Kdo řekne nebo napíše větu "Romové kradou," je lhář. Romové nekradou, kradou
"někteří Romové" (právě tak jako někteří bílí), což je nebetyčný rozdíl. Kdo
napíše větu, že podle statistiky krade víc Romů než bílých, lže. Žádná
statistika o etnicitě zlodějů neexistuje. Možná by existovat měla, ale není tomu
tak. A proč někteří lidé takto – vědomě, či nevědomě – lžou? Motivů je víc,
nejčastější asi bude pocit, že většina je romskou menšinou utlačována. Tento
pocit však nevychází z reality, ale z toho, že se nechali zmanipulovat či naopak
manipulují druhými. A zde již nejde jen o protiromské nálady, ale o širší
kontext, v němž se odehrává manipulace za pomoci ideologizace myšlení.
Chléb a hry
Paušalizace – tento výraz znamená házení všech do jednoho pytle a jeho smysl
je z historického hlediska v módě již delší dobu. Jeho moderní varianty známe
všichni:
* Židi (varianty: židobolševici, židozednáři) vládnou světu
* pouze árijci jsou čistou rasou, ostatní jsou méněcenní
* pouze dělnická diktatura zajistí blahobyt na zemi, kapitalisti jsou lumpové,
statkáři jsou kulaci
* pouze národ je první a jedinou hodnotou, člověk jako individualita je
druhořadý
Všechny tyto hloupé předsudky a stereotypy (a mnoho dalších) musejí být
podány paušalizujícím způsobem, jinak by neměly zamýšlený účinek: Ukázat na
momentálně největšího či nejvíc nebezpečného nepřítele, vnitřního či vnějšího.
To je velká zbraň, kterou napříč dějinami užívají manipulátoři různých druhů a
typů a jejich pomocníci, které bychom dnes mohli označit jako mediální vymývače
mozků. Manipulátoři tu zbraň potřebují k tomu, aby se dostali k moci či aby si
ji udrželi – aby předhozením vhodného žrádla dravcům zakryli selhání vlastních
vizí, představ i skutků. Pomocníci (vědomí i nevědomí), kterých je pochopitelně
mnohem více než manipulátorů, pomáhají buď za výhody, které jim manipulátoři po
uchopení moci přihrají, nebo proto, že jsou již zmanipulovaní.
Ve starém Římě onomu zastírání skutečnosti a ohlupování občanů napomáhalo
uvedení hesla "chléb a hry", do praxe: stadiony praskaly ve švech a pochoutky
lahodily jazyku, zábava a žvanec zbavovaly lidi "bolestného a zbytečného
přemýšlení"… Sakra, co mi to jen připomíná? Césarové dobře věděli, co lidi
potřebují, aby drželi hubu a krok, věděli a vědí to dobře i dnešní soukmenovci,
soudruzi i jim podobní, převlečení ovšem do demokratického hávu.
Smějící se bestie
Pomocná paušalizující hesla k těm zásadním potřebovali a potřebují
manipulátoři a jejich pomocníci ke snadnější změně společenské atmosféry – i ta
současná jsou dostatečně známa, naříklad:
* Češi jsou Švejkové
* Češi jsou smějící se bestie (Heydrich)
* Nic než národ!
* Romové kradou
* homosexuálové jsou úchylní
* ženy patří k plotně
* cizinci nás ohrožují
Všechna tato a podobná primitivní hesla mají vést k pocitu, že skutečné
národní hodnoty (tedy nikoli ty, které kašírují různí pokračovatelé
předválečných českých fašistů a ultrakonzervativců) jsou k ničemu, že novoty
nejsou vítány (například rovnost žen a mužů) a že všichni, kdo se pohybují na
našem území, mají za povinnost žít ve všem všady stejně jako my. Zjednodušeně
řečeno: proto bylo možné a společensky přijatelné svého času chtít na Židech,
aby si poněmčili jména a asimilovali se (snaha o vytržení Židů z vlatní kultury
a náboženství), či, později, zakázat Romům kočování a de facto jim vzít jejich
způsob života, tradiční řemesla apod.
