Čeněk Růžička: Na protizákonné segregaci romských dětí se podílí stát

Proslov Čeňka Růžičky, prezidenta Výboru pro odškodnění romského holocaustu,
na nedávném veřejném slyšení v Senátu, na němž se probíralo i vzdělávání
romských dětí.  Server Romea.cz zveřejňuje projev v plném znění.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

přeji vám všem příjemný den. Za možnost vyjádřit se v rámci projednávaného
tématu si dovolím organizátorům upřímně poděkovat a dovolím si také poděkovat
přítomnému panu Holubovi. Byl to on, kdo k dnešnímu slyšení dal podnět. A mě si
vybral, abych mu pomohl. Cítím se být poctěn.

Úvodem konstatuji, že zdravé romské děti byly vzdělávány v pomocných, poté
zvláštních, teď nově ve speciálních a ještě nověji v praktických školách, tedy
ve školách zákonem určených pro mentálně či tělesně postižené, zcela
neoprávněně, protizákonně a to téměř půl století. A v některých případech
bohužel i s přispěním rodičů. Po tak dlouhé době se tak děje téměř automaticky,
protože zde existuje jakási společenská poptávka a provázanost části ředitelů
škol s pedagogicko- psychologickými poradnami – ta je zřejmá a již se o ní sice
nesměle, ale přesto začíná hovořit. Jedná se o protizákonné jednání a děje se
tak s tichým přispěním státu. Spoluúčast rodičů na tomto procesu je také
evidentní. Důvody jejich mnohdy neinformovaného souhlasu s umístěním jejich dětí
do speciálních tříd jsou také zřejmé.

Rodiče těchto dětí jsou sami vesměs vzděláni ve zvláštních školách, mají obavu z
šikany a zesměšňování jejich dětí v běžných školách, a mají také zkušenost z
dění kolem sebe – když jejich dítě získá hodnotnější vzdělání, odpovídající
práci nesežene mnohdy jednoduše proto, že je Rom.

V neposlední řadě u rodičů sehrává svoji roli –
kromě dalších překážek, které
bych zde mohl jmenovat – také větší finanční náročnost vzdělávání v běžných
školách. Musím připomenout že téměř 90% práceschopných Romů nemá zaměstnání a v
drtivé většině ne vlastní vinou. Důvodům vyslovení souhlasu rodičů s umístěním
jejich dětí do speciálních škol rozumím, ale vnitřně s nimi souhlasit nemohu.
Šance na lepší život našich dětí by pro nás měla být prioritou.

Jak motivovat rodiče dětí aby nerezignovali? Musí se tak dít přirozenou cestou,
respektující myšlení Romů. Posledním článkem procesu tohoto motivování musí být
přirozená romská autorita, zpravidla žijící přímo v místě, mnohdy s nižším
vzděláním (podle představ majority), ale za to s bohatými životnímy zkušenostmi.
Tu najdete v každé větší romské rodině, natož v ghettu. Rozhodující je jejich
výběr – to bych podtrhl, vhodný servis a dobré finanční ohodnocení – a to bych
také podtrhl.

Dámy a pánové,

daleko složitější a obtížnější, než motivovat část romských rodin ke změně
přístupu k vzdělávání dětí, bude ke změnám získat zřizovatele škol, ředitele,
učitele… a to ať se jedná o školy speciální nebo běžné. Nechci samozřejmě
paušalizovat, jistý počet ředitelů běžných škol stále ještě s přijímáním
romských dětí problém nemá. Ve zvláštním školství je téměř půl století zaměstnán
velký počet učitelů vázaný na adekvátní počet žáků. Čím méně bude ve speciálních
nebo praktických třídách žáků, tím menší počet učitelů bude potřeba a tím také
ta která škola dostane méně peněz. Takže ztráta zaměstnání a hrozící zrušení
školy pro nedostatek žáků je velkou překážkou. Dovolím si připomenout onen
průzkum, který hovoří o 27 procentech romských dětí základní školou povinných,
vzdělávaných ve specielních třídách. Organizace na podporu lidských práv Amnesty
International v jedné ze svých četných zpráv uvádí že v praktických školách
určených žákům s lehkým mentálním postižením je romských dětí více jak 80
procent – a i moje zkušenost hovoří o větších počtech, než uvádí tento průzkum.

Najvětší překážku však vidím v neochotě ředitelů běžných škol romské děti
přijmout. Tady zase hrozí, že když takováto škola větší počet romských dětí
přijme, rodiče dětí většiny budou svoje děti z těchto škol přehlašovat. A je s
podivem že mezi prvními bývají místní politikové… Byl bych opravdu raději
kdybych se obzvláště v tomto mýlil, ale již se tak děje.A opět – obava o
zaměstnání, obava o zrušení školy.

