Cigánski diabli? Důležitá je souhra, říkají hudebníci

Rozhovor Deníku s hudebníky slavné romské formace Cigánski diabli Silvií Šarköziovou a Jozefem Farkašem.

Nezapomenutelný zážitek připravil v neděli večer přerovskému publiku světově proslulý orchestr Cigánski diabli, který vystoupil v Městském domě společně s Moravskou filharmonií. O projektech slavné romské skupiny a propojení dvou žánrově odlišných světů jsme mluvili s violončelistkou Silvií Šarköziovou a hráčem na violu Jozefem Farkašem.

* Na koncertě v Městském domě se střetly dva odlišné světy – klasika a temperamentní cikánská hudba. Je vaše spolupráce s Moravskou filharmonií v něčem výjimečná? A jak se liší od spolupráce s jinými soubory?

J. F. Moravská filharmonie je pátým orchestrem, se kterým spolupracujeme, a řekl bych, že také jedním z nejkvalitnějších. Je cítit úžasnou hudební souhru a i to, že muzikanti tohoto tělesa mají rádi muziku, jakou děláme my. Máme teď za sebou společnou šňůru – první koncert byl v Šumperku, druhý v Olomouci, potom následoval Prostějov a Přerov. A musím říci, že se jedná vždy o nádherný umělecký zážitek.

* S Moravskou filharmonií v Olomouci pod taktovkou dirigenta Aleše Podařila vystupujete jen krátce, divák má ale přesto pocit, že vaše spolupráce trvá roky…

S. Š.:V takovém společném projektu je asi nejtěžší právě souhra orchestrů. Protože se zase tak často nestává, aby jeden soubor doprovázel druhý. Mluvím sama za sebe – skladba, kterou jsem hrála já, dává tím, jak je pomalá, hráči velkou volnost. Musímříci, že nejsvobodněji se mi hrálo právě s těmito violončelisty. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla, a nebyla ničím limitovaná. Musela jsem po koncertě jít za muzikanty a říct jim to.

* Kdo je vlastně vůdčím elementem hudebního tělesa – Moravská filharmonie nebo vy?

S. Š. Hrajeme sólový part. Takže my je vedeme, ale často je velmi těžké, aby se do nás „zapasovali“. Většinou se setkáváme s tím, že nám ostatní orchestry nadávají, protože hrajeme velmi rychle (smích).

* Jak moc na podiu improvizujete?

S. Š:Vrámci našich partů nějaká improvizace určitě existuje, ale v podstatě jsme na všem dohodnutí. Není to tak, že bychom si mohli dovolit překvapit symfonický orchestr a třeba nastoupit jinak. Na zkoušce se musí dohodnout určitá schémata a v rámci toho si pak jednotlivci mohou dovolit i občasnou improvizaci. J. F: Asi nejlepší je v tom manžel Silvie – hráč na cimbál Ernest Šarközi. Ten vždy připraví něco nového. Ačasto překvapí i nás samotné. Apak má samozřejmě volný prostor také houslista a nebo klarinetista.

* Kdo je duší vašeho orchestru?

J. F. Jednoznačně manžel Silvie – cimbalista Ernest Sarközi. On je nejen duší orchestru, ale je to zároveň hrozný pracant. Každá zkouška je připravena do detailu a stále nás žene do práce.

* Cigánski diabli jsou proslulí i svým vystupováním s hvězdami showbyznysu – například Lucií Bílou. S kým se vám hrálo nejlépe?

S. Š: Jedním z našich nejlepších vystoupení na společném pódiu byl asi koncert se světoznámou kapelou Gipsy kings zhruba před rokem – to byl pro mě osobně největší zážitek. I přesto, že jsou světově uznávanou kapelou, jsou strašně milí. V noci nám dokonce zavolali na hotel a vytáhli kytary, abychom si s nimi zahráli. To nás hodně překvapilo a potěšilo. J. F: Měli jsme s nimi dva společné koncerty – jednu část jsme odehráli my a druhou jsme doprovázeli my je a odehráli s nimi jejich dva největší hity. Byli opravdu skvělí -neměli žádné hvězdné manýry, byli kamarádští a skvělí.

* A už jste někdy narazili na hvězdné manýry celebrit?

S. Š. Asi máme štěstí, protože většinou, když vystupujeme,máme štěstí na hvězdy, které žádné manýry nemají. Hráli jsme třeba s Lucií Bílou – se kterou máme velmi přátelský vztah, to samé i s Pavlem Haberou nebo Danielem Hůlkou.

