Český helsinský výbor: Rasismus a diskriminace v České republice

U příležitosti významného dne proti rasismu (21.3.) zveřejnil Český helsinský
výbor (ČHV) Stínovou zprávu  Evropské sítě boje proti rasismu (ENAR).
Stínová zpráva má dvě části. První, vydaná pod názvem „Rasismus a diskriminace v
České republice,” se týká pouze ČR a jejími autory jsou Selma Muhič Dizdarevič a
František Valeš z ČHV. Druhá část je celoevropská.

Rasismus a diskriminace v České republice

• Společně s Romy zůstávají nejvíce zranitelnou skupinou cizinci s různými
  pobytovými statuty. Ekonomická krize ve spojení s represivní a neadekvátní
  integrační politikou přispěla k nárůstu jejich nezaměstnanosti a z ní se
  odvozujícího upadání do ilegality.

  Stát zároveň stále není schopen účinně reagovat na činnost
  zprostředkovatelských pracovních agentur, které často zneužívají pracovní
  migranty, a to během jejich snahy získat vstupní vízum, nebo během jejich
  pobytu v zemi. V České republice je často kontrolují prostřednictví dluhů,
  do nichž se migranti museli dostat, aby mohli v ČR žít a pracovat. Aby došlo
  ke zlepšení pozice příslušníků třetích zemí, je nezbytné vzít v úvahu
  následující doporučení:

• Právní předpisy upravující různé pobytové statuty cizinců by měly být
  více stabilní a o změnách by mělo být včasně informováno. Neustálé změny
  právních podmínek jsou pro cizince matoucí a omezující.
• Zahraničním zaměstnancům by měla být dána delší lhůta k získání nového
  zaměstnání, pokud ztratí práci, na jejímž základě jim bylo uděleno povolení
  k pobytu, a to jako nástroj předcházení jejich okamžitého upadnutí do
  ilegality. Právní systém by měl stíhat a trestat agentury, které zneužívají
  zahraniční pracovníky a v ČR působí protizákonně.
• Zdravotní pojištění by mělo být rozšířeno pro všechny nezletilé cizince
  mladší 18ti let, jimž bylo vydáno vízum na dobu delší než 90 dnů, a to
  prostřednictvím jejich automatického zařazení do systému veřejného
  zdravotního pojištění.

Sociální vyloučení zranitelných skupin ve vzdělání, bydlení, zaměstnávání a
zdravotní péči se nadále týká Romů, cizince postihuje co do přístupu k
zaměstnání a zdravotní péči. Proto by mělo být vzato v úvahu následující:

• Diskriminace v bydlení, zejména na základě etnické nebo sociální
  příslušnosti, by měla být sankcionována a směrnice, týkající se nájemního
  bydlení, vydávané obcemi by měly být důkladněji sledovány ze strany
  centrálních úřadů. Měly by být uskutečněny kampaně, rozšiřující povědomí o
  tom, že diskriminace v bydlení a zaměstnávání je protiprávní, a o tom, jakým
  způsobem ji lze odhalit.
• Migranti by měli hrát mnohem významnější roli v Národním plánu sociální
  ochrany a inkluze.

V oblasti boje proti diskriminaci byl ve sledovaném období učiněn zásadní
pokrok v rovině legislativní, neboť došlo ke schválení antidiskriminačního
zákona, tedy implementování antidiskriminačních směrnic EU do vnitrostátního
právního řádu. Zákon však nelze považovat za optimální, v některých aspektech je
značně kritizován odbornou veřejností. V rovině praxe, a to včetně implementace
systémových opatření, zůstává diskriminace, a to zejména Romů, signifikantním
problémem.

V oblasti zaměstnávání a bydlení, obdobně v přístupu ke zboží a službám jsou
Romové pravidelně konfrontováni s diskriminací, zvláště citelný je tento problém
v tzv. sociálně vyloučených lokalitách. V případě zaměstnávání jde o komplexní
problém, úzce svázaný s nízkou kvalifikací Romů, vyplývající z diskriminace ve
vzdělávání, kde se přes rozsudek ECHR D.H. vs ČR dosud nepodařilo systémově
předcházet diskriminačnímu zařazování romských dětí do zvláštních škol pro děti
s lehkou mozkovou poruchou.

Stát rovněž neučinil žádoucí systémová opatření v souvislosti s nucenými
sterilizacemi romských žen v minulosti, jakkoliv vláda „vyslovila politování“, s
nároky na zadostiučinění však poškozené odkázala na soudní řešení v
individuálních věcech. V tomto kontextu je nutno doporučit:

• Provést změnu antidiskriminačního zákona zejména směrem k posílení
  kompetencí ombudsmana jako Equality Body a začlenění nástroje actio
  popularit.
• Pokračovat v účinné implementaci systémových opatření v jednotlivých
  oblastech boje proti diskriminaci, iniciovaných v minulých obdobích.
• Podporovat, též ve smyslu finančních dotací, nevládní organizace
  působící v oblasti boje s diskriminací.

V oblasti rasistického násilí byl ve sledovaném období posílen a zefektivněn
postup státu vůči neonacistickému hnutí, a to jak vůči kriminálním, tak
politickým aktivitám, včetně rozpuštění neonacistické Dělnické strany. Vstoupil
v účinnost rekodifikovaný trestní zákoník, mj. obsahující důraznější postih
trestné činnosti z nenávisti. V praxi zůstává nejvýraznějším problémem slabé
postavení obětí trestných činů, včetně násilí z nenávisti, a to jak legislativně
vzato, tak v praxi trestního řízení. Zároveň je problémem nedostatečná evidence
trestných činů z nenávisti. Základními doporučeními jsou:

• Rekodifikovat právní úpravu směrem k posílení práv obětí.
• Zlepšit přístup policistů k obětem s cílem zamezit sekundární
  viktimizaci.
• Podpořit nezávislý monitoring násilí motivovaného nenávistí a dále
  oficiální statistiky rozdělovat dle etnicity oběti či jiného důvodu.

Celou zprávu ČHV (podrobnou), týkající se České republiky, si můžete stáhnout
ZDE

Zprávu o celoevropské situaci ohledně rasismu a diskriminace naleznete
ZDE