Cíl je jasný -olympijské hry

Robert Hauer (14) je typický romský mladík, který má své sny a cíle. Robert je rodilý Pražák a nyní bydlí na Jižním Městě. Studuje základní školu, prospěch má dobrý, ale ještě nemá zcela jasno, jaká bude jeho budoucnost v jeho dalším vzdělávání. Jasno má však v jedné věci. Prioritou je pro něho sport, ve kterém vyniká a který ho baví. Tím sportem je box.

To, že má Robert box v krvi, je vidět hned na první pohled při tréninku. Zásluhu na Robertových úspěších má jeho strýc Antonín Hauer. Pan Hauer je velmi uznávaný boxer a trenér, který dříve patřil mezi vynikající boxerskou špičku v ČR. Vůbec celá Robertova rodina, na které Robert velmi lpí, je silně spjata s boxem. Robert říká: „Když mám nějaké důležité utkání, tak mě přijde podpořit skoro celá rodina.“ Za to jim je mladý Robert vděčný, protože rodina ho v boxu podporuje, a to je také jeden z důvodů, proč Robert vyhrává.

Robert je na svůj věk dost vyspělý a samostatný. Box ho naučil mnohé, co může uplatnit i ve svém běžném životě. Boxovat začal ve svých jedenácti letech. Tehdy ještě malého Roberta do Palaestry přivedl jeho strýc Tonda. Robert zavzpomínal a říká: „Strejda mi řekl, že mám na to, být dobrým boxerem, tak ať to zkusím.“ Od prvního okamžiku se Robertovi box natolik zalíbil, že s ním nehodlá jen tak přestat.

Našel si kamarády, nemusel se beznadějně a zbytečně potulovat po ulicích a hlavně se v Palaestře naučil mnoho potřebných věcí do života. Palaestra je klub, do kterého Robert dochází na tréninky již čtvrtým rokem. Mnozí tento boxerský klub už znají, ale pro neznalé podotkneme, že v něm Jan Balog a Antonín Hauer vyučují umění boxu od roku 1999 a mají veliké úspěchy, neboť vychovali mnoho skvělých borců.

Jedním z nich je samozřejmě Robert. On sám se může pyšnit 1. místem z memoriálu Oldřicha Markoviče, dále se jako 2. umístil na memoriálu Václava Haši a největším jeho úspěchem jsou dvě bronzové medaile z Mistrovství ČR, nejprve v roce 2003, a poté v roce 2005 v Karviné, kde ale Robert sám sebe i trenéry zklamal, neboť měl získat zlato. Robert vypráví, jak je někdy těžké, když se podcení soupeř. Právě tuto chybu na MR 2005 udělal, a proto nepostoupil do finále. Robert říká: „Tato prohra mě posílila do dalších zápasů, už soupeře nikdy nepodcením.“ Robert od tohoto mistrovství téměř všechny zápasy vyhrál. V jeho váze, tj. váze do 57 kg, je opravdu velice dobrý. Volí technický styl od silového boje a svého soupeře se snaží co nejvíce nachytat při chybách. Mluví se o něm jako o nejtechničtějším boxerovi vůbec. Někdo zas říká, že až vyroste, bude nejlepším boxerem své doby. Jeho boxerským idolem je Mohammad Ali. O Alim se říká, že v ringu létal jako motýlek a píchal jako včelka, neboť i on kladl velký důraz na techniku a lehkost. V tom se jejich styly podobají. Roberta jsem několikrát viděl boxovat a je pravda, že podívaná na jeho zápas je doslova pastvou pro oči. Když je v ringu, diváci se opravdu nedočkají beznadějného plácání rukama a bitky, ale uvidí technický zápas na velmi vysoké úrovni, což činí Roberta při jeho nízkém věku výjimečným.

Mladý reprezentant ČR však tento um nemá zadarmo, ale je to výsledek těžké dřiny a velikého odříkání. Robert trénuje až pětkrát do týdne, musí si hlídat svou boxerskou váhu a nesmí dělat takříkajíc nic, co by ho mohlo oslabit. Robert říká: „Kluci v mém věku si dělají, co chtějí. Nemají většinou žádné povinnosti, ale já musím hodně makat, a ani mi nezbývá čas na zábavu.“ Fakt je, že mladý Robert je ve věku, kdy ho lákají různé věci, které by mohly ohrozit jeho kariéru. Robert však myslí dopředu a dobře ví, že pokud to vydrží, bude jednou vrcholovým sportovcem. Cílem mladého boxera je dostat se na olympijské hry. Když mi Robert na tuto otázku odpovídal, bylo vidět, jak je jeho touha zúčastnit se a uspět na nich silná a upřímná.