* Loni v létě jste se měli objevit ve Vizovicích na Trnkobraní. Kvůli průtrži mračen byl ale nakonec koncert zrušený a podium i s technikou bylo podmáčené vodou. To už se možná oklikou dostáváme k další otázce – jaký byl váš nejhorší koncertní zážitek?

S. Š: Toto vystoupení k nim určitě patřilo. Přívaly deště nám rozmáčely nástroje a celé podium bylo zaplavené. Voda se dostala i do kontrabasu. Měli jsme už připravené nástroje s tím, že se půjdeme jen převléct. Nechali jsme ale nástroje na podiu, a když jsme se vrátili, bylo všechno popadané a stan rozbořený. Na společný koncert s Lucií Bílou a zlínskou filharmonií B. Martinů jsme se přitom hodně těšili. J. F: Určitě to byl jeden z našich nejhorších koncertů, protože se ani neuskutečnil. Měli jsme tam tenkrát škodu asi za sto tisíc korun. Nejvíce to odnesl cimbál a kontrabas.

* Jaké projekty chystáte do budoucna?

S. Š.: Teď připravujeme nový projekt na Slovensku – a to vystoupení velkého cikánského orchestru, kde budou hrát cikánští muzikanti stejného založení, jako jsme my. Nato se tedy velmi těšíme a už brzy začneme společně zkoušet. J. F. Bude to opravu velký orchestr, který bude mít více než třicet členů. Našim dalším projektem je pak spolupráce s rakouským klavírním virtuózem – Paulem Guldou a vídeňským filharmonickým kvartetem. To je trochu jiný hudební žánr, protože budemehrát Haydna. Ale Paul Gulda zjistil, že Haydn ve své tvorbě hodně vycházel z cikánské hudby. Bude to tedy zahrané na cikánský způsob -tak, jak to my cítíme. S tímto projektem budeme mít sérii pěti koncertů v Německu.

* Hráli jste už v různých zemích ve světě… Kde se vám hrálo nejlépe?

J. F. Asi nejlépe se nám hrálo v Austrálii a Španělsku. S. Š. A určitě i v Německu. J. F. Noa pak také na Moravě je to skvělé. Koncerty provázela fantastická atmosféra – a to jak v Olomouci, tak tady v Přerově. S. Š. Je to možná tím, že náš folklór má k tomu moravskému hodně blízko a lidem se tato hudba líbí.

* Líbí se vám prostředí Městského domu v Přerově?

S. Š. Ještě nikdy jsme tu nehráli, ale musíme ocenit kulturní prostředí a krásný sál. To potom dotváří celkovou atmosféru. Ono je skutečně něco jiného hrát v nádherném prostředí, jako je tady v Přerově, než ve sportovní hale, kde je sice hodně lidí -ale je to o něčem úplně jiném.

* Všichni jste absolventi hudebních konzervatoří. Jaká byla cesta ke vzniku kapely Cigánski diabli?

S. Š. Vlastně se nám tak splnil sen – propojení klasiky a cikánské hudby. Ta lidová se ale vážné přidala až o něco později.

* Máte ještě nějaký nesplněný sen, nebo třeba někoho, s kým byste si chtěli zahrát?

S. Š. Musímříct, že senám naše sny postupně plní, ale nechceme o tom mluvit. Abychom to nezakřikli – jsme totiž trochu pověrčiví. Naším velkým snem bylo zahrát si s Lucianem Pavarottim – ale to se ná muž bohužel nesplní. Jste jediná žena v kapele, jak se vám v ní hraje? S. Š. Jsem obklopena samými gentlemany, takže se cítím dobře. J. F. Myjsme vlastně taková velká hudební rodina -máme fantastický kolektiv a všechny nás spojuje hudba. Takže hudba je pro nás prací i odpočinkem. S. Š. Jsme tak sehraní, že i když jsme spolu celý rok, trávíme společně i dovolenou.

* Slavíte velký komerční úspěch a vaše CD Cikánski diabli už obdrželo Platinovou desku. Takže doufáme, že si pár písní z tohoto alba poslechneme i letos na Trnkobraní…

J. F. Tamuž nejedeme, tam pršelo (smích). S. Š. Určitě tam rádi pojedeme, ale máme novou zkušenost. Kdybychom jeli příště, určitě si už nástroje nenecháme na podiu.