Romy (všechny, kromě již do té doby úplně asimilovaných) se tak podařilo
zcela vytrhnout z jejich kultury a zvyků, aniž by jim společnost nabídla cokoli
jiného, kromě korumpování vlastního svědomí sociálními dávkami – ty komunistický
stát vyplácel Romům, aniž by je naučil rybařit (jedna z židovských moudrostí
praví, že nejlepší pomoc druhým nespočívá v tom, dát někomu rybu, ale naučit ho
rybařit). A nyní, po několik generací trvající devastaci Romů a jejich kultury,
začínají manipulátoři i zmanipulovaní volat po tom, aby se Romové ze dne na den
změnili k obrazu našemu. Hned! Teď a tady! Úplně a bezpodmínečně!
Prastará metoda: Ideologizace myšlení zabrání přemýšlení
Pojďme si tu tisíciletími prověřenou metodu manipulace pro větší jasnost
popsat na počínání Jiřího Čunka. Diskuse, jestli je Čunek rasista, či není, je
jistě potřebná, nejde však sama o sobě příliš do hloubky, protože podstaty věci
se týká okrajově. Lidem jako on – napříč dějinami – nešlo ani tak o nějakou
ideologii, tu užívají jako prostředek ke zmanipulování "davu", ale o MOC. Čunek
jen použil prastarý způsob manipulace: coby známý a viditelný člověk svými
výroky i konáním společně s dalšími napomáhal a dál napomáhá k uvolnění toho,
čemu se říká latentní xenofobie a rasismus. Mnoho normálních lidí, z nichž
někteří mají skutečně s Romy špatnou zkušenost (i já jich mám pár, vedle těch
pozitivních – ale o to tu nejde), mu na tuto vějičku skočilo. Jiní jsou však
skutečnými rasisty a xenofoby i bez toho.
V každém případě se mu ovšem povedlo to, co mnoha jeho předchůdcům: vybuzením
emocí posunout myšlení těchto lidí tak, že nejsou schopni se na věc dívat
normálně, ale pouze prizmatem nějaké ideologie (v tom nejširším slova smyslu).
Takto i jinak (v zájmu něčeho jiného) zmanipulované lidi můžeme – vedle
manipulátorů samých – denně sledovat, jde o různé politiky, intelektuály,
komentátory, publicisty, blogery i anonymní pseudodiskutéry pod články i blogy
na internetu – říkejme všem, souhrnně, třeba psavci.
Obecně vzato
Asi většina z nás četla úvahy, v nichž se jejich autoři raději "mýlí se
stranou, než by měli pravdu proti straně" (a je jedno, o kterou stranu či
ideologii jde, manipulátoři i zmanipulovaní se táhnou napříč stranami i
ideologiemi). Předkládají nám velmi zjednušené rovnice, které nemají se životem
a realitou mnoho společného, ale zato se dají převzít bez dlouhého přemýšlení.
Tito psavci řeknou či napíšou cokoli, aby "svoji" ideologii, stranu či politika
zbožštili, dostali do popředí před ostatní, obhájili apod. – a to jakkoli.
Nejběžnější metodou je denunciace protivníka (či dokonce jen domnělého
protivníka), polopravdivé či zcela lživé útoky, nadávky, zveličování,
zesměšňování, podpásovky toho nejhrubšího zrna, překrucování při obhajobě
neobhajitelného – vše nejlépe v souladu se stranickým výkladem či tvrzením toho
kterého adorovaného politika.
V protiromské rovině je to vidět ještě zřetelněji, protože Romové jsou
většinou zřetelní na první pohled – jako lidé i jako "problém" (jak je zúženě,
proto necelistvě chápou někteří bílí): Článek bývá uvozen třeba touto poměrně
rozšířenou hláškou: "Znám mezi Romy i pár slušných lidí…" (podle toho se asi
nejlépe pozná člověk, který svůj rasismus skrývá – možná i sám před sebou). A
potom následuje jeden paušalizující výmysl za druhým, většinou tu a tam
provázený pravdivým tvrzením – přesně tak se odedávna vyrábějí dezinformace.
Tito psavci, manipulátoři i manipulovaní, potřebují ve společnosti navodit
pocit, že VŠICHNI ROMOVÉ KRADOU, VŠICHNI JSOU ŠPATNÍ… aby byl co největší
souhlas s požadavkem, ať se VŠICHNI ROMOVÉ NĚKAM VYSTĚHUJÍ!
