Jsem cikán. Mělo by se mi říkat „Rom,“ no to „cikán“ se mi líbí upřímně víc.
Lépe to zní. Pro cikány jsem moc „gádžovský“ a pro Čechy nemám „ideální barvu
pleti.“ Jako cikán jsem se dovedl prosadit v této zemi a bylo to hodně náročné.
Musel jsem od mala překonávat rasistickou společnost a to z obou stran. Už jako
malý kluk jsem ukázal, že nehodlám být jako ostatní cikáni z partičky a
vysloužil jsem si několikrát pořádný výprask. Za co? Že jsem nechtěl bezdůvodně
napadnout kluka na pískovišti, že jsem nechtěl chodit krást autorádia a fetovat.
Z partičky 20 cikánů tam bylo 5, co mělo nějaký potenciál. Ze zbytku se stali
kriminálníci, smažky nebo příživníci. Mezi těmi pěti byli dva mojí bratři, má
sestra a také jeden velice inteligentní kluk, jmenoval se Luboš, už nevím jak
dál. V sedmi letech už jsem měl v podstatě zákaz chodit mezi všechny lokální
cikánské partičky. Plivali na mě a posmívali se mi, že se učím a chovám slušně.
Pro ně jsem byl „gádžo.“ Já se krást bál, stejně jako fetovat. Moje matka by mě
zabila, byla na nás velice tvrdá a za to jsem jí vděčný. Za jakýkoliv prohřešek
jsem dostal koženým páskem přes záda a matka věděla proč. Jedině takhle nás
mohla uchránit před kriminalitou těch ostatních grázlů, co už od mala dělali jen
problémy.
S bratrama jsme měli snad jediný nedostatek – hodně jsme se prali. Nemůžete
chápat proč, ale v naší čtvrti jsme si prostě nutně museli udělat respekt,
takhle to dřív chodilo. Bráchové se prali víc, protože byli silnější, než já. Mé
dvojče si na rozdíl ode mne nikdy nenechalo líbit, když mu někdo rasisticky
nadával a také si to později už nikdo nedovolil. Občas to opravdu nešlo jinak,
než někomu vymlátit pár mléčných zubů, no stejně by jim nakonec vypadly že?
Všichni jsme se snažili být přátelští, ale ne vždy to bylo opětováno. Velice
často jsme zažívali rasistické chování od učitelů na základce. Bylo to všude a
naše hrdost nám nedovolila jen přihlížet. Mnozí si nás tak pamatují jako „bitkaře
Bangovi.“ Nechápou, že ty rvačky nebyly nutné, když by nám ostatní děti
nenadávaly bezdůvodně do černých sviní, cikánských sviní apod. Nešlo to jinak,
než se servat s náckama, když nebyla možnost se tomu vyhnout. Oni se upřímně
chodili jen poprat, o žádnou hrdost na své češství tam nešlo, jen čistě o bitku
a cikán byla jednoduchá záminka. Že v tom byl nacionalismus? To sotva, jen čistá
agrese, potřeba někomu rozbít držku. To byli a jsou náckové. Když na vás přijde
deset nácků a chtějí vás evidentně zmlátit, nezbude vám nic jiného, než se
bránit. Sám jsem samozřejmě dostal nejvíc přes hubu, ale když nás bylo stejně,
netroufli si na nás. Ve svých 13 letech jsem skončil v nemocnici se zlomenými
žebry, otřesem mozku, pohmožděminami a řeznými ranami. 15 nácků mě skopalo jak
psa, bezdůvodně a nečekaně. Za dva roky se to opakovalo, opět náckové. Byli tři
a rozmlátili mi polovinu tváře. Ono upřímně zdravé vlastenectví Čechům hodně
chybí, ale tohle nemělo nic společného s vlastenectvím. Šlo prostě jen o násilí.
