Horké léto ještě trochu přižhavily etnické přestřelky. Upřímně řečeno, ani to
vlastně nejsou přestřelky, protože na to jsou potřeba pistolníci přinejmenším
dva.
Realita je spíše taková, že zatím čas od času nějaký politik řekne něco
nevybíravého o Romech, pak se ozve pár občanských sdružení a podávají se žaloby.
Vznikne několik článků a na internetu se pod nimi zaskví příspěvky čtenářů.
Nebývají tam dlouho, protože vzhledem k obsahu se záhy jeví nutné je smazat.
Například mně to pak dělá problém, protože když jsem si chtěl najít pár úderných
citátů, ty nejvýživnější debaty už byly vyrušeny. Přesto jsem ještě pár citátků
zachránil pro budoucnost.
Tak třeba čtenář Gabidos o Romech píše: „Ano, je pravdou, že se množí jako
krysy. Ano, je pravdou, že je obrovský nepoměr mezi cikány ve věznicích a cikány
ve společnosti. Už jenom toto stačí k tomu, abychom tento problém začali řešit.“
Osoba, která sama sebe nazývá Pseudoteoretik, praví: „Ve zprávách řikali, že
Romové půjdou klidně do stávky. Podle mě si na protest nevyzvednou sociální
dávky…“ Jedinec, který sám sebe nazývá poněkud mystickým jménem „Reinkarnace
Obraceče kalendáře“, dodává odvahy jisté paní senátorce a v rámci běžných
internetových manýr přechází do důvěrné tykačky: „Janáčková vydrž. 95 procent
obyvatel má stejné názory na cigoše a snad přijde doba kdy je budeme moct
svobodně vyslovit.“
Je jen málo takových, jako je přispěvatel Parkes, který má na věc jiný názor:
„Metoda sestěhovávání a urážení Romů-Cikánů uráží i mě. Pocházím z oblasti, kde
je vysoká koncentrace cikánů a xenofobii to ve mně nevypěstovalo. Ty řeči o
,holé pravdě‘ a ,realitě‘ jsou jen projevem neochoty něco řešit, třeba i
radikálněji, ale zákonně! Nadlidi tady už byli, ať už původem nebo díky
stranické knížce. Paní senátorka by se měla stydět.“
Tolik citace, aby se dotyční dostali ke slovu a dějiny žurnalistiky nebyly
ochuzeny.
Nemá cenu popírat, že je společnost v pohledu na Romy rozdělena. Část lidí si
myslí, že jde o vrstvu lidí, které se toleruje kdeco. Nepracují, pobírají dávky,
žijí jen přítomností, vyznačují se vysokou mírou kriminality, podléhají drogám,
alkoholu, hazardu, půjčují si peníze na absurdní úroky, neumějí pořádně česky,
neposílají děti do školy. A jsou to stejní rasisté jako bílí.
Pak jsou tu další, kteří soudí, že Romové jsou deklasovanou vrstvou lidí, která
se – mnohdy bez vlastní viny – dostala už tak nízko, že si sama není schopna
pomoci. Poukazují na vinu všech bývalých režimů, které tu kdy byly. Od
středověku až po demokracii. Nejdřív Romové kočovat museli, pak zase nesměli.
Komunisté je jen proto, že smavá dítka neuměla pořádně česky, posílali do
zvláštních škol a pak se divili, že tahle menšina nemá žádné vzdělání a
kvalifikaci. Pak přišel kapitalismus a zlikvidoval i ty poslední vzorce chování,
kterým Romové rozuměli a uměli podle nich jednat. Do Indie je však poslat nelze,
protože tam patří asi tak stejně jako my, tedy vůbec.
A celé je to debata hluchých a slepých, protože na jedné straně často stojí
velkohubí internetoví a hospodští žvanilové používající silné výrazy, což je
odvaha, která je nic nestojí, a na té druhé kavárenští romantici, kteří Roma v
životě neviděli a žít by vedle něj nechtěli, ale řeční o problematice ras jako
Gándhí samouk.
Tak jak to máme vlastně dělat? Máme si i v hospodě a za prahem vlastního domu
dávat chorobně pozor na jazyk, abychom nebyli „nekorektní“? Musíme říkat Rom a
nesmíme říkat Cikán? Nebo smíme být otevření a mluvit o „líných kůžích“? Odpověď
je jednoduchá. Stačí se přidržet výroku svatého Pavla, že „všechno je dovoleno,
ale ne všechno prospívá“. Mohu třeba říci, že Romové jsou líní, když už mám tu
potřebu, ale je otázka, k čemu to bude dobré. Je lepší konstatovat, kolik
procent Romů je nezaměstnaných a proč. Můžeme říci, že Romové fetují, ale bez
čísel, důkazů a analýz, kde jsou toho příčiny, nikam společenskou debatu ohledně
tohoto tématu neposuneme. Času nemáme mnoho. Pokud budeme za období jedné
generace považovat dvacet let, máme před sebou tak šedesát let, aby se změnilo
aspoň něco. Jak též říká Písmo, z každého zbytečného slova budeme souzeni. Takže
leninsky opakujme, co by mělo být zákonem veřejných debat o etnicích: věcnost,
věcnost, věcnost. Jinak se z téhle bezedné jámy nikdy nevyhrabeme.
