Analýza: Podrobnosti k bátorismu jsou více než varující aneb Odpověď ministrovi Josefovi Dobešovi

Ladislav Bátora je evidentně muž, který umí vytvářet pozitivní obraz o své
osobě i okruhu lidí, mezi nimiž se pohybuje. Média s lehkostí jim vlastní
přebírají jeho záměrně neúplná tvrzení či slova jeho mocných zastánců.
Prezidentem, hradní bojůvkou i ministrem školství je Bátora prezentován jako
dobrý člověk, jehož názory mají rezonovat společností.

„Pan Bátora je svědomitý člověk, katolík, národovec a konzervativec. Odpůrců
jeho osoby se proto musím zeptat: opravdu vám tolik vadí, že pan Bátora má
kladný vztah k národu, že je zásadovým člověkem římskokatolického vyznání a
národním konzervativcem staré dobré školy?“ rozhorlil se nedávno Josef Dobeš při
obraně člověka, jehož dosadil do vedení personálního odboru a který bude mít na
starosti i rozhodování o nemovitém majetku ministerstva školství. Získávání
peněz z prodeje budov sice nemá s personalistikou nic společného, ale vypovídá
to o tom, že Dobeš chová k Bátorovi velkou důvěru. Zkusme tedy panu Dobešovi
odpovědět.

Zapšklý národovec z 19. století

Věc se má tak, že Bátorův „konzervatismus“ a „národovectví“ se vztahuje k 19.
století (dlouho před poslední koncil římskokatolické církve, který opustil
některá vypjatá dogmata) a pojí se proto i s tehdy tradičním křesťanským
antisemitismem a nacionalistickou nesnášenlivostí k „cizákům“, respektive k
cizím prvkům, které podle představ tehdejších národovců nepříznivě ovlivňují vše
národní, české. Vzpomeňme, kterak Bátora napsal, že má radši zpěvačku národních
písní Šulákovou než Juru Pavlicu, který umí spojovat hudební styly včetně etno
hudby. Že to byl právě Pavlica, který pro nás znovuobjevil opravdový národní
skvost – nádherné prastaré moravské balady, Bátoru nezajímá, protože mu vadí, že
Hradišťan si občas vrzne s hosty z celého světa.

Proto má Bátora raději národní pospolitost než občanskou společnost, ačkoli v
tom normálně uvažující člověk nespatřuje žádný rozdíl. Proto má raději vrchního
cenzora Koniáše než Halíka, který reprezentuje nový proud křesťanského myšlení.
O tom, co v Bátorovi dřímá, svědčí i jeho slovník. Je nasnadě, že člověk jako on
prostě nemůže mít rád Václava Havla. Řeč je však o způsobu, kterým to sděluje,
když říká, že nemá rád „Pravdu a Lásku ordinovanou z Havlova nevětraného
mravního a duševního pelechu.“

Bátora má prostě rád „Lež a Nenávist ordinovanou z větraného, nemravního a
neoduševnělého pelechu,“ tak proč jim voni Havel cpou opak?

Z Bátorovy představy konzervativního národovectví vychází dnes hojně užívané
heslo „Čechy Čechům“, které razí ideu „čistého národa“, na jehož území budou
trvale pobývat pouze Češi, nikoli migranti či Romové. Z dnešního pohledu jde
taková představa proti hodnotám, k nimž jsme se dvacátým stoletím krutě
proboleli: proti lidským právům, demokracii, toleranci, respektu k jiným
názorům, a schopnosti empatie.

Česká protižidovská revue

Bátora sestavil brožurku s názvem
Česká revue, o níž hovoří
jako o čítance. Shromáždil v ní digitalizované články jednotlivých autorů z
doby, po níž nostalgicky touží. Není to žádná odborná kniha, jenom výseč článků,
které podle něj ovlivňují vývoj českého národního vědomí: Jan Neruda: Pro strach
židovský, 3 texty o Hilsneriádě, atd..
Jsou tam přetištěné antisemitské texty, bez jakéhokoli komentáře. Bátora k tomu
říká: „Omezil jsem se u každé osoby na pouhých šest řádek na závěr, abych tak
čtenáře ovlivnil co možná jen svým národně a konservativně podjatým výběrem osob
a jejich citátů…“

Podívejme se, co zde Bátora napsal k Rudolfovi Vrbovi ( 1860-1939 ):
„Premonstrát a průhonický kaplan Vrba dopsal objemnou (bezmála 1300 stran) Vládu
peněz někdy na jaře 1911. Věhlas onoho křesťanskosociálního národohospodářského
publicisty ale přetrval asi jen díky antisemitským pracím, k nimž patří zejména
Vražda v Polné a židovská otázka v rakouském parlamentu či skvělá Zkáza
Slovanů.“

Bátora nám tedy jedním dechem sděluje, že si je vědom toho, že Vrbovy práce
jsou antisemitské i to, že (antisemitská) Zkáza Slovanů je kniha skvělá. Sděluje
nám však ještě jednu důležitou věc: Vrba podle Bátory získal „věhlas“ svým
antisemitismem a „díky“ němu jeho „věhlas“ také přetrvává. Dodejme,že synonymy
pro adjektivum „skvělý“ jsou: vynikající, senzační, jedinečný, dokonalý,
obdivuhodný, skvostný, úžasný, báječný, nádherný, zářivý, rozkošný, ohromný. A
synonymy slova „věhlas“ jsou: proslulost, sláva.

Zkáza Bátorových Slovanů

Pojďme se tedy podívat, co je podle Bátory „skvělé“ a díky čemu si Vrba „udržel
věhlas“:
Rudolf Vrba v knize Zkáza Slovanů cituje antisemitské podvrhy tzv. Protokoly
sionských mