Anketa Romano hangos: Který politik po roce 89 nejvíc prospěl Romům? Případně mohl, ale zklamal?

Irena Bagárová
Terénní sociální pracovnice sdružení Romodrom (http://www.romodrom.cz) a
SRNM (www.srnm.cz), Brno.
Po listopadu 89 se hodně změnilo, a dotklo se to rozhodně i Romů. Romové
příliš nevnímají politiku a když, tak ti vzdělanější. Dle mého názoru nám
prospěl Vaclav Havel a nezklamal.

Ivana Janišová
Psycholožka, Praha.
Michael Kocáb, jednoznačně. I když některé jeho kroky jsou přijímány s
rozpaky, Kocábovo angažmá v situacích, kdy byly romské rodiny ohroženy díky
svému romství, bylo přesvědčivé a mohlo působit na změnu a posun v postojích
některých lidí. Zvlášť v případě jeho aktivit souvisejících s malou Natálkou a
její rodinou, kdy uměl předat veřejnosti autentické a silné rozhořčení. Je
vidět, že politik – aktivista má ve společnosti své důležité místo.

Antonín Ferko
Studoval kulturní a sociální antropologii v Plzni, nyní ošetřovatel
skotu.
Mě bylo v roce 1989 šest let a jediné, co se pro mě změnilo rokem 89 bylo
to, že nesmím říkat soudružko učitelko, ale paní učitelko. Já vždy ale říkal
soudružko paní učitelko. Potom ale přišlo období, kdy jsem si musel žádat o
české občanství, přestože se mí rodiče, sourozenci a já sám narodil v Čechách.
Ten, kdo měl na starosti tuto otázku, očividně zklamal… Pak se začalo
kapitalisticky rozkrádat, tunelovat. Ten, kdo to měl na starosti, zklamal, ne-li
něco víc… Cikánům hodně ublížilo, když se zrušilo mnoho velkých podniků a nikdo
se nezajímal, co s těmi lidmi bude. Ten zodpovědný člověk zklamal… Podle mě
žádný z politiků předtím ani teď Cikánům nijak nepomáhá a nikdy nepomůže,
protože Cikáni si vždy museli pomáhat sami. Jediné, co mohou politici, je snaha
změnit většinovou společnost a její přístup k nám. Ale to se jim asi nikdy
nepodaří, sami toho mají až nad hlavu.

Lucie Sharrii Oračková
Studentka SOŠ managementu a práva, Brno.
Nerada bych s jistotou tvrdila něco, co by nebyla pravda, protože jsem
devadesátý první ročník a asi těžko o takových detailech něco budu vědět. Ale co
mi říkávala babička bylo, že za dob Husáka toho Cikánům moc nechybělo. Po pádu
komunismu a nástupu Václava Havla do prezidentského křesla se to všechno jaksi
rozpadlo. Demokracie vše změnila, bohužel v některých směrech také k horšímu, a
ne jen pro Roma, ale taky pro Neroma.

Bohumil Řeřicha
Aktivní v Kruhu přátel česko-německého porozumění, žije v Lubenci.
Možná, že snahu měl Petr Uhl, který se angažoval v problému Matiční ulice v
Ústí nad Labem. Snad se upřímně snaží současný ministr pro menšiny Michael
Kocáb. Jinak nikdo jasně a veřejně nepoukázal na problémy romské menšiny a Romů
se nijak nezastal. Prostě naše společnost je xenofobní a nedokáže upřímně
přijmout jinakost. Jistě, že také Romové neměli v čele osobnost, která by
sjednocovala všechny ty různé proudy. Shrnuto: Všechen polistopadový
establishment v romské otázce zklamal.

Jan Mišurec
Mluvčí Sdružení obrany spotřebitelů (http://www.spotrebitele.info/o-sos/o-nas.php),
Praha.
Myslím si, že na zlepšení životních podmínek a postavení Romů ve společnosti
z aktivních politiků poukazoval nejvíc Václav Havel a Ivan Havlíček, kterým ani
teď nejsou Romové cizí. Osobně si vážím angažovanosti Moniky Mihaličkové, naší
výborné poslankyně, která se ale vzdálila z politické scémy. Doufám v její
návrat. Také díky Táni Fischerové se poukazuje na problémy Romů a jiných
znevýhodněných občanů. Ale největší dojem na mne udělal Fedor Gál, který má nás
Romy opravdu rád a nepotřebuje být politicky angažován, aby se bral za naše
práva. Nesmím zapomenout na Annu Šabatovou a Petra Uhla. Před nimi také smekám.
Je samozřejmě celá řada dalších politiků a romských aktivistů, kteří nejsou tak
viditelní a třeba i v regionech toho, nejen pro Romy, dělají hodně. A kritizovat
ty, kteří svou prací neobstáli? Dělat to nebudu. Každý z nich má své svědomí a
říká se, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě! Přeji všem hezký listopad a
žádné chmury.

Klára Veselá
Publicistka, advokátka (http://www.lawyers.cz), Praha.
Já se zdržím komentáře, a to navzdory tomu, že trestný čin „hanobení
ústavního činitele“ již z trestního zákoníku vypadnul.

