhodně si tuto změnu přeje majorita.
Nakonec chci ale říci, že je mi líto posledního „lidského“ řetězu:
předci-my-potomci. Otázkou je, jestli nepláču už nad louží dávno zde rozlitého
mléka.
Tohle vše je nutné si uvědomit a vrámci Čunkovy koncepce /kterou téměř plně
schvaluji/…a s tím pracovat. Jinak to půjde zase do háje.
U nás je ekonomické situace Romů lepší než na Balkáně. Zatím. Ale nabobtnal
rasismus. I vynucená snaha Romů vzdělávat se a pracovat – doufám – povede k
útlumu tohoto jevu. Co tedy s uzly?
KAM DÁL?
BLOG autorky na iDNES.cz
