Anketa Romano hangos o neromech v romských médiích a nevládkách

V romských a proromských médiích a nevládkách v Česku pracuje řada neromů,
často ve vedoucích pozicích. Proč tomu tak je? Má to klady či spíš zápory? Mělo
by se to změnit?

Eva Dobšíková
Bývalá učitelka romských dětí, aktivní v Židovské obci Brno.
Neromové pro Romy v mediích – samozřejmě nechť tam pracují, jsou-li schopni
přispět ke zkvalitnění a účinnosti pořadů. Jinak ovšem při stejných kvalitách
dát přednost Romovi.

Janko Horváth-Dóme
Aktivista, publicista, Janov.
Lačho džives savorenge. Kdysi dávno jsem začínal v Romano kurko, což bylo
romské periodikum, tehdy jediné v Československu. Práce to byla velmi složitá,
ale přínosná. Co myslíte, od koho jsem se učil? Novinařinu nemám, ale staří
pardi z Lidové demokracie, Rudého práva atd. naučili mě a mé další kolegy-Romy
jak psát. Něco jsem zdědil po svých předcích, byť neuměli psát, ale měli
přirozenou inteligenci a přáli si pro své děti jen to nejlepší. Dřeli od nevidím
do noci a dali nám základ do života. Moji kolegové rovněž a touto cestou jim
děkuji. Staré romské moudro říká: Šun le phurederen, jon chale buter maro sar tu!
Česky: Poslouchej starší, oni snědli více chleba než ty! Del o Del savorenge
loki obuv. Ať jim je slovenská i česká a maďarská zem lehká. Ačhen Devlesa!

Lucie Sharrii Oračková
Studentka SOŠ managementu a práva, Brno
Myslím, že by Cikáni určitě mohli veřejně vystupovat za svůj národ, ale také
za Čechy. Je dobré vědet, ze existují Cikáni, kterým není tahle věc lhostejná.
Inteligentních Romáků je moc, ale to nikdo nevidí, nebo tedy spíše vidět nechce.

Linda Sokačová
Ředitelka Gender Studies (www.genderstudies.cz, www.feminismus.cz), Praha.
Osobně si myslím, že na tom není nic špatného a z hlediska „soužití“ jde o
věc jedině pozitivní. Na druhou stranu určitě stojí za zvážení stav, kdy by
neromové začali v těchto médiích převažovat a kdy by vedoucí pozice začali
obsazovat ve větší míře než Romové. Nastolilo by to otázku, zda v tomto
prostředí skutečně fungují rovné příležitosti.

afisha@atlas.cz
Nic špatného v tom není. V práci s lidmi nejde jen o snahu zaujmout určitou
pozici. Jako všude jde tady o to, aby člověk měl o tuto práci (mnohdy dost
složitou) zájem, ale také aby na ni byl připravený a měl pro ni předpoklady,
často i včetně určité úrovně vzdělání.

Božena Kalinová
Ředitelka Společnosti dobré vůle Argo (http://argozli.blog.cz), Zlín.
V naší organizaci pracují jako terénní pracovníci 3 Romové a 3 neromové,
pokud to chcete rozlišit. A to z toho důvodu, že se o práci terénního pracovníka
při výběrovém řízení zajímali v takovémto pořadí. Tuto práci vykonávají doposud
a všichni si v oboru vedou dobře. Metodickou pomoc nám pravidelně poskytuje
koordinátorka pro menšiny Zlínského kraje a je to Romka. Jako vedoucí pracovnice
organizace razím názor, že vůbec nezáleží na tom zdali jde o Roma, Vietnamce či
příslušníka jakéhokoliv národa. Rozhoduje, zdali je to dobrý pracovník a jestli
zvládá svou profesi. V naší organizaci jsme se s několika pracovníky museli
rozloučit – s Romy i neromy – protože byli špatnými pracovníky a neplnili své
pracovní úkoly.

