Pestrobarevná pozvánka jako „romipen“ na počítači: Ať Bedřiška
žije!
LETNÍ KARNEVAL (pro děti i odvážné a hravé dospělé)
KDE? (u Ferony, kousek od konce světa)
HURÁÁÁ PRÁZDNINY!!!
KDY? (1. škrtnuto…) 2. července 2010
V KOLIK?
a graficky z toho vychází jakoby láska a naléhavost: BEDŘIŠKA Náš společný domov
!
Vedro, slunko – krásný den. Budoucí dětské hřiště je vysečeno, krátká tráva
ale napovídá drsnou paměť místa: jsou tu střepy skla. Sedí se pod stromy na
lavicích a v křeslech: zapojilo se hodně lidí. Donesli na sezení co se dalo
najít na dvorku nebo doma.
Tento karneval je víc než gárdenpárty a víc než zábava pro děti. Sousedé byli
ochotni přispět nejen židlemi, ale i penězi na tombolu, vypravili děti v maskách
a nádherných šatech. Dali důvěru organizátorům – pořadatelům, i přes fámy, že
„na Bedře vybírají vstupné stovku!“ Pozvali známé a svoje rodiny z jiných čtvrtí
Ostravy. Teď se rozdávají slunečníky a vedle u pultů se chystá bečka a buřty. A
z pódia všechny vítá, informuje a pobízí k zábavě pan Koller, člen výboru o.s.
„Osada Bedřiška“: živý a odvážný moderátor – Blondýna, muzikant, taťka krásných
dětí – Rom. Oficiálně karneval zahájila paní Lehotská: energická a vysmátá
organizátorka – Beruška, babička Popelky a Bílé paní – Neromka.
Začíná nádherných pět hodin, už hraje živá hudba – romská kapela. A lidi? Tři
čtyři generace – ovšem pestrá převaha dětí: Helenka – Princezna, malý Petr „Puki“
– Kostlivec, Vaneska – žluté Kuřátko… Patrik, Mary, Nela, Kristýnka, Žofka,
Kristián, Lukáš, ten jde po prázdninách na střední školu („Já jsem ani jednou
nepropadl“), Květoslava, Danek se svojí maminkou, nezapomenutelné tváře. Z pódia
se ozývá: “Mechanik, Medvěd, Šrek, Čarodějnice“ … “Žádný zloděj?“ volá
moderátor.
Pohoda jako nějaké požehnání. Kapela hraje „jak o dušu“, žádné pauzy na
vychladnutí, ale další tanec. Párek za 10 korun a ještě tam měli hranolky a
langoše a dobroty pro účastníky v maskách. Všechno v pohodě. Předem řádně
ošetřeno živnostenskými a jinými listy s razítky, neboť ve vzduchu byl do
poslední chvíle zákaz celé akce – ano, třeba nečekaná kontrola „z hygieny“, když
ne z Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky.
Atrakcí nebyla jenom soutěž o nejkrásnější masku, vstupné zdarma a tombola,
ale i hry, které pro děti přichystala Městská policie. Střílelo se na cíl,
házely se kroužky a – za všecko byl od Městské policie diplom. Pro někoho asi
první papír z těch mnoha, na kterých se dnes staví úspěch: „To jsou písmena!?“
ukazuje děvčátko trochu bezradně – a já čtu diplom nahlas: její jméno a
pochvalu.
Je jisté, že odpoledne plné překvapení stálo za to. Důvodem není exotika
„vyloučené lokality“; spíš – lidskost. Lidé a jejich děti blízko na dotyk –
gádžovsky vzpomínám, kdy jsem vnímala něco tak hřejivého: v kině na Kusturicově
filmu? Až teď na Bedřišce – v tom tabuizovaném prostoru – kousek od konce světa.
KAM DÁL?
Poprvé na Bedřišce