Svoboda slova
Manipulovat sebou pochopitelně nedá každý, dost lidí se tomu brání, někteří
na to veřejně poukazují. S těmi je třeba něco udělat, nějak s nimi zamést –
pokud jde o známé lidi, nastupuje snaha o jejich společenské znemožnění, ostatní
jsou různými způsoby zaháněni do kouta. Známe to dobře z internetových
pseudodiskusí, v nichž je každý, kdo neprojevuje dostatečně xenofobní názory
okamžitě napaden anonymní smečkou, ukřičen, převálcován – a pokud tyto
internetové diskuse bere vážně (a takových lidí je opravdu dost), tak i
psychicky deptán a týrán. Jde opět o starou známou metodu denunciace, jak je
popsána výše.
Tato smečka, která si jednotlivě i koordinovaně bere za úkol protixenofobní
hlasy umlčovat, potřebuje pro své konání co největší prostor, který se snaží
vynutit si nejčastěji napadáním druhých za to, že jim upírají svobodu slova, že
nejsou demokratičtí, že jim upírají jejich lidská práva apod. Na toto téma by
mohli napsat román editoři či administrátoři blogů. Jakékoli přesunutí
rasitického, xenofobního, vulgárního či útočného článku z veřejného prostoru, či
jeho vymazání, okamžitě provází soustředěný útok smečky v popsaném slova smyslu:
berete nám svobodu slova.
Obrana proti manipulaci
Nejde ovšem o svobodu slova, ani obecně vzato, ani jinak. Z obecného pohledu
je jasné, o co jde: určitá část lidí křičí o svobodě slova proto, aby ji mohla
upřít druhým. Například neonacisti v Plzni chtěli a chtějí pochodovat za svobodu
slova, o co jim jde ve skutečnosti je však dostatečně známo od třicátých let
minulého století: dostat se k moci, svobodu slova zcela zrušit, a své odpůrce
nahnat do koncentráků. Podobně se to má se xenofoby internetovými: oni chtějí
ukřičet ostatní tak, že jim vezmou odvahu nebo je znechutí nebo jim alespoň
hodně zúží prostor pro vyjádření. Svými projevy svobody slova chtějí druhým
upřít jejich svobodu slova. Myšlenku, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná
svoboda druhého, posunuje tato smečka do zcela falešné polohy.
Bránit se proti tomu dá různě. Začíná to pochopitelně u nás samých. Nenechme
se oblbovat čímkoli – i když to říká jinak sympatický člověk, snažme se neustále
hledat ke každému dění, ke každé věci další informace a přemýšlet o
souvislostech. Člověk není svobodný tím, že opakuje lži a nesmysly, ale tím, že
má nezávislé myšlení.
Ve veřejném prostoru je k obraně třeba všech slušných lidí. Média by neměla
podléhat různým tlakům a ultraliberálním nadšencům, kteří vždy neomylně
přiběhnout na pomoc těm nejhorším křiklounům. Nikde, v žádné Listině základních
práv a svobod není napsáno, že darebák má mít pro svá vyjádření větší prostor
než slušný člověk. Naopak: zákony nás před nimi mají chránit a většinou tak i
činí.
Rasismus, xenofobii, vulgaritu a útočnost je třeba neustále z veřejného
prostoru vytěsňovat, a na internetu, když to nejde jinak, i mazat. Mazání
takových projevů není cenzura, ale projev odpovědnosti, která se ke svobodě
neodmyslitelně váže. Jako pozitivní příklad uvádím jednání redakce idnes.cz,
která pod některými články, většinou o Romech či Židech, uvádí toto: "Omlouváme
se všem slušným čtenářům za to, že jsme zrušili diskusi pod článkem. Někteří
jiní ji bohužel zneužívali k opakovaným rasistickým a vulgárním výpadům, které
už nešlo mazat jednotlivě." Takto jednoznačně a nezbaběle by se k tomu měly
stavět všechny redakce a slušní lidé by je k tomu měli tlačit.
Ani v případě různých demonstrací, pochodů a dalších veřejných projevů
netolerance to nepůjde jinak, než společným odhodláním slušných lidí vždy, opět
a znovu proti tomuto a dalšímu primitivismu vystupovat.