Nejvíc jsme se ale paradoxně neprali s náckama, ale s ostatníma cikánama. To
bylo na denním pořádku. Nakonec v tom nebyl rozdíl – cikáni nebo náckové,
všichni se chtěli prát, bylo fuk od koho dostanete přes hubu. Jako by nešlo o
nic jiného, rasismus byla jen okrajová věc. Bitka, o to šlo. Oni všichni nás
nebrali, protože jsme byli jiní. My všichni, bráchové i sestra, otec i matka. U
nás se trvalo na vzdělávání, respektu k rodičům a slušnosti. Ne vždy se to matce
podařilo, občas jsme dělali problémy a byli spíš rebelové, ale nakonec se to
povedlo – my všichni jsme úspěšní, studujeme nebo pracujeme. Bohužel jsme se
někdy dostali do průserů, jako malí teenage hlupáci jsme se zapletli s čorkařema
a pod vidinou lehkého výdělku jsme udělali nějakou tu volovinu. Brzy nás to ale
všechny přešlo a stejně zvítězil ten strach z trestu nad vším ostatním. Bylo nám
11 nebo 12, co jsme probůh mohli asi tak vědět? Byli jsme prostě malí blbci. My
jsme díky rodičům věděli, co by nás čekalo za čorky a do kriminálu se nám
nechtělo. Nešlo o nic velkého, prostě blbosti, pár čokolád v obchodě a tak. To
dělají i ostatní děti, takže to nebylo nic závažného.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA BLOGU AUTORA
Pak přišly ale veliké průsery a všichni rozumní z toho vycouvali. Ti, co to
neudělali, skončili hodně špatně. Pasťáky a později kriminály je neminuly. Byla
to chyba systému, už tenkrát vznikala veliká ukrajinská mafie a ti zneužívali
nezletilých, aby kradli pro ně, jelikož dřív nebylo možné tyhle děti postihnout.
Ti Ukroši to věděli a lákali nás všechny, ať už černé nebo bílé, abychom pro ně
kradli. Znělo to dobře, ale časem se ukázalo, že by to byla obrovská chyba.
Omylem jsem se stal součástí zátahu asi tak 50 policistů, neměl jsem s tím nic
společného, což se velice rychle prokázalo. Já ty party prostě jen znal, ale
vidíte, jak málo stačí, abyste se dostali do průseru. Stačilo je jen zdravit.
Tenkrát mi pomohl jeden fízl od kriminálky, protože znal mé rodiče. On věděl, že
bych nic takového neudělal a pod podmínkou, že budu obcházet všechny místní
čorkaře velikým obloukem, mne pustil. Od té doby jsem se rozhodl mezi veškeré
tyhle party přestat chodit a to definitivně. I mí bratři se úplně odpojili. Pak
bylo pár menších volovin, třeba jsme se ožrali a ukradli vlajku z hotelu, ale to
byla spíš legrace. Starší brácha totiž fandil Kanadě a bylo zrovna mistrovství
světa. No zbytečnost že ano.. Ani nevím, proč to bráchu napadlo, ale když jste
ožralí, napadne vás ledajaká debilita. Nebo jsme ukradli poklice od auta a
jezdili na nich v zimě jako na bobech z kopce na Folimance. No hrozné blbosti,
dodnes se tomu musím smát, protože já ukradl zřejmě už poškozenou poklici a v
polovině strmého kopce jsem si strašně nabil čumák a navíc o strom. Rána jako z
děla, otřesk mozku a týden jsem se nemohl ani hnout, no zřejmě zákon odplaty 😀
Chlastat se občas nevyplácelo, ale co..každý je někdy mladý, ne? S fízlama jsme
pak hráli karty a pili, prostě se jenom dost chlastalo a občas to přeženeš. Chci
jen říct, že to nebylo lehké se vymanit z téhle sebranky čorkařů a grázlů.
Neprávem si nás Bangovce kolikrát spojovali s nimi, ale my přitom nemáme jediný
záznam. Jen pár bitek, pár otrav alkoholem a tečka. Byl to jen obyčejný teenage
život v centru Prahy. Jenže stačí být „černá huba“ a ostatní vás prostě hodí do
pytle se těmi ostatními… mimochodem místní vinohradský gang byl napůl cikánský
a napůl gádžovský, takže houbles, že kradli jenom cikáni, to vůbec není pravda –
těžko vysvětlíš, když ten druhý vysvětlení nechce slyšet. Průserům jsme se s
bráchama prostě nevyhnuli, protože těch je na ulici víc, než dost, to je fakt.
