Chuligánům chybí inteligence!

Domluvit si ten správný čas pro náš rozhovor nebylo úplně nejjednodušší. Začátkem června čekají totiž dvacetiletého Rudolfa Pokutu z pražských Dejvic přijímací zkoušky na čtyři vysoké školy. Ruda věří, že pokud mu nevyjde studium na Fakultě humanitních studií, dostane se alespoň na Fakultu tělesné výchovy a sportu a vystuduje obor sportovní management. Jednou by pak mohl pracovat jako manažer nějakého fotbalového klubu, a to by ho, jak sám přiznává, docela bavilo. Sport, zejména fotbal, pro něj představuje součást života. Od šesti let hraje za FK Dukla Praha, v současné době za „A“ mužstvo.
Coby patnáctiletý klučina obdivoval fotbalistu Tomáše Rosického a o nedávném gestu známého českého fotbalisty Milana Baroše směřujícím na fotbalistu tmavé pleti říká, že podle něj nebylo myšleno rasisticky. A rád si po fotbalu dá dobré pivo…

V patnácti talentem roku

Ruda nastoupil do tzv. přípravky fotbalového klubu Dukla Praha ve svých šesti letech. Rád na to vzpomíná. Kluky z týmu znal ještě před-tím, než do klubu nastoupil. Hrával s nimi totiž fotbal už ve školce.
„V přípravce se s fotbalem jen seznamujete, poznáváte míč, základní fotbalová pravidla. V kategorii mladší žáci, která je pro kluky od desíti do dvanácti let, fotbal poznáváte hlouběji, tam už to je trochu ‚fotbalovější‘.
Pro mě nejúspěšnější období představovalo, když jsem hrál v kategorii starší žáci. Jednak proto, že jsem byl kapitánem týmu, pak proto, že jsme z pražského přeboru postoupili do žákovské ligy, a pak také z toho důvodu, že jsem byl vyhlášen pražským talentem roku ve fotbalu. To mi bylo asi patnáct,“ vzpomíná na své úspěchy mladý sportovec. V té době věnoval Ruda fotbalu veškerý svůj volný čas. Dokonce dostal hned několik nabídek, například od AC Sparta Praha nebo od FC Slavia Praha. Rudolf tehdy ovšem ze svého týmu neodešel, v Dukle měl řadu kamarádů.

Zápasy hraje pro otce

Ruda věděl, že se chce fotbalu věnovat naplno. V tom ho podporoval i jeho otec, který dodnes chodí na každý jeho zápas a občas se přijde podívat i na trénink. „Zápasy hraji pro tátu. Když se ukáže na stadionu a já hraju, považuju to za obrovskou podporu, která je při utkání nesmírně důležitá. Pak mě moc povzbudí, když mě třeba doma pochválí a vyzdvihne nějaké mé momenty ze zápasu,“ neskrývá své dojmy Ruda. Přiznává, že do svých patnácti let, než začal studovat gymnázium, žil jenom pro školu a pro fotbal. Na střední škole pak poznal nový kolektiv, nové slečny a také nový způsob zábavy – nejrůznější studentské party. Holkám se líbilo, že je fotbalista, a jejich zájem o něj rostl. Ruda se ovšem zmiňuje o diskotékových dívkách, které mu nic „neříkají“. Nicméně sám Ruda přiznává, že fotbal v této době neobsazoval první místa jeho žebříčku hodnot, a tak ho možná trochu zanedbával. To dnes říci nemůže. V sezoně věnuje fotbalu téměř každý den. V pondělí se konají rehabilitace, tedy masáže, plavání v bazénu nebo sauna. Od úterka do čtvrtka probíhají tréninky, pátek je většinou volný a soboty patří zápasům.

„Baroš podle mě není rasista!“

Známý český fotbalista Milan Baroš si kvůli gestu vůči protihráči černé pleti vysloužil u mnohých lidí nálepku rasista. Co si o této podivné pantomimě myslí fotbalista A mužstva FK Dukla Praha? „Dlouho jsem přemýšlel o tom, jestli to od Baroše opravdu bylo rasistické gesto. Myslím si, že kdyby to udělal na bílého hráče, tak by se to vůbec neřešilo. Myslím, si že to vůbec rasisticky nemyslel. On teď hraje v Lyonu a jeho spoluhráči jsou většinou černoši, takže podle mě s lidmi tmavé pleti problémy určitě nemá. Určitě by mě zajímalo, jak se na něj potom jeho tmavší spoluhráči dívali. Zase na druhou stranu se jedná o profesionálního fotbalistu, který by měl vědět, že to nebyl jeho nejsprávnější a nejslavnější krok a že musí počítat s tím, že za to bude nést nějaké důsledky.“ Rudolf Pokuta říká, že rasismus nebo xenofobie vůči tmavým fotbalistům ve světě fotbalu bohužel panuje. I on u nich chybí inteligence.