Helena Krobotová
Bývalá romská poradkyně Okresního úřadu Jeseník, nyní v Kanadě.
Na jednu stranu je to super, že gádžové pracují pro Romy. Na druhou stranu
existuje mnoho případů, kdy např. úřady i školy přijmou raději bílého na místo
Roma, přitom jde o místo dotované z romských grantů. Na místa romských poradců
raději přijmou bílého, což je špatně. Takže preferuji variantu – Ať pro Romy
pracují Romové. Nás studovaných je už v ČR dost. Terénní práci s klienty by
určitě měli dělat jen Romové.

Tomáš Johanna
Manažer služeb Společně – Jekhetane (www.umeninasmeni.cz,
www.jekhetane.cz).
Romská média jsou povětšinou tvořena Romy i neromy a myslím si, že je to
dobře. Bylo by špatné utvořit média tak, že Romové budou dosazeni do vybraných
pozic bez moci formovat obsah daného média. Médium se pak bude tvářit, že je
pro-romské a přitom bude připomínat některá pohostinství, kde jsou stolky
označeny cedulí „nekuřácké“ a přitom kuřácké stoly jsou od nich vzdáleny sotva
půl metru. Mohou ale o sobě tvrdit, že mají nekuřáckou část. Stejně tak médium
by se vydávalo za romské jen proto, že v něm pracují Romové. Nenahraditelný je
pohled a zkušenost Roma, kterou nemůže mít i ten nejlepší neromský pracovník
médií. Na druhou stranu pro práci v médiích pouze být zkušeným Romem také
nestačí. Dotyčný by měl umět svou zkušenost, názory či pohled zpracovat a předat
dál. Domnívám se, že romská média bez Romů je nesmysl, ale nevidím důvod, aby v
romském médiu nemohl pracovat nerom. Pohled obou může médium velmi obohatit.
Nezapomínejme, že jsme především lidé.

Jan Mišurec
Mluvčí společnosti TÜV SÜD (www.tuv-sud.cz).
Ano, často se říká, že v romských organizacích Romové nejsou a nebo, že
organizace vznikly původně jako romské, pak se změnily a o zaměstnance – Roma v
nich nezavadíte. Osobně nevidím problém, když v romských organizacích pracují
lidé různí, neromové, cizinci, Češi, Slováci… Pokud se ale organizace profiluje
jako romská, měla by Romy zaměstnávat na pozicích odborníků, kteří mohou pomoci
v kontaktování romských klietů v případě, že se jedná například o neziskové
organizace sociálního charakteru apod. Dnes už se vyskytuje mnoho specialistů
Romů, kteří mohou pomoci svou osobní zkušeností, kontakty nebo jazykem. V každém
případě by měl být kolektiv smíšený, ale v romských organizacích by neměli
Romové chybět. Určitě to buduje dobré jméno organizace na veřejnosti a hlavně v
očích samotných řadových Romů.

Laila Žigová
Dopisovatelka časopisu Kereka (www.dacr.cz), Valašské Meziříčí.
Nevidím v tom žádný problém, nevadí mi, že v romských mediích a organizacích
pracují i neromové. Myslím si, že to má spíše klady než zápory, vždy jsem ráda,
když se naše romská kultura rozšíří i mezi neromy. Alespoň malá část neromů sama
pozná, že jsme vlastně všichni stejní, jen se lišíme barvou pleti. A proč jsou
neromové často ve vedoucích pozicích? Podle mě proto, že mají vyšší a
odpovídající vzdělání. Nic jiného bych v tom nehledala.

Martin Holík
Fotograf (www.martinholik.com).
V romských médiích samozřejmě pracovat mohou i neromští občané, neboť pokud
by se např. ve škole zakázalo pracovat Romům, pak by to byla dikriminace.
Nerozumím tedy tomu, proč by nemohli v romských médiích pracovat neromští občané.