Bylo nám ale strašně málo a byli jsme hloupí, my všichni, cikáni necikáni.
Neměli jsme vůbec prachy, byli jsme z chudých rodin, občas ta bída byla fakt
hustá. Takže při představě, že máte v kapse litr nebo dva, malej desetiletej
človíček najednou přestane uvažovat racionálně, no ne že by někdo v deseti mohl
být racionální, co si budeme povídat, že. Nebyl bych ani dobrý v čorkaření,
protože na to prostě nemám žaludek. Takže veškeré mé pokusy o čorky skončili
chycením a následném výprasku doma. A že to byly rány..zaplať pánbůh za tu mámu,
že nad námi držela bič. Někdy je to i užitečné – dostat doma přes držku. Učil
jsem se díky tomu hodně dobře a v patnácti jsem nastoupil na Obchodní Akademii a
bráchové na další školy. Sestra už měla v těch dobách Obchodku za sebou a
pracovala. Zkrátka zaplať pánbůh za ty výprasky doma.
Doposud jsme ostatními cikány bráni jako exoti, „gádžové.“ Celá má Bangovská
rodina. Můj bratranec Igor je na tom stejně, také mé obě sestřenice Petra a
Mirka, také mí předkové, strýcové a tety. Jeden můj strýc byl velice známy
slovenský spisovatel, má teta z Maďarska je jedna z nejznámějších místních
zpěvaček, cosi jako pro nás paní Hegerová. Celý náš klan je rodina vzdělaných a
slušných cikánů, co se tak pro zlo maximálně rádi ožerou. Dnes už jsme já i
bráchové starší, nepereme se, protože nemusíme. Na chlastačky není čas, protože
všichni pracujeme, hrajeme v kapelách nebo studujeme a nestydíme se za to. Já
neuznávám představu, že se cikán musí chovat vždycky jen zle, musí řvát, neumět
se ani podepsat nebo krást. To s cikánstvím nemá vůbec nic společného. Pro mne
bylo vždy cikánství o romském jazyce, tradicích, úctě k rodině a hlavně cikánské
hudbě. Přitom to ale nebylo tak jednoduché, jak se zdá. I my Bangovci jsme se
občas dostali do průserů a také jsme dělali prohřešky. Nebylo to vůbec
jednoduché se vymanit z vlivu těch grázlů, se kterými jsme vyrůstali a občas se
vám to prostě nepodařilo. Také bylo těžké odolat nenávisti bělochů, kteří nám
celý život podkopávali nohy, protože jsme cikáni. Celý život je to všude kolem
vás, ty narážky, ten odpor a strach. Nikomu nic neděláte, ale Češi na vás stejně
budou shlížet jako na póvl. Než jsem se stal "Gipsym," byl jsem jen další černá
držka v řadě – na ulicích se mi lidé vyhýbali, v tramvajích si drželi kabelky.
Je to nesmírně ponižující cítít ten předsudek. Jako puberťák jsem ještě váhal,
ale vidíte, že je to možné, aby vám to časem došlo a vy se změnili. Stát se
slušným cikánem bylo náročné a vysilující. Trvalo nám to skoro 15 let, abychom
to dokonale pochopili a naučili se překonávat všechny ty překážky. Je třeba
těžké odolat nabídce na jednoduchou čorku, za kterou můžete na ruku dostat 100
000 kč. Většina cikánů takový obnos nikdy nevidělo a neuvidí a pro ty chudé se
to může stát jednoduchým řešením jejich problémů. Musíte se místo toho klidně i
20 let hrabat nahoru a samozřejmě, že krást by bylo jednodušší. Naši rodičové v
nás pěstovali strach a respekt a bylo to dobře. Naše matka v nás také ale vždy
pěstovala schopnost vcítit se do druhých a říkávala: "Než něco uděláš tomu
druhému, vžij se do jeho kůže, aby sis byl jistý tím, jestli by se ti to líbilo
nebo ne." Když mi ve Face To Face ukradli telefon za 20 tisíc, pochopil jsem to
zcela jasně. Nedělejme druhým to, co se nám samotným nelíbí. A tady je ten
