Utíkat někam za hranici Česka je podle mého názoru slabost. Mnohokrát jsem
psal, že jedinci nic neovlivní a nevyřeší. Důležitým krokem, který je třeba
konečně udělat, je jednat jako národ, ale my se tomu bráníme zuby nehty. Stále
poukazujeme jeden na druhého, že ten či onen by nemohl být představitelem, ale
podle mého názoru bychom se měli konečně dohodnout na vytvoření reprezentace a
nenechat za sebe mluvit všechny ty Rady a podobné instituce.
Měli bychom uchopit demokracii za „pačesy“ a využít všech výhod které přináší
všem občanům. Nemám nic proti panu Mikovi, ale je to řešení? Budeme mít, panem
Mikem, jinde zaručena lidská práva?
Vážení, o lidská práva se musí usilovat – buď jako jednotlivec nebo jako národ.
A to druhé je podle mého názoru nejschůdnější cesta. Co nyní napíši, se vám
jistě nebude líbit, ale neměli bychom si lhát.
Pro každý národ je velmi důležité mít co nejvíce vzdělaných lidí. Podle mě to je
cesta, jak se osvobodit. Vzdělaní lidé mají otevřenou cestu všude. Pokud budeme
jen poslouchat jednoduchá řešení a utíkat před vlastní odpovědností, jsme
ztraceni. Kam chceme utíkat, máme někde vytvořené diplomatické a hospodářské
zázemí? Všude budeme jen začínat, budeme tam hosty, a s naším vzděláním, které
zatím ještě nedosahuje úrovně jiných národů, to nechci ani domyslet.
Nebudu se moc rozepisovat, ale je potřeba si přiznat, že zatím se jako národ v
žádném případě nechováme. Chováme se jako děti, i když si říkáme, že jsme
dospělí a zralí. Proč, vám psát nebudu, ale sáhněme si každý do vlastního
svědomí a dobře nad sebou zauvažujme. Jistě si každý z nás uvědomí, že jsme
prostě jiní, že máme jinou mentalitu a nikdy to nebude jiné. Nikdy nebudeme
většinou vnímáni jako jeden společný národ žijící ve společném státě, tak tomu
prostě je a bude.
Můžete mě zde klidně odsoudit, že zde rozdávám moudra a že mě se to žije, ale
nezapomeňte na to, že jsem jeden z vás – Rom, kterému není lhostejné, jak se
národ, ze kterého byli i jeho rodiče, potýká s odsuzováním druhými, i když v
mnoha případech opodstatněně. Jak je národ, ze kterého pochází, pronásledován
různými individui. A není mi lhostejné ani to, že jsme slabý národ, i když se
„tlučeme v prsa“, že jsme Romové.
A ještě jednu nepříjemnost na závěr, většina z nás je Romem jenom tehdy, když se
nám to hodí. Můžeme si myslet, že to je dobré, ale je to právě opačně, oslabuje
nás to. Mnozí nám dávají jednoduchá řešení, ale, jak jsem napsal, nikdy se
nevyhneme odpovědnosti za své rodiny. Pokud se k problémům nepostavíme čelem
dnes, „zítra“ již nemusíme dostat šanci.