Jak z tohoto začarovaného kruhu ? Co s tím, když podle oficiálního průzkunu by
romskou rodinu za souseda nechtělo mít téměř 90% příslušníků majority?
Segregované školy, byť by byly běžné, jsou pro nás nepřijatelné. Děcka potřebují
mít vzor, mít koho v učení dohánět. Distanc a nesnášenlivost mezi většinou a
menšinou by se jenom dále zvyšovala.

Dámy a pánové,

když si všechno to, co o překážkách vzdělávání našich dětí vím, spojím se vztahy
majority s minoritou, napadá mě řešení, o kterém si myslím, že by fungovalo jak
ve vztahu k romským rodičům, tak ve vztahu k zřizovatelům škol, ředitelům a
učitelům. Je potřeba jít cestou motivace. A hlavním motorem motivace by podle
mého přesvědčení měly být finanční prostředky. Co si, vážení, budem namlouvat,
ty jsou, jak víte, téměř všemocné, přičemž. stát by měl vědět že se mu takováto
investice vyplatí. To znamená že je potřeba ochotu kooperujících subjektů
zaplatit a udržet, dokud si to takzvaně nesedne. Je potřeba více peněz
investovat do předškolní výchovy dětí (neochota některých rodičů posílat svoje
děti do těchto školek se dá opět zvládnout vhodnou motivací a za pomoci místních
přirozených romských autorit).

O tom že se s romskými rodiči dá velmi dobře komunikovat, jsem přesvědčen.
Přesvědčuji se o tom takřka denně. Navíc jsme si to měli možnost vroce 2006
vyzkoušet, když jsme v několika krajských městech organizovali větší
shromáždění. Těch se zúčastňovalo 200 až 300 romských rodičů, kterým jsme
vysvětlovaly potřebu a důležitost vzdělávání jejich dětí v běžných školách. Přál
bych vám takováto setkání zažít. Nemuseli jsme nic dlouze vysvětlovat, poučovat.
Stačilo citlivě navodit téma a rozproudivší se debatu vhodně usměrňovat. Romové
se o potřebě vzdělání svých dětí přesvědčovali navzájem. Tyto aktivity by ale
měli provádět sami Romové. Lépe si rozumí.

Předpokládám, že nepochybujete o tom, že i my bychom ze svých dětí chtěli mít
úspěšné podnikatele, právníky, politiky. K tomu ale potřebujeme žít v tolerantní
společnosti

Vážení,

není to tak dávno co jsem zaregistroval nebezpečný a opravdu populistický nápad,
podmiňovat výplatu sociálních dávek docházkou dětí do školy. Opravdu si myslíme
že sociální dávky jsou u nás tak vysoké, že bychom si na ně mohli dovolit
rodinám s dětmi sahat? Co tím navrhovatelé vlastně sledují, co si tím chtějí
léčit? Nebylo by lepší aby na docházku do škol dohlížely ony autority, o kterých
jsem se zmiňoval? Autority, které by spolupracovaly se sociálními pracovniky?

Jak do speciálních, tak do běžných škol je třeba přijmout větší počet romských
asistentů, školy by měli navštěvovat psychologové. A ti by měli pracovat tam,
kde to je potřeba – jak se žáky a učiteli, tak s rodiči. V běžných třídách, kde
bude vzděláván větší počet našich dětí, je třeba snížit počty žáků. Měla by
daleko lépe fungovat spolupráce sociálních pracovnic s řediteli škol, učiteli,
ale i s asistenty pedagogů. Mnohé sociální pracovnice do romských rodin bohužel
nezavítají proto, aby se přesvědčily, jak to které dítě vyrůstá, jak se mu daří.

Vážení,
vymezený čas mně nedovolí, abych pokračoval a proto si na závěr dovolím jen
přání. Přál bych si, aby hlavním hodnotícím kritériem a výsledkem projektů
zaměřených na vzdělávání našich dětí bylo adekvátní navýšení počtu našich dětí
vzdělávaných v běžných, nesegregovaných třídách. A abychom po dvou třech letech,
až budeme bilancovat, nakonec nezjistili, že větší část uvolněných finančních
prostředků spolykaly výzkumy. Je potřeba, aby byl tok prostředků z Evropské unie
nasměrován především přímo do terénu, kde jsou nejvíc potřeba. Není bezedný. A
nikdo neví, jak se po čase zachová stát, kraje nebo obce, protože právě na nich
bude záležet udržitelnost nastartovaných změn.

Děkuji za pozornost.

KAM DÁL?


Kocáb představil vládní politiku integrace Romů na veřejném slyšení v Senátu


Na podporu romských žáků přidá MŠMT desítky milionů

Senátoři chystají slyšení o přístupu k romským žákům

Zvláštní školy se brání, Romové tam prý nejsou neoprávněně

Nevracejme do škol diskriminaci


Tyhle školy nejsou pro Romy

MF DNES: Jsi Rom, půjdeš do zvláštní