Každá další medializace Dělnické strany bez hlubší analýzy problému vede jen
k dalšímu nárůstu její popularity. Chcete názorný příklad?
Kdekdo v poslední době zaznamenal, že se nyní má rozhodovat o jejím zákazu. A
stačilo se během uplynulého víkendu podívat na jeden internetový vyhledávač –
název strany tam měl jen během jednoho dne více než deset tisíc výstupů.
Zveřejněné texty většinou pouze přetlumočily stanoviska strany a staly se tím de
facto nositelem její ideologie.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Sokol: Dělnická strana chce zavést v ČR totalitní režim
Pražský tramvaják podporoval neonacisty, zřejmě přijde o práci
Sokol doufá, že návrh na zrušení DS projde
I soudní řízení o případném rozpuštění strany znovu postaví malou a před
rokem a půl ještě zcela bezvýznamnou stranu do popředí mediálního zájmu.
Předseda strany se evidentně na proces o případném konci jeho strany těšil.
Jakýkoliv rozsudek mu totiž hraje do karet. Na nebezpečí taktiky strany se
pokouší upozornit vládní návrh na zákaz strany, který právě projednává Nejvyšší
správní soud v Brně. Podívejme se tedy blíže na jeho hlavní teze.
Program a projevy představitelů hnědých stran jsou postaveny na systematickém
urážení určitých skupin občanů nebo cizinců. Hlavním cílem je vytvořit nejdříve
atmosféru strachu a nenávisti vůči těmto skupinám, pak přichází druhý krok:
strana se postaví do role ochránce před těmito lidmi. Tím se samozřejmě omezují
práva občanů a demokracie může být ohrožena.
Výpravy členů Dělnické strany do míst s vyšším výskytem sociálních problémů
(například do Litvínova v roce 2008 a do Přerova v dubnu 2009) mají za cíl
vyvolávat násilné řetězové reakce a eskalovat napětí. Strana tím sama prokázala,
že jí nejde o účast v soutěži politických stran, která je nezbytná pro
demokracii. Místo toho se pokouší o změnu či narušení systému vyvoláním
násilných nepokojů.
Strana vyjadřuje sympatii lidem odsouzeným za podporu nebo propagaci nacismu.
O úzké provázanosti strany s dalšími neonacistickými skupinami svědčí i fakt, že
na akcích strany vystupují členové těchto skupin. Strana se od nich
nedistancuje. Přitom nacismus je protiústavní.
K vládnímu návrhu bych jen dodal, že Dělnická strana svou činností hlavně
plive do obličeje každé české oběti nacismu. Tito lidé byli nuceni trpět
brutální násilí v koncentračních táborech a mnozí tam násilně zemřeli. Jejich
smrt si vyžaduje respekt. Stát by měl důsledně bránit i tomu, aby se něco
takového nemohlo opakovat. Bohužel o tom v české ústavě není jediné slovo.
Pokud soud zruší stranu určitého názvu, ani její členové, ani myšlenkový
obsah stranické politiky nezmizí. Její voličský potenciál se může dokonce ještě
zvýšit. Vydá-li soud rozsudek o tom, že činnost strany ohrožuje ústavní základy
demokratického státu, společnosti i členům strany stanoví jasně hranice své
tolerance. To ale jenom v případě, že se o tom dozví veřejnost.
Hodně totiž bude záležet na tom, zda média obsah takového významného sdělení
společnosti srozumitelně přetlumočí. V den, kdy je vyhlášen rozsudek, nebývá
ještě jeho text zpravidla v tištěné podobě k dispozici. V médiích se pak z
argumentace soudců objeví jeden či dva odstavce, a to je vše. Až soud se
zpožděním text rozsudku zveřejní i s celým svým zdůvodněním, téma už bude pro
média dávno vyčpělé.
V případě, že se soud tedy přikloní k návrhu vlády a Dělnickou stranu
rozpustí, hlavní poselství z toho všeho může v médiích paradoxně nakonec vyznít
třeba i takto: Demokracie je tu jen pro někoho.
Dělnická strana zajásá, přejmenuje se – a jede dál. Jak tomu zabránit?
Podávat jasnou a úplnou zprávu o tom, proč byla zakázána.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Sokol: Dělnická strana chce zavést v ČR totalitní režim
Pražský tramvaják podporoval neonacisty, zřejmě přijde o práci
Sokol doufá, že návrh na zrušení DS projde
