Milí čtenáři, duše je jako obláček, mlhavá, lehoučká, velmi křehká… dokonce
natolik, že když se jí dotknete příliš hrubě, neopatrně nebo třeba v nesprávný
okamžik, ta necitlivost ji může dost pochroumat.
Někdy ale duše září blankytně modrou jasností, optimismus z ní sálá. Poznáte
to podle toho, že může být jasně bílá nebo se rozplývat v růžové barvě duhy. A
to se jí pak nedotknou ani nejhrubší urážky. Nevím, já si takhle duši
představuji, vy možná máte jinou představu, ale určitě se shodneme, že to nemá
jednoduché a že křehkost je pro ni typická. To, jestli bude v pohodě nebo ne,
neurčujeme my sami, ale zejména naše okolí. A my se jenom můžeme snažit o duši
co nejlépe pečovat, hýčkat ji, ale také učit, že některé situace nejsou tak
horké, jak zpočátku vypadají, že kvůli některým problémům nemá cenu se trápit
příliš, protože nám je život vrátí ještě mockrát.
Je to takový oboustranný vzdělávací proces. My učíme něco ji a ona zase
nás… především to, že každý z nás je jenom člověk, žádný robot, který může
ráciem ovládat každou svoji slzu nebo záchvěv radosti. A i Romano voďi, romská
duše, kterou jsme pro vás vytvořili a jejímž prostřednictvím se snažíme o takové
vzájemné obohacování s vámi, má podobné stavy. Celých pět let. Někdy dlouhých
let, jindy ubíhajících takovým tempem, že to až bere dech. Za celou dobu této
existence nám někdy bylo hůře a ledaskdy lépe.
Neustále zápasíme s nejistotou, zejména finanční, jak bude zítra (respektive
příští rok), co přijde a jestli máme vůbec ještě pokračovat. A pak se něco
povede, buď odhalit a tím pohnout běh událostí dopředu, což je jedna z funkcí
novinařiny, nebo si moci dovolit ten luxus napsat o něčem pěkném, pozitivním,
milém, nekonfliktním. A to děláme rádi! Tyhle případy nás zase nabíjejí, vlévají
do žil naději, že má cenu i přes ten risk a nejistotu pokračovat. Málokdo si asi
dokáže představit podmínky, v jakých někdy musíme pracovat.
Představy, že máme x redaktorů, finance na cestovné aspoň po ČR, dostatek
nahrávací techniky, více než jeden fotoaparát atd., jsou naprosto mylné.
Bohužel. Někteří z vás nám píší, že nejsme tam a tam, vytýkají, že jsme
nenapsali o události v jejich regionu, ale v omezených podmínkách nemůžeme být
všude.
Už jsme si zvykli na urážky některých lidí na webu. Je jich pár, ale stojí
jim za to neustále dokola psát a urážet. Urážet kolegy, kteří alespoň něco
dělají, o něco se pokoušejí. Vždy je jednodušší kritizovat někoho nebo něco.
Složitější něco dělat. To si ale naštěstí zase jiní lidé uvědomují a těm patří
dík.
Především bych ale ráda poděkovala v závěru roku 2007 všem, kdo se na Romano
voďi, ale i dalších aktivitách Romey podílejí a podíleli. Server, vzdělávací
aktivity, soutěže literární, výtvarné, přednášky, Internetové centrum,
Antidiskriminační linka atd. Spousta práce, úsilí, nasazení i přesto, že práce v
neziskové organizaci minimálně z pozice perspektivy, kariérního postupu atd.
mnoho jistot neposkytuje. Takže díky.
Přejeme vám krásnou vánoční atmosféru, spoustu příjemných chvil s těmi, které
máte rádi, všechno nejlepší do dalšího roku.
Bachtali Karačoňa u Lačho nevo Berš, but kamiben, sasťipen the zor!
