Únos milé či zaslíbené, pouliční bitka, která zneprůjezdní Cejl, samopal v
stříbrném mercedesu, no není to romantika? Kdo v úterý odpoledne octnul se
poblíž vřavy desítek zápolících Romů, kterou rozháněla stovka mužů zákona, měl
možnost vnořit se přímo do tajů multikulturalismu. Jen musel si náhodný
cestující dát pozor, aby tramvaj nenajela na těla zápasících reků. Rozumnější
asi bylo odklonit se od místa bitky stejně jako městská doprava a být pyšný na
to, že Brno stalo se místem sváru novodobých Monteků a Kapuletů. Olašský Romeo
svou JuliiLucii prý unesl až do dalekého Trenčína.
Romantikou oslněný cestující v odkloněné tramvaji nemohl tušit, že v tajemném
světě multikulti všechno může být naopak. Například JulieLucie nemá věno, je
naopak za její vstup do manželství mezi olašskými klany draze placeno. A příměr
k lásce nepřejícím rodům Mantovy a Verony asi taky nebude oním případem mezi
Brnem a Trenčínem. Sňatky jsou totiž u olašských Romů předmětem dlouhých
ujednání již v dětském věku ženicha i nevěsty. Záležitosti finanční jsou při
jejich aranžmá věcí primární. Jak děl hradní klasik, peníze až na prvním místě!
A dohoda asi není nikdy zcela snadná. Ale zřejmě i u Olachů platí Luxův lidovecký
fundament: dohodli jsme se, že se dohodneme. Však pozdější soudní dohry před
českými soudy jsou povětšinou jen němohrou verdiktů soudů olašských. Ty
rozhodují o trestech za porušení rodového práva, které domluvený sňatek bere za
věc posvátnou. Vždyť to má logiku! Za ženu se zaplatí, vždyť je to obchodní
artikl, o muže se pak musí starat, a jak v nedávném nezapomenutelném rozhovoru
sdělil tisku ostravský olašský král Lipa, žena musí být hlavně dobrá čórkařka
(zlodějka)…
PROHLÁŠENÍ ROMEA.CZ |
| Nesouhlasíme s tvrzením autora v článku, že romská média o incidentu neinformovala. Server Romea.cz uveřejnil dva články týkající se bitky Romů v Brně. |
 V centru Brna se popralo 70 lidí, policie zadržela muže s pistolí |
| Policie obvinila ženu, která při hádce Romů napadla policistu |
Zajímavé je, že se zpráva o bitce a únosu neobjevila například v genderové tiskové agentuře Gita ani v romských médiích. Asi se to nehodí do
krámu, že se v Evropské unii mohou prodávat romské ženy jak dobytek. Bývalá
evropská komisařka Diamantopoulová se při přijímání nových členských zemí s
velkými romskými populacemi vyjádřila jasně: „V situaci, kdy se základní lidská
práva a určité historické tradice či zvyklosti nacházejí v konfliktu, je nutné,
aby se tradice přizpůsobily, neboť to jsou principy ochrany lidských práv, které
musí převládnout.“
Podle zpráv od policie vypověděla unesená Lucie na komisariátu v Trenčíně, že
odešla se svým milým dobrovolně. Otázkou zůstává, do jaké míry jsme vůbec
dobrovolně ve své kultuře. A notabene v kultuře, která musí komunikovat s
kulturou společnosti ji obklopující a neakceptující. Dá se tušit, že v takovém
případě je dobrovolnost chimérou. „Policie řekla, ať si to řešíme mezi sebou,“
řekl novinářům otec unesené. To však asi nevědomky vyslovil hlavní dilema
multikulturního pojetí: do jaké míry si menšiny mohou zachovat svá kulturní
specifika, pokud odporují základním zákonům společnosti, v které se ocitají?
KAM DÁL?
Policie obvinila ženu, která při hádce Romů napadla policistu
V centru Brna se popralo 70 lidí, policie zadržela muže s pistolí