Kristína Magdolenová
Ředitelka agentury Mecem (www.mecem.sk/rpa).
Ak možem povedať: otázka v našej výmene názorov neznela tak, či možu v
rómskych médiach pracovať nerómovia, ale že kedže ide o národnostné média, že by
tam mala byť používaná rómčina. A to je rozdiel. Ak každá národnosť publikuje
svoje národnostne média vo svojom materinskom jazyku, malo by to tak byť aj v
médiach rómskych. To nevylučuje súčinnosť Nerómov. Takže niejde o nejaký
primitívny nacionalizmus alebo rasizmus, ale o naplnenie poslania rómskych médií
ako národnostnej tlace. Toľko na vysvetlenie.

Irena Bagárová
Pracovnice sdružení Romodrom (www.romodrom.cz), Brno
Pokud je to určeno jenom pro Romy, tak je to jasné. Jinak bych to určitě
nedělila. Práce je pro všechny kdo mají zájem pracovat.

Tomáš Ferenc
Sdružení Romů severní Moravy – Karviná (www.romcentrum.karvina.info).
Podle mě se pracujících neromů nachází v romských organizacích spousta. A
nejde jen o problém pouze Slovenska, ale též naší republiky. Čím to je? Na
prvním místě vzděláním. Řada Romů nemá dostatečné vzdělání a také zkušenosti s
projekty týkajícími se Romů. V tom určitě spočívá velké mínus, jelikož my jako
Romové bychom měli ukázat majoritě, že jsme schopni tyto projekty řešit samy.
Klady v tom nevidím osobně žádné. Určitě by se tato situace měla změnit. Třeba
tím, že by rodiče vedli své děti k lepšímu vzdělání a tím v nich podnítili větší
zodpovědnost. Ta jim pak bude nápomocna do budoucna jak v životě, tak v
pracovním procesu.

Jozef Holek, Liberec
Romský poradce na Krajském úřadu Libereckého kraje.
Ještě stále nemáme mezi sebou dostatek kvalifikovaných lidí. Klady to určitě
má, protože se navzájem od sebe přiučíme. Zápory to snad ani nemůže mít. Měnit
něco na tom je věcí vývoje, času. Nejde si říct jednoduše „tak a nyní to změníme“.
To by určitě nefungovalo. Mohli bychom se však začít rozhlížet kolem sebe do
světa a učit se. Samozřejmě že všichni. Osobně si myslím, že je potřeba více o
všem mluvit. Neochota vidět nás Romy jako rovnocenné mnohdy odrazuje.

Milan Daniel
Jednatel sdružení Most pro lidská práva (www.mostlp.org), Pardubice
To je válka přímo žabomyší. Romové jsou etnická skupina, jejíž historii,
zkušenosti a problémům bychom měli porozumět. Není přitom důležitá etnicita
člověka, který zastává vůči této skupině nějakou vlivovou pozici, ale jeho
schopnosti. Mnozí Romové se ostatně cítí být spíše Čechy než Moravany, někteří
Češi naopak Romy. Nerom v médiu pro Romy může být v tomto smyslu užitečný: Může
do něj vnášet pohled většinové společnosti, hodnotit problémy Romů s určitým
nadhledem a naopak pochopení pro ně přenášet do společenství, z něhož vzešel.
Stejně jako je nepřijatelná diskriminace Romů při přijímání do běžného
zaměstnání, je nepřijatelný i postoj opačný. Pozice Neroma v romském médiu navíc
není něčím, co by mu bylo třeba závidět: ten Nerom z toho rozhodně nezbohatne, a
zastává-li ji, činí tak nejspíš z přesvědčení, že tady může opravdu pomoci lidem,
k nimž má opravdový vnitřní vztah.

Ivan Kandráč
Hudebník skupiny Imperio (www.imperio.estranky.cz), choreograf taneční
školy Atlas Přerov a terénní pracovník sdružení Člověk v tísni.
Myslím, že v prvé řadě je důležité vzdělání. Bez vzdělání nemůžete dosáhnout
na kvalifikované místo, takže vždy to skončí u asistenta nebo něčeho podobného.
Tudíž je nutné dát lidem možnost dodělat si studium. Pro Romy určitě vzniká
působením Roma ve vyšší pozici přínos, protože: 1. Dokazuje ostatním že to jde,
což je velice důležité. 2. Myslím, že Rom se k informacím v lokalitách dostane
mnohem dřív než nerom. 3. Nevzniká pocit, že všude, natož do romských organizací,
se dostane jen nerom.

