Při pondělním zásahu Policie ČR dokázala chránit v litvínovském Janově žijící
Romy před předem ohlášeným nájezdem několika stovek násilníků. A nejen je, ale
veškeré obyvatelstvo sídliště. Za tohle policii patří velké uznání. Otázkou však
je, za jakou cenu to policie dokázala, proč se rozhodla pro takovou strategii a
jak si případně komplikovala pozici před dalšími střety, které nemusí být předem
ohlášené.
Pokud soudní znalec, jehož policie nasadila v Janově, aby posoudil, zda na
manifestaci Dělnické strany dochází k porušování zákona, řekl, že těžko mohl
vybídnout k ukončení akce extremistů ještě před bitkou, protože špatně slyšel
projevy (a na otázku, proč nešel blíž, vysvětlil: „Bál jsem se“), zájem policie
o jeho práci nebyl upřímný. Přece jej mohli dostatečně chránit anebo mu
zprostředkovat živý přenos projevů.
Velitel zásahu Oldřich Zeman hodnotil práci svých lidí v Janově jako úspěšnou.
Mnoho věcí ale pominul.
Nedošlo na místě k milionovým škodám na majetku policie i občanů? Neviděli jsme
na záběrech, že někteří značně demoralizovaní policisté mlátili přítomné lidé
hlava nehlava? Nepochopitelný postup policie Abychom pochopili strategii zásahu
v Janově, připomeňme si přípravu policie. Na přístupových cestách už tři dny
před akcí kontrolovala stovky vozidel. Já sám jsem zhruba tři hodiny před
začátkem akce projel policejní kontrolu v Mostě. Policista, který mne zastavil,
se nedíval do kufru, ve kterém bych teoreticky mohl vozit desítky zbraní – i
střelných. Dojel jsem v klidu přímo na litvínovské sídliště Janov.
Dělnická strana i zakázaná organizace Národní odpor předem nahlásily na svých
webových stránkách, že – tak jako před měsícem – i 17. listopadu 2008 znovu míří
na sídliště, kde mělo dojít k násilnému střetu s jeho obyvateli. Tentokrát
vedení města dokonce souhlasilo. Ani se nepokusilo prosadit jinou trasu pochodu,
která by umožnila chránit majetek a občany města lépe. A podle všeho i vedení
policie nemělo námitky. I když v minulosti jinde policie často prosadila změny
ohlášených tras, nyní připustila, že se dav zhruba šesti stovek radikálů dostane
do bezprostřední blízkosti avizovaného místa střetu. Z trasy pochodu město
nechalo dokonce odtahovat auta majitelů, kteří je tam přes varování ponechali.
Na stejný den Pavel Musil, neromský obyvatel Janova, nahlásil v zákonné lhůtě
demonstraci Romů v Hamerské ulici v Janově. Tu město zakázalo, souhlasilo však
se změnou místa plánované demonstrace Romů. Co u Romů bylo možné, to si město u
neonacistů nedovolilo.
Místo toho, aby policie zastavila evidentně ozbrojený dav u bývalého nákupního
centra před Janovem (to je opuštěné a čeká na rekonstrukci), zasáhla v místě
poměrně hustě osídleném. Vytlačila násilníky do vilové čtvrti, kde místní lidé
předem nemohli čekat pouliční boj. Proto na ulicích zanechali svá auta. Jejich
soukromý majetek tak nakonec byl značně poškozen.
Velitel zásahu Oldřich Zeman vysvětlil, že skupiny demonstrantů už během pochodu
záměrně odbočily z plánované trasy, porušily tedy dohodu, a proto policie
zasáhla. Mnoho věcí ale pominul. V Česku zakázaná organizace Národní odpor,
která ve skutečnosti organizovala a vedla pochod, od začátku nechtěla pochodovat
ohlášenou trasou. Svůj záměr dostat se co nejblíže Janovu, pak se rozdělit a
menšími bojůvkami zahájit partyzánský boj uskutečnila – a znovu se jí to
osvědčilo.
Policie opakovaně nedokázala obklíčit většinu násilníků, zadržet je a tím
zabránit konfliktu. Výsledkem pouličních bojů více než 500 násilníků a spáchání
tisíců závažných trestných činů (jako např. házení dlažební kostky na člověka)
je 15 obviněných z výtržnictví, tedy z hlediska možného postihu zcela
zanedbatelného paragrafu. Ani jeden obviněný není ve vazbě.
Několik možných vysvětlení Jaké závěry lze činit z těchto poznatků? Policie
selhala ve více oblastech. Nedokázala zabránit ozbrojování násilníků a značnému
poškozování majetku. Zadržela a obvinila pouze zlomek velké masy pachatelů.
Zatím nedokázala „odstíhat“ hlavy zločinného spolčení, jež téměř dokonale celou
akci násilníků řídily.
Vysvětlení může být více. Po zkušenostech z 18. října 2008 mělo být vedení
policie na možnost pouliční války dobře připraveno. Nebylo a podle všeho si
střet samo přálo. Co tedy vlastně chtělo? Buď vyzkoušet různé strategie v reálu
(akce takového typu jsou pro tento záměr téměř nezaplatitelná příležitost).
Anebo záměrně dát najevo vedení města Litvínova a jeho obyvatelstvu, že
vytvoření sociálních výbušnin typu romských ghett policie do budoucna na úkor
místních policistů už nebude trpět. Hlídání mnohatisícových ghett totiž
přesahuje možnosti městské policie. Anebo chtěla hlavu ministra vnitra. Po
nedávných čistkách v řadách policie na příkaz Ivana Langra je i to možné.
Veškerá další vysvětlení se mi zdají být naivní.
