Brno se snaží řešit problémy Romů s bydlením

Rozsáhlý průzkum brněnského magistrátu, který vypracovala speciální skupina
zaměřená na ghetta, ukázal že pět set převážně romských rodin, tedy asi 2000
lidí, se muselo za poslední dva roky v Brně vystěhovat z městského bytu.
Neplatili totiž nájem. Dluhy za činži momentálně v Brně dělají 160 milionů
korun. A každý rok stoupají. Právě takzvaně sociálně znevýhodněné osoby městské byty z
velké části obývají. Uvedl to deník Mladá fronta DNES.

Studie byla vypracována společně s vládní agenturou proti vzniku ghett. Na
jejím základně se nyní za zhruba pět milionů korun, které má vládní agentura do
Brna přinést, zpracují projekty pro žádosti o evropské dotace. Speciální tým, v němž jsou zástupci města, neziskových organizací a hlavně
samotných Romů, má nyní za úkol připravit dlouhodobý plán, jak zamezit dalšímu
růstu dluhů. A také jak vymazat z mapy Brna izolovaná ghetta.

Nejjednodušší postup – výpověď z nájmu a exekuce – je podle odborníků
nezodpovědný. Problém by měly začít řešit jednotlivé městské části, na jejichž
území se „sociálně vyloučené oblasti“ nacházejí. Jenže ty vůbec nevědí, jak s
neplatiči pracovat.

Podle zjištění speciální skupiny městské části řeší problém, až když nájemník
dluží statisíce. Pak ho městská část jednoduše vystěhuje a o jeho osud se dál
nestará.Zvlášť ty, které mají s neplatiči největší problémy a dluhy sčítají po
milionech, jako je Brno-střed, Brno-sever nebo Královo Pole, nemají zpracovaná
žádná pravidla, jak narůstání dluhů předcházet.

„Jenže Romové ze sociálně vyloučených lokalit, žijící v takzvané kultuře
chudoby, jsou schopni zvládat dluhy do výše třiceti tisíc korun. Jakmile jejich
dluhy překročí tuto hranici, už je neřeší. Mají totiž pocit, že to už nikdy
nemůžou splatit, že situace je nad jejich síly,“ vysvětlila pro MF DNES Kateřina
Dubská, šéfka pracovní skupiny pro integraci sociálně vyloučených osob. „Městské
části by měly například pravidelně zjišťovat a hlásit aktuální stav
nezaplacených nájmů a také zpřísnit kontrolu hospodaření,“ uvedla Dubská. Na to
je potřeba vypracovat jasnou metodiku, což je hlavně včasná práce s dlužníky.

Vystěhovaní lidé z Brna neodchází, ale podle terénních a
sociálních pracovníků se většina z těchto lidí přestěhovala k příbuzným nebo
známým. „Problém neplatičů se tak přesouvá i do jiných částí Brna. Přenáší
zhoršování sociální a bytové situace na rodiny, které doposud problémy neměly,“
uvedla pro MF DNES Dubská.

Ani stěhování do soukromé ubytovny není řešení.Vystěhovaní navíc platí
mnohokrát vyšší nájemné než v městském bytě. Například na bydlení pro Romy v
domě v ulici Markéty Kuncové doplácí stát na dávkách zhruba 400 tisíc korun
měsíčně. Město má proto v plánu postavit co nejdříve sociální bydlení.

„Chceme najít systém, který do budoucna zamezí víceméně zbytečné ztrátě
bydlení. Tím se například výrazně zmenší riziko odebrání dětí z rodin a jejich
umístění v ústavech,“ uvedl pro MF DNES náměstek brněnského primátora Daniel
Rychnovský, který projekt zaštiťuje. Pobyt jednoho dítěte v ústavním zařízení
totiž stojí 27 tisíc korun měsíčně. V případě tří dětí se pak suma vyšplhá ročně
k milionu, který jde z kapes daňových poplatníků.

Příkladem pro problémové městské části by mohl být Nový Lískovec, který má
pečlivě vypracovaný postup proti neplatičství. Ten spočívá v důsledné kontrole.
Stačí, aby jeden měsíc nájemník nezaplatil, a městský úřad ihned řeší důvod.
Následují dvě upomínky. A pokud ani ty nepomohou, domáhá se úřad nájmu soudní
cestou.

Městské části, které mají s neplatiči problémy, ale postup magistrátního týmu
a jeho závěry kritizují. „Nikdo z pracovní skupiny na Brně-severu nebyl, nikdo
se mnou nic nekonzultoval. Kontrola neplatičů u nás je naopak větší než v
Lískovci, jenže tam nemají takové obyvatele, které máme my,“ reagoval podle MF
DNES starosta Leo Venclík, pod nějž ulice jako Bratislavská, Francouzská či
Vranovská.

Město chce kromě prevence připravit i krizové
bydlení. Pro případy, kdy ani včasná konzultace neplatičům nepomůže a hrozí, že
skončí na ulici. Ale například i pro lidi, kterým vyhoří dům nebo z jakékoliv
jiného důvodu přijdou o střechu nad hlavou. „Nic takového zatím v Brně
neexistuje. Na soukromé ubytovny, kam se lidé uchylují, pak doplácíme všichni,“
podotkla pro MF DNES Dubská.

Město proto hodlá s pomocí evropských peněz, o které požádá, postavit tři druhy
azylového bydlení. Všechny po konzultaci s neziskovými organizacemi a sociálními
pracovnicemi. Jedno pro rodiny v obtížné životní situaci. Druhé, které bude
nabízet sociální programy, například práci s dětmi. A třetí možnost bude bydlení
v městském bytě, ale s domovníkem, který bude platby nájmů kontrolovat.

Magistrátní skupina pro integraci sociálně
vyloučených rovněž zjistila jakým způsobem komerční realitní kanceláře získávají
velmi výhodně například byty v domech v ulicích Bratislavské,
Vranovské nebo Francouzské, které ústí přímo do centra města.  Realitky je
kupují od Romů, kteří
mnohdy nemají povědomí o cenách a své byty prodají za směšnou sumu. A pak
realitní společnosti požádají o privatizaci. Získají tak za pár desítek tisíc
byt v centru v hodnotě několika miliónů korun.

„Narůstají případy působení komerčních realitních kanceláří, které zneužívají
nízkého právního vědomí a sociální tísně osob ohrožených rizikem sociálního
vyloučení,“ stojí ve zprávě magistrátní skupiny pro integraci sociálně
vyloučených.

Současní nájemníci totiž na odkup bytu nemají. A
„hodné“ realitky za ně zaplatí vlastnický podíl při privatizaci. Po podpisu
smlouvy na ně tlačí, aby se vystěhovali. A podle zkušeností terénních pracovníků
často prapodivně. „Noví majitelé využívají zákonných i nezákonných způsobů k
vystěhování sociálně slabých, zejména romských rodin,“ píše se ve zprávě, kterou
cituje MF DNES.

Na problém se proto nyní zaměří sociální pracovníci. Jejich úkolem bude obcházet
domy, které Brno doporučilo k prodeji, a zjišťovat, proč ho nájemníci nechtějí
koupit. Aby se nestalo, že ho koupí někdo jiný a nájemníky vystěhuje.

Cílem celého projektu je hlavně zvýšení právního vědomí Romů v oblasti bytového
práva, povinností a práv uživatelů bytu. „A také předcházení ztrátě bydlení,
mnohdy zcela zbytečné,“ podotkla pro MF DNES Dubská.