Jiřina Šiklová
Socioložka, publicistka, Praha.
Když vzniklo v roce l918 Československo, byl to mnohonárodnostní stát, ve
kterém jen 65 % obyvatel tvořili Češi a Moravané. Ostatní příslušeli k méně
početným národnostem. I proto tento stát přijal do svého vínku vynikající a
tehdy nesmírně pokrokovou ideu: každý si může zvolit svoji národnost dle svého
uvázení, rozhodnutí. Nikdo ho nesmí nutit k tomu, aby byla jeho národnost určena
někým jiným. Toto pojetí se taky podstatně lišilo od pojetí v tehdejším Německu,
ve kterém národnost byla odvozována od „krve“ a půdy. Tedy spíše rodem toho
kterého člověka. Dodnes tam je takto podmiňováno rychlé získání občanství
Spolkové republiky Německo.
Před II. světovou válkou, tedy v období od l918 do l939, bojovalo za zájmy
německé minority v pohraničí v tzv. Sudetech mnoho Čechů. A obdobné to bylo i v
opačném případe, zvláště po odtržení této části pohraničí od naší země.
Důležitější je přesvědčení než tzv. národní, etnická příslušnost. V případě Romů
je to zvláště významné, protože mnoho Romů či těch, kteří jsou většinovým
obyvatelstvem považováni za Romy, se k svému romství nehlásí. Postaví-li se
příslušník většiny za zájem menšiny, ovlivňuje tímto postojem i názory
většinového obyvatelstva, protože ti, co to sledují, si uvědomí, že je to zájem
všech, všech občanů a není to zájem jen menšiny, o kterou se jedná. Kolik Čechů
bylo pronásledováno za to, že se zastávalo Židů a kolik Němců bylo
pronásledováno za to, že hájili zájmy Židů, kteří žili v nacistickém Německu.

Bohumil Řeřicha
Člen Kruhu česko-německého porozumění.
Že jsou v převaze neromové by až tak nevadilo. Ale to v případě že jsou
zapáleni pro věc a myslí to upřímně. Na jedné straně je dobře, že se o problém
Romů zajímají mladí „gádžové,“ na druhé straně to u řady Romů může vyvolávat
nedůvěru. Víte přece jak vnímají v současnosti majoritu v tomto státě.
Změnit to nelze násilně. Jedinou cestou je skutečně, ne proklamativně podporovat
vzdělání romských dětí. Romové nejsou hloupější než my. Možná by bylo dobré do
romských médiií i organizací vtáhnout příslušníky menšin, které trpí českým
šovinizmem jako Romové. Máme tu přece Vietnamce, občany bývalých republik SSSR a
Jugoslávie, černochy a jiné. V lázních v Teplicích jsem se setkal s řadou Kurdů,
mluvili česky. Moje vstřícnost jim dělala radost. Je důležité dát příležitost
inteligentním Romům, a nemusí ani mít nijak velké vzdělání. V této zemi musíme
podporovat vytvoření romské střední třídy. Nechtějme Romy změnit úplně k obrazu
svému. Podporujme jejich neobvyklý vztah k hudbě a tanci, jejich muzikálnost,
tedy to co je v nich pozitivní. Romové potřebují vidět kladné vzory z vlastních
řad.