zakopaný pes.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA BLOGU AUTORA
Dnes je rok 2010 a neustále tady někdo hrotí "anti-cikánismus." Pro
nepřizpůsobivé cikány je tu prostoru habaděj, plno článků, nadávek, heilování a
flusanců. Co ale pro ty slušné cikány? Co máte vy Češi pro nás?? Co nám vlastně
nabízíte za to, že budeme slušní, budeme studovat, pracovat a platit daně? Pokud
ještě čtete, tak se nad tím zamyslete. Za to, že jsme slušní a vzděláváme se,
slízneme úplně tu samou nenávist, jako ti ostatní cikáni. Je to fér? Vždyť z
Čechů nevychází žádné pozitivum pro slušného cikána, toho tu čeká úplně stejná
nenávist jako toho grázla z horní dolní. Pro příklad – úplný vesnický
nejmenovaný debil si momentálně říká do vzduchoprázdna: " Tak mi ty vole ty
slušný černý svině ukaž, vždyť tady žádný nejsou vole.." Má smysl takového
debila vůbec přesvědčovat???! Má smysl každého dementa v diskuzi přesvědčovat o
tom, že nejsem žádný grázl, ale vzdělaný člověk? Jistě, že nemá. Takže se
nakonec my slušní cikáni ocitneme ve stejném smradlavém pytli, jako ti čorkaři a
grázlové. Takže houbles nepřizpůsobivost, prostě vás štve, že jsem cikán? Není
to pokaždé fér. Že jsem Gipsy z televize? Ale mnoho slušných cikánských studentů
v televizi nikdy nebude. Co máte pro ně? Budete se k nim chovat ve škole slušně,
i když budou cikáni? Ne.. Na obchodní akademii jsem byl odpad. Učil jsem se
lépe, než mnozí ve třídě, i přes to jsem byl jen "cikánská svině." Nebrali mě a
odmítali. Nakonec jsem musel ze školy odejít a teď studuji IT technologie,
dálkově, protože nehodlám čumět na ty rasistické xindly, na to opovržení v
jejich očích. Takže se ptám znovu.. co nabízíte vy Češi nám slušným cikánům?
Prostor v médiích? Proč idnes nenapíše o těch slušných a vzdělaných cikánech? To
fakt musí být popálená cikánská holčička, abyste o nás něco napsali jiného, než
kde kdo kradl, popral se nebo fetoval? Já znám cikánské vysokoškoláky, není jich
málo. Stačí si projet databázi škol. Cikán bude kopat, když tedy nemá to
vzdělání, ale budete se na něj dívat jinak? Vždyť ksakru pracuje, kope díru, tak
co… něco dělá, tak proč ta nenávist? Proč ten odpor?
Já i Patrik se snažíme být slušní lidé. Málokdo to ocení. Má sestra má
štěstí, nevypadá jako cikánka. Můj starší bratr má štěstí, že vypadá jako Ital (
sorry bratře, fakt vypadáš jako Ital ). Necítíme se tu vždy dobře a věřte mi, že
dohromady platíme hodně vysoké daně tomuto státu. Nelíbí se nám, jak se k nám
občas lidé chovají. Češi se na nás někdy dívají přes prsty a Romové nás
nenávidí, protože se máme lépe, než drtivá většina z nich. Máme se tak dobře,
protože jsme trpělivě pracovali. Neurážejte tedy nás slušné cikány, o to vás
slušně prosím. Nechte nás žít svůj život a netahejte nás do toho vaše tzv. "anti-cikánismu."
Děkuji.
(článek věnovaný mé rodině, bratru Patrikovi, adminovi blogu idnes.cz, IT
administrátorovi, skvělému spisovateli a studentovi IT, Juliusovi, studentovi
sociálního práva, špičkovému kytaristovi a pianistovi, sestře Silvii, pracovnici
v oblasti financí, studentce vysoké školy ekonomické a také rodičům Anně a
Juliusovi, jenž celý život pracovali, aby z nás mohlo být to, co z nás dnes je)
Publikováno se souhlasem autora – Radoslav Banga (producent, zpěvák a
leader skupiny Gipsy.cz, programátor, web admin a student IT technologií)