Janko Horváth-Dóme
Básník, publicista, Janov.
Jediný politik, který Romy bral vážně byl a dosud je – Václav Havel. Jako
jedinej prezident v historii přišel mezi nás na I. světovém Romfestu 1990 do
Brna. Vzpomínám si na jeho projev, Romové plakali radostí. Havla si vážím a
přeji mu hodně zdravíčka. But bacht the sastipen.

Milan Daniel
Jednatel pardubického sdružení Most pro lidská práva (http://www.mostlp.org).
Petr Uhl. Je to sice můj přítel, ale doufám, že to není tělesná vada, pro
niž by měl být z výčtu těch, kteří Romům prospívají, vyloučen. Romům prospěl
před Listopadem v Chartě 77 a prospívá jim samozřejmě i po něm svou vytvalostí,
houževnatostí s níž neustále poukazuje na rasismus přítomný v české společnosti,
na problémy, jež jsou s integrací spojené. A v minulosti i svým osobním angažmá
na pozici vládního zmocněnce pro lidská práva a jako motor legislativních
aktivit, jejichž smyslem bylo pomoci jak menšinám obecně, tak Romům zvlášť. V
této oblasti se ostatně angažuje neveřejně dodnes. Petr Uhl už sice politikem
dávno není, ve veřejném prostoru je však jako komentátor významného deníku stále
přítomen a jeho hlas je slyšen a respektován. Rasistům vadí a hrubě ho nemají
rádi. Pro něj je to vysvědčením toho, že je drbe na citlivých místech. Hodně
zdraví, síly a vytrvalosti pro tuto prospěšnou činnost mu přeju!

Renata Berkyová
Dopisovatelka časopisu Romano vodi (http://www.romanovodi.cz), pracovnice
sdružení Dvojí svět (http://www.dvojisvet.cz).
Po ´89 sa s rómskymi politikmi akoby roztrhlo vrece, pričom najpočetnejšia
prorómska politická strana okolo Emila Ščuky, tzv. ROI-ka, mala veľmi dobré
vyhliadky. Niekoľko z jej členov kandidovalo a aj získalo hneď v prvých voľbách
(1990) kreslá jak v parlamente tak v Českej a Slovenskej národnej rade. Skvelá
príležitosť. Po revolučnej eufórii a podpore Rómov zo strany Charty 77 to však
nebolo až tak prekvapujúce. Rómovia ako veľmi schopní a uvedomelí sa však začali
dohadovať, vytvárať nové politické strany, vzájomne obviňovať… Prestali byť
jednotní a to si myslím, že bola najzásadnejšia chyba. Neskor začali mať za
sebou niektoré rómske osobnosti také prešlapy, ktoré prestávali vyvolávať doveru
aj v tých najskalnejších voličoch (napríklad dohoda s radikálno pravicovo
orientovanou stranou na tom, že im ROI uvolní svoj vysielací čas v TV pri
predvolebnej kampani) a tak sa príležitosti stále viac rozplývali do
vzduchoprázdna.
Podľa mňa mohli takmer všetci Rómovia, ktorí sa dostali na vedúce posty,
prispieť veľkou mierou k pozdvihnutiu Rómov v SR i ČR, bohužiaľ… Napadá ma
Ing. Karel Holomek, ktorý sa dostal do parlamentu za Občianske forum. To je pre
mňa dobrý príklad toho, že to ide aj bez „nacionálneho“ prívlastku – rómske/a/y.
Nicméne osobnosťou číslo jedna (aj keď jeho najväčšie posobenie nieje po roku
1989 ale ešte predtým) je pre mňa MUDr. Ján Cibuľa povodom zo slovenského
Klenovca, ktorý ani po emigrácii nezanevrel a snažil sa v politike posobiť na
medzinárodnej úrovni a pri neustálom kontakte so slovenskými aktivistami. V roku
1978 bol zvolený prezidentom IRU (Medzinárodnej rómskej únie) a za jeho
posobenia bola IRU prijatá do sekcie mimovládnych organizácií OSN, čo je podľa
mňa jeden z najväčších úspechov, ktoré u nás Rómovia ako osobnosti dokázali.

Emil Voráč
Předseda sdružení Khamoro-Romské integrační centrum Chodov (http://www.khamoro-chodov.cz).
Napadají mě dvě jména. Václav Havel a Emil Ščuka. Ščuka jako první v
listopadu na tribunách upozorňoval, že jsou tu i Romové, kteří se nemalým dílem
podílejí na změně režimu a že je potřeba, aby se v demokracii toto bralo
v úvahu. Václav Havel byl na druhé straně člověk, který bezpředsudkově
prosazoval zájmy lidí, často hovořil o potřebě afirmativních akcí, aby Romové
mohli dohnat ztracené šance. Ztracené díky dlouholetému přístupu majoritní
společnosti k romské menšině.
Prosazování asistentů do škol, romských poradců do úřadů, to vše jsou zásluhy
Emila Ščuky za pomoci např. Mileny Hübschmannové, Evy Davidové, Zbyňka Andrše,
Petra Uhla aj. Tito a spousta dalších aktivistů mají zásluhu na prosazování
vzdělanosti Romů. Oproti minulosti se můžeme pochlubit, že dnes už kolem sebe
vidíme dost vzdělaných Romů a dá se očekávat, že tento trend bude růst. Ať už
mají občané na tato dvě uvedená jména názor jakýkoli, já si dovolím tvrdit a
vážím si toho, že tu byl někdo, kdo to dovedl nastartovat.