Peter Lipták,
Výkonný tajomník Obce Slovákov v ČR, člen Rady vlády ČR pre národnostné
menšiny a Výkonného výboru Svetového združenia Slovákov v zahraničí.
Ja si myslím (po dlhoročných skúsenostiach v práci pre národnostnú menšinu,
spolok Obec Slovákov v ČR a jej časopis Korene), že nemá príliš význam bádať nad
tým, či v národnostných organizáciách, prípadne aj v ich vedení, majú byť aj
príslušníci majoritného národa alebo iných národností. V našej Obci Slovákov v
ČR je bežné a samozrejmé, že členmi aj funkcionármi sú aj „iní“, nie len Slováci.
Vlastne to ani neskúmame a neriešime. Prax ukazuje, že Slováci prevládajú, ale
nevieme to vyjadriť číslom či percentami. Hoci situáciu u vás poznám iba z
pohľadu nestranného pozorovateľa (z médií, rokovaní na Úrade vlády a od
priateľov Rómov), domnievam sa, že aj v prípade rómskych médií a organizácií
nezáleží na tom, či sú tam aj „nerómovia“. Ba naopak, účasť „onych“, ak ju berú
vážne, sú aktívni a sú prínosom pre dané spoločenstvo či kolektiv, je istá
výhoda. Môžu prinášať trocha iný pohľad a tým vlastne poznanie reality obohatiť
a objektivizovať. Samozrejme mali by to byť ľudia, ktorí o problematike danej
menšiny niečo vedia, angažujú sa v jej propech. Koniec koncov ako by sa to dalo
zmeniť? Zákazom? To predsa nejde. Demokratická voľba a skúška praxou pri riešení
problémov ukáže, kto je pre danú vec užitočný a kto nie. Tí neužitoční (až na
výnimky) veľmi rýchlo „odpadnú“ sami.

Milan Vinkler
Ředitel firmy Ekoltes (www.ekoltes.cz), Hranice.
Nelze odpovědět jednou větou ani jednoduše. Jen zběžně jsem se podíval na
články, které se touto tématikou zabývají na Slovensku a nechtěl bych při své
odpovědi být ovlivněn jinými pohledy než je ten můj. Samozřejmě si nemyslím, že
je jediný správný. Samozřejmě, že by v romských novinách měli pracovat především
Romové a jistě že ve vedoucích funkcích. Pokud má někdo popsat cokoli týkající
se Romů tak, aby to co se píše chápali především oni, měli by to být oni a měli
by psát či jinak šířit to, co šířit chtějí „svým způsobem“.
Neboť jsou to jedině oni, kteří znají situaci důvěrně. Nikdo z nás v romské
rodině nevyrůstal a nepocítil opravdu na vlastní kůži, co to znamená být Rom, ať
již u nás či kdekoli jinde ve světě. A byť existují lidé z většinové populace,
kteří znají podrobně život Romů, umí je chápat a mají upřímnou snahu pomoci,
není to ono, protože i tito lidé mají na rozdíl od Romů šanci kdykoliv přejít „zpět“.

Na druhou stranu Romové jsou „menšinou“, žijí v nějakém prostředí a toto
prostředí nelze ignorovat. Za ideální stav považuju spolupráci s velkým S. Nejde
o to kdo šéfuje, ale jde o to jaké má, vzhledem k úkolu, který si zadal, kolem
sebe lidi, jak jim umí naslouchat a jak oni naslouchají jemu. Klidně může být
redakce celá „romská“ nebo celá česká (samozřejmě s poradci a dopisovateli) a
klidně se problém zvládne. Jsem pevně přesvědčen, že jedni jak druzí mají k dané
problematice co říci a dejme jim tedy hlas. Odděleně z jednoho nebo druhého
břehu se problémy nevyřeší.

