Chci se živit fotbalem

Že jablko nepadá daleko od stromu, se potvrdilo i v rodině Bendigů. Pravěpodobně by nikoho nenapadlo, že kytarista a zpěvák kapely Terne Čhave Gejza Bendig hrál 1. fotbalovou ligu za již neexistujíci Rudou hvězdu a poté za SK Hradec Králové. Z Hradce se po revoluci odstěhoval do malé vesničky u Třebechovic pod Orebem, kde v jeho fotbalových šlépějích pokračují i jeho dva synové Gejza a Jíra. A to stejně úspěšně.

28. září každý z nás využil k odpočinku či relaxaci. Gejza Bendig „junior“, jeho mladší bratr Jíra a táta Gejza strávili den české státnosti na hřišti. Jelikož Gejza „junior“ zatím ve svých 18 letech nasbíral nejvíce fotbalových zkušeností, trochu jsme ho večer u Bendigů vyzpovídali.

Začátky

Gejza je příkladem toho, že se nikdy nemusí být pozdě se do čehokoliv pustit. Začal s fotbalem poměrně pozdě, až v devíti letech, ale jeho nesporný talent a hlavně pevná vůle trénovat začaly brzy nést ovoce.
V loňské sezoně hrál za FK Nový Bydžov 1. ligu, což je po extralize druhá nejvyšší fotbalová soutěž. Lehce se dostal do výběru nejlepších dvanácti hráčů z celého okresu. Zatím hraje za dorost, ale na některé zápasy si ho již půjčuje mužstvo dospělých. Na turnajích si ho začali všímat i manažeři a agenti jiných klubů, ale Gejza je zatím věrný svému domácímu Novému Bydžovu, kde také ještě chodí do školy. S nepořízenou od Bendigů zatím odešli zájemci z pražských Bohemians nebo Českých Budějovic.
Jeho posledním velkým individuálním úspěchem byla cena nejlepšího hráče na mezinárodním turnaji 12 týmů v Přerově, ale možná bychom se o tom ani nedozvěděli, kdyby nám to neřekl jeho otec. Z Gejzy čiší přirozená skromnost a píle. S úsměvem říká: „Nechci se nikam cpát. Třeba kapitánem týmu bych být nechtěl, protože nejsem výrazný typ. Kapitán musí umět zařvat a zburcovat ostatní.“ Gejza je ale pro tým nedocenitelnou zbraní. Hraje středního záložníka. Jeho úkolem je tvorba hry, rozehrává útočníkům přihrávka na góly, musí pomáhat obraně a přenášet hru dopředu, je srdcem týmu. To ví nejlépe i trenér, který ho chce v Bydžově udržet a věří, že po loňském sestupu pomůže Gejza dotáhnou Nový Bydžov zpět do 1. ligy.

Jak dosáhnout úspěchu

Pro úspěch jsou mimo talentu důležité vůle a píle. „Jde o to, trénovat vždycky o trochu více než ostatní,“ říká k tomu Gejza. Tréninky jsou v týdnu každý den mimo pátku, o víkendech se hrají ligová utkání nebo ,přáteláky‘. Je to časově i fyzicky hodně náročné. Nejvíc tím trpí škola, protože se nestíhám pořádně učit, ale určitě ji letos dodělám a pak bych se chtěl pokusit živit fotbalem.“ Jako každý kluk má i Gejza svoje vzory, pochopitelně ty fotbalové. Prý se od nich dá i hodně naučit. „V televizi třeba vidím nějakou fintu Ronaldinha nebo Massiho a pak se to snažím napodobit. Z českých fotbalistů mám rád Rosického.“

Korupce a rasismus na stadionech

Fotbal je u nás, po neúspěchu českého národního mužstva na mistrovství světa, proslulý zejména korupcí. Zajímalo nás, jak se s touto smutnou skutečností vyrovnat na hřišti. „Nejhorší je, že jako hráč neuděláte vůbec nic. Hrajete dobře, snažíte se, a když je zápas zkorumpovaný, tak vám nic nepomůže. Stalo se nám to v Praze, když šlo o sestup. Evidentně pískal proti nám. Strašný zážitek.“ O rasismu na stadionech by mohli jistě vyprávět mnozí fotbalisté jiné barvy pleti, kteří u nás hráli a hrají. „Mně se párkrát stalo, že na mě někdo něco pokřikoval, ještě v nižších soutěžích, ale ani jsem to nevnímal. Vlastně mi to pak řekli spoluhráči, v týmu máme dobré vztahy, nikdo neřeší, že jsem Rom.“ Na závěr samozřejmě došla řeč i na otázku romství a nedalo nám to, nezeptat se, co si Gejza myslí o současném postavení Romů u nás. „Romsky moc nemluvím, ale rozumím. Myslím si, že největším problémem nás Romů je, že často u ničeho pořádně nevydržíme, nedotáhneme věci do konce.“ Nezbývá proto než popřát Gejzovi i jemu mladšímu bratrovi Jírovi hodně vůle i nadále a těšit se na jejich úspěchy.