Štefan Tišer
Předseda a výkonný ředitel Společenství Romů a národnostních menšin
Plzeňského kraje (http://www.srnmpk.cz).
Podle mě se nejlépe prezentoval náš první novodobý demokratický prezident
Václav Havel. Vyhlásil všeobecnou amnestii, která se už neopakovala. Také jako
jediný poctil svou návštěvou 1. Romfest v Brně a ukázal, že demokracie patří i
Romům. Nemohu říct, že by zklamal, spíš se v době jeho působnosti nedomyslel
systém přidělování sociálních dávek, který některým Romům přinesl bezpracný
výdělek a posílil jejich nechuť k řádné práci. Také nebyl dotažen
antidiskriminační zákon, takže Romům nepřinesl demokratický systém očekávaný
efekt v praktickém životě. Houfně tedy řešili situaci emigrací, v naději nalézt
v cizině jak lepší ekonomické uplatnění, tak uplatnění svých práv a ochranu dětí
před extremismem, který se v dnešní době stupňuje.
Rok 1989 byl pro naší komunitu průlomový a euforický, je nám dána možnost
samostatně jednat, pracovat i podnikat, ale většina Romů si toto neuvědomuje.
Ani já sám jsem nečekal tolik těžkostí a zklamání, které – krom jiného – tento
systém přinesl.

Gejza Horváth
Hudebník, redaktor Romano hangos
Byl jsem požádán o článek na téma, který politik nebo vláda nejvíc pomohli
Romům. Přemýšlel jsem, který politik nebo vláda něco pro Romy udělali.
Nevzpomněl jsem si ale na nikoho a v souvislosti s tím mě napadala i otázka: Kdo
nejvíc poškodil Romy? To bych rázem vyjmenoval hned několik lidí i politických
stran. Nechci křivdit nikomu, ani nikoho obviňovat, ale chtěl bych na danou
otázku odpovědět a říct jak to vidím já.
Na řešení romské problematiky v ČR se od revoluce vynaložilo už mnoho finančních
prostředku a nezdráhám se říct, že celkem bez efektu. Za dvacet let se životní
úroveň Romů zhoršila, romská menšina je na dně a jako taková je ještě navíc
vědomě vyčleňovaná z většinové společnosti. Vím, jsou to silná slova, ale když
se na to podívám svýma romskýma očima, tak musím říct, že je to tak. Demokracie
v návalu euforie už od začátku jaksi na Romy zapomněla. Nechala je daleko,
daleko za sebou, bez možností a práva na kvalitní život. O podrobnostech nechci
mluvit, chci upozornit na fakta, která jsou z mého pohledu důležitá.
Vládnoucí strany, Klausova, Zemanova a následně i ostatní vlády, převzaly nejen
moc, ale s ní i romský problém. Dvacet let se s tímto fenoménem vlády perou, ale
Romové stojí na jednom místě a jsou na tom hůř než za komunistů. To je
skutečnost, která se nedá popřít. Klidně by se dalo říct, že ČR romský problém
vůbec neřeší. Navíc, romský problém všechny vlády začlenily mezi sociální
problémy. Nechci nikomu dávat rozumy, ale tady vlády opravdu pochybily. Myslím,
že kdyby se staletý romský problém řešil samostatně, mimo nově vzniklých
sociálních problémů, tak za dvacet let by už bylo něco poznat. Samozřejmě,
náklady na začleňování romské menšiny do společnosti by byly větší než ty dosud
vynaložené, ale Romové by už šli po cestě tím správným směrem. Není tomu tak a
proto doufám, že aspoň nově vzniklá agentura pro začleňovaní Romů do společnosti
mnohé napraví. Ale bez zaměstnanců z řad Romů se jí to nebude moc dařit. Proč?
Protože organizace musí mít zajištěný přístup k Romům, musí umět i romsky
myslet, cítit a také konat. Bohužel, Češi bez Romů nejsou toho všeho schopní.

Na druhou stranu si zase myslím, že tak velký problém jako romský nemůže řešit
jeden člověk, jedna organizace, jedno ministerstvo či jedna vláda. Romský
problém se týká celé Evropy a podle mně by ho měla začít řešit i EU a na jiné
úrovní, než to dosud dělaly jednotlivé státy. Domnívám se, že EU by měla zřídit
samostatné oddělení pro řešení romské problematiky. Tam by měli sedět Romové,
zástupci jednotlivých států a ve spojení s týmem odborníku, poslanců a komisařů
vytvářet programy pro řešení romské problematiky v Evropě. Je to proces, který
se bez Romů řešit nedá. Je to běh na dlouhou trať, myslím si však, že prospěch
by z toho měli nejen samotní Romové, ale i jednotlivé státy a potažmo celá
Evropa.