Erazim Kohák
Filozof a publicista, Praha
Ach jo, nic nového pod sluncem! Dobře pamatuji výbuch černošského rasismu v
sedmdesátých letech, kdy se černoši domáhali přístupu do dosud bílých univerzit
a zároveň vylučovali bělochy z dosud černošských univerzit, včetně oddaných
učitelů, kteří té univerzitě zasvětili celoživotní práci (Prof. Griswald, Prof.
Axelsen jsou známé príklady z filosofie). Anglicky se tomu říká „kousat ruku,
která nabízí potravu“, „bite the hand that feeds you.“ Nu vot, jak říkají v
Americe či kde, jdeme na věc:
Rasismus mi nevoní, ať je, jaký je. Vím ze zkušenosti, že s diskriminací je
možné skoncovat jen tehdy, když se celá populace zapojí do úsilí o vzájemné
poznávání a zrovnoprávnění. To nutně znamená, že v organizacích pro tu či onu
menšinu budou působit i členové většinové populace. V mém někdejším dočasném
bydlišti tomu tak bylo u Židů, černochů, u Hispánců – a vůbec mě nepřekvapuje,
že je tomu tak i u Romů. V dané organizaci tak vzniká v náznaku a příslibu
taková otevřená společnost, o jakou usilujeme. Jenže je také pravda, že práce v
menšinových organizacích, zvláště v médiích, je a vždy byla duležitým stupněm na
cestě k rovnoprávnému prosazení. Zásada, která se nejvíce osvědčila, je vítat
dobrou vůli lidí z většinové populace ochotné přispět k úsilí o emancipaci,
avšak jen tam, kde není kvalifikovaný uchazeč schopný danou funkci uspokojivě
naplnit. Vím ze zkušenosti, že nejednou ten uchazeč nebude tak zkušený, jako
uchazeč většinový, bude se muset zapracovat a bude dělat chyby. Jenže to je
následek dlouhodobé diskriminace a není překvapivé, že emancipace je podobně
dlouhý běh. Jenže chceme-li otevřít lidem cestu z ghetta, můžeme toho dosáhnout
jen otevřeností, ne uzavřením do nového ghetta. Bylo tomu tak u jiných menšin a
nevím, proč by tomu melo být jinak u Romů.
Asi bych se měl podepsat pozdravem „Na Slovensku po slovensky,“ potažmo „Čechy
Čechům,“ ale jsem na to už moc starý. Tak jenom s úsměvem zdravím. Dostávám
oznámení akcí z MRKu a doufám, že se dožiju dne, kdy MRK otevře pražskou
exposituru!

Štefan Tišer
Předseda Sdružení Romů a národnostních menšin Plzeňského kraje (www.srnmpk.cz)
Romové samozřejmě tolerují ve svých organizacích většinu pracovníků z
majoritní společnosti i z důvodů, že se od nich potřebují učit odborné věci (naučit
se např. vést webové stránky a jiné dnes již celkem běžné druhy činností), u
kterých jsou na počátku svých znalostí. Když se hlouběji zamyslíme, tak zjistíme,
že za totality se nepomýšlelo na to, že by Romy někdo zaměstnal jako novináře
nebo přispěvatele novin. Po převratu nastal zlom, hodně mladších Romů se začalo
zajímat o vzdělání.
Osobně mám velkou radost ze zastoupení Romů v médiích. Velmi si vážím naší „hvězdičky“
Jarmilky Balážové z romského sdružení Romea, která se zajímá o dění jak v ČR,
tak v EU. Na jejích stránkách lze přehledně najít veškeré potřebné informace.
Jako další osobu můžu jmenovat např. Davida Tišera, který monitoroval večerní
kluby v Plzni a upozornil na případy diskriminace mladých Romů.
Věřím, že se situace postupem času a profesionalizací Romů změní sama.

