Ve středečních Lidovkách si vzala redaktorka Synáčová na paškál Michaela
Kocába za to, že zadal mojí firmě a společnosti Socioklub řešení problému
sociálně vyloučených romských lokalit (Kocáb přihrál zakázku za milion, vnitru
to vadí, LN 12. 5.). Redaktorka se mne bohužel nedotázala předem. Musím proto
korigovat některé její chybné závěry dodatečně.
Proč má smysl zadávat zpracování řešení určitého problému externím partnerům?
Otázka romských ghett je obtížná nejen svou vlastní povahou, ale tím, že spadá
do několika vládních resortů. Jejich dílčí pohledy ale nemohou „poskládat“
přístup, který míří na příčiny a věcné kořeny problému bez ohledu na kompetence
ministerstev. Věcná perspektiva řešení a resortní perspektivy jsou pochopitelně
odlišné. I proto se dosud nepodařilo nalézt úspěšnou strategii prostým
kombinováním resortních přístupů.
Problematika romských ghett je rovněž politicky výbušná, viz zveřejněné výsledky
výzkumu CVVM. Pro ministerstva a jejich pracovníky je to systémová bariéra,
protože se naopak snaží politickému rozměru věci se vyhnout. Ministerstva jsou
zřízená pro administraci politik, nikoli pro jejich formulaci u vyhrocených
témat, například zatížených kombinací sociálních a etnických otázek.
Základní potíží formulace jakékoli politiky vůči vyloučeným enklávám je, že
státní administrativa se dosud vyrovnává jen s důsledky, nikoli příčinami.
Například u nedostatečného vzdělání dětí v romských vyloučených rodinách. Z
ministerstev se nikdo neodváží poukázat na kořeny problémů v nedostatečné
výkonnosti a motivaci rodin vést děti ke vzdělání, i v nedostatečných
schopnostech škol tuto mezeru vyplnit. Externí dodavatel může tyto otázky
adresovat přímo a ministerstvo se závěry pouze musí umět pracovat. Samozřejmě
pojmenování problému vyvolává rozpory a emoce. Dodnes vyvolává debaty
identifikace žáků podle etnického původu, podíly nezaměstnaných nebo vězňů s
cílem poznání nerovností a etnického i sociálního rozměru problému. Bez znalosti
recept nenajdeme, a nejde o protiprávní postup.
Další multiresortní problém Česká republika je dnes nejdál v poznání problému
vyloučených romských lokalit. Má předpoklady k formulaci řešení a k jeho
implementaci. Je to i proto, že se ministerstva práce a sociálních věcí,
školství a naposledy resort Michaela Kocába odvážily zadat tyto práce externím
dodavatelům. Realizace výsledků samozřejmě musí být v rukou státu a vlády,
protože jde o formulaci vládní politiky.
Námi zpracovaná strategie v tomto ohledu není výjimečná. Dalším příkladem bylo
zapojení advokáta Tomáše Sokola ministerstvem vnitra do přípravy a procesu
soudního zákazu Dělnické strany. Také šlo o multiresortní problém, v politicky
výbušné oblasti, vyžadující jiný než administrativní přístup po předchozím
neúspěchu resortu. Nechci argumentovat obsahem studie, protože dokument teprve
bude projednávat vláda. Uvedu jen pro příklad, že studie přináší zřejmě
nejpřesnější odhad početnosti romské menšiny, na kterém si vylámalo zuby i
sčítání. Dává konkrétní návrh postupu v profilových oblastech vzdělání,
školství, zaměstnanosti a regionálního překonání prohlubující se etnické tenze
uvnitř české společnosti. Studie zdaleka nezužuje téma pouze na problém
vyloučených Romů. Míří na řešení problémů všech dotčených občanů uvnitř i vně
enkláv.
A na závěr k typicky českému „kolik to stálo“. Na studii pracovaly dvě firmy
nejdříve dva a pak další tři měsíce, včetně externích expertů. Pokud by za dané
období studii zpracovávaly týmy pěti profilových resortů, stál by výsledek
daňového poplatníka více než deset milionů, a nikoli 800 tisíc korun. Odhady
mandatorních výdajů na současných cca 300 vyloučených lokalit a cca 60-80 tisíc
jejich obyvatel se pohybují okolo 15 miliard ročně. Statisícová investice do
strategie řešení není přemrštěná ani nevýhodná. Co si v souvislosti s cenou
vyčítám, je, že jsem nebyl dost tvrdý, abych zůstal u původní kalkulované ceny
1,5 milionu korun a nenechal se Kocábem umluvit k jejímu snížení.