Jana Šustová
Redaktorka Českého rozhlasu, Praha
Sama si podobné otázky často už řadu let kladu – pracuji totiž jako
redaktorka romských stránek Českého rozhlasu www.romove.cz, jako externistka
natáčím příspěvky pro pořad O Roma vakeren – Romové hovoří, a přitom nejspíš
nemám ani kapku romské krve (alespoň pokud vím). Jsem Češka židovského původu,
moje židovská babička z otcovy strany byla zavražděna v Osvětimi stejně jako
řada Romů. Takže už i tato naše společná – romská i židovská – zkušenost
holocaustu a jiných perzekucí mě staví do jednoho šiku s Romy.
Na otázku, zda mají v romských médiích a organizacích pracovat kromě Romů i
neromové, odpovídám, suma sumarum, že ano – v rozumné míře. Už třeba z toho
důvodu, že by se obecně žádná skupina lidí neměla cíleně vyčleňovat mezi sebe a
tím se tak trochu izolovat, ghettoizovat… Dalším důvodem je, že vzájemnou
spoluprácí se podporuje mezilidská solidarita, která je schopna obstát i
navzdory totalitním režimům a také umožňuje „výpůjčku“ odborníků napříč
skupinami. Ale za třetí je třeba dodat, že by gádžové neměli v romských
organizacích sedět jako žáby na prameni budující si svou kariéru, ale měli by k
Romům mít postoj jako měl Jan Křtitel ke Kristu: „On musí růst, já však menšiti
se.“ Trochu ty body rozvedu:
Obecně je celkem jedno, jestli se jedná zrovna o Romy, o křesťany nebo Židy, ale
není zdravé, když se jakákoliv skupina stahuje jen mezi své příslušníky. Naopak
je skvělé a úžasné, když mohou spolupracovat lidé různých etnik, národností,
přesvědčení apod., když mohou být spolu a společně něco konstruktivního vytvářet
– např. články, obrazy, sochy, vědecké výzkumy či působit v oblasti sociální
práce nebo v jiných profesích.
Ve světě všechno se vším souvisí, nikdo nežijeme svůj život odděleně od
ostatních, od životního prostředí, vědy a výzkumu. A ať chceme nebo nechceme,
pořád se budeme navzájem setkávat (nebo na sebe navzájem narážet), my, lidé
různého původu, víry, politické orientace i profesního zaměření – a měli bychom
se snažit táhnout za jeden provaz mezilidského porozumění, ochrany přírody a
všech pozitivních hodnot.
Každý z nás má kus pravdy, svůj zvláštní pohled, zkušenost, historii… Je někdy
těžké se v tom všem orientovat, ale podle mě je klíčem k lepšímu životu a
soužití vzájemná komunikace, setkávání se, výměna názorů a hlavně ochota k
porozumění a hledání řešení. A snad i proto je dobré, aby v romských médiích a
organizacích pracovali i ne-Romové.
Romové byli u nás v letech 1939-89 ustavičně decimováni, nejdřív nacisty, pak
komunisty. Ve svobodné společnosti žijeme teprve 20 let, což je ještě málo
oproti padesáti letům útlaku. Různé romské aktivity, ba dokonce i holé životy
byly zadušeny a teprve v posledních letech mohly začít svobodně rašit nové. Ale
zatím je ještě dost brzy na to, aby si Romové mohli ve všem stačit sami – po 50
letech útlaku není divu. Proto je dobré, když při nich stojí neromští přátelé a
odborníci ochotní chopit se práce. Nakonec – tato mezilidská solidarita pomáhala
i v dobách nejtužšího útlaku a pronásledování, tak proč by neměla pomáhat dnes.
Třeba tím, že v romské organizaci pracuje odborník jiného etnika? Není to žádná
ostuda – i církev byla u nás utlačovaná a dnes v řadě církevních organizací
pracují i nekřesťané. Tady je nejdůležitější společná myšlenka, cíl a vzájemný
respekt, zatímco etnický původ či náboženská víra není to úplně prvotní.
Na druhou stranu chci zdůraznit, že bude výborné, když Romové budou převažovat
mezi zaměstnanci romských organizací a médií – aby to celé nebylo „o Romech bez
Romů“, tedy z hlediska Romů „o nás bez nás“. A jsem moc ráda, že sílí romská
inteligence, že se objevují noví a noví Romové, kteří jsou schopní zastávat i
náročnější pracovní pozice.
Abych nezůstala jen u obecných řečí, ráda bych uvedla konkrétní příklad ze své
práce, kde také mohu působit dojmem „gádžovské žáby na prameni“.
O Romy jsem se pracovně začala zajímat až po svém nástupu do Českého rozhlasu (Čro)
v létě roku 2000. Nastoupila jsem na pracovní pozici, která s Romy neměla nic
společného, ale v rozhlase jsem objevila i stránky www.romove.cz. O ně se už v
té době neměl kdo starat, protože jejich zakladatelka odešla do jiné práce.
Bezprizorní romské stránky se pro mě staly jakousi výzvou. Vzala jsem je pod svá
křídla s tím, že jsem „provizorní z nouze ctnost“, protože jsem o Romech neměla
valné vědomosti, a naivně doufala, že Čro přijme někoho povolanějšího. Žel jsem
se notně mýlila a naopak jsem zjistila, že udržení romských stránek v Čro není
zdaleka samozřejmostí. Znamenalo to pro mě několik let práce ve volném čase. A
že se v těch letech podařilo změnit design stránek a převést je z HTML do XML,
bylo také jen díky ochotě a solidaritě kolegů z redakce, nikoliv z popudu vedení.

Vlastně až po pěti letech mého působení v Čro se konečně romské stránky staly
součástí mé pracovní doby – alespoň na cca půl úvazku, protože mám vedle nich na
starosti i web www.rozhlas.cz/nabozenstvi. A moc bych si přála, aby se na nich
mohli více podílet hlavně Romové nebo i neromové, kteří umí romsky. Ale to vše
žel nezáleží tolik na mě. Ale věřím v lepší časy za nového vedení Čro, které (podle
mých dosavadních dojmů) má sympatie a pochopení pro romské projekty.
Jinak samozřejmě Romové v romské redakci Čro pracují – já jsem teď hovořila
čistě o situaci s webem www.romove.cz. Chtěla jsem tím ukázat, že zrození a
udržení nějakých romských projektů není v naší společnosti vždy jednoduché a
samozřejmé a že je třeba být vděčný za každou iniciativu, která se snaží Romům
prospět – ať už jí iniciují Romové nebo gádžové. Nejdůležitější je společný cíl.

Post scriptum……
Až teď (schválně až po napsání svého vyjádření) jsem si přečetla článek pana
Jozefa Kmeti o romských médiích, který tuto diskuzi vyvolal – viz http://kmeto.blog.idnes.cz/c/125589/Romske-media.html).
A souhlasím s ním. Možná jsem ještě měla zdůraznit, že cílem mé práce je, abych
jednou z pozice redaktorky www.romove.cz mohla odejít buď úplně anebo aspoň
trochu stranou a přenechat tuto práci Romům. Protože jen Romové vidí nejvíc do
své komunity, oni v ní vyrostli a já jako člověk z venku je v tom nikdy nedoženu.
Ano, ráda poznávám Romy, jejich komunitu, obdivuji jejich vzájemnou soudržnost a
vazby, což u nás, gádžů, postrádám. Ale asi nikdy je nepoznám tolik jako člověk,
který s nimi žije odmalička. Nicméně musím říct, že kdybych teď, po deseti
letech práce pro romský web, úplně od Romů odešla – bylo by mi po nich hrozně
moc smutno… A když člověk někde nechá kus srdce, rád se tam vrací. Naštěstí
důvody k návratům nejsou jen pracovní…
Jinak nejsem gádžovský novinář, který se neuchytil jinde a tak vzal za vděk Romy,
jak tu situaci naznačuje pan Kmeto. Zájmy a obzory mám dost široké a určitě bych
se uživila i jinou tematikou (nejen v novinařině). Jen jsem prostě začala
podporovat romský projekt, který by se svého času bez mé iniciativy asi neudržel
a postupně zašel na úbytě. Ale jinak zároveň pracuji i pro náboženské stránky
Čro a cítím se v této oblasti daleko kompetentnější. Sama jsem vírou křesťanka,
původem Židovka, teologii jsem rok studovala v Německu a ve své diplomce na
katedře sociální práce Filosofické fakulty UK jsem se zabývala vlivem judaismu,
křesťanství a islámu v dějinách sociální péče. Čili, vlastních témat a nápadů
mám spousty. Ale v realitě své práce v rozhlase jsem neočekávaně „narazila“ na
romský projekt, který ve své době potřeboval podporu. A díky této situaci už 10
let spolupracuji s Romy a znovu přiznávám, že jsem si jejich svět opravdu
zamilovala…

Vychází v Romano hangos 2-2010 na
www.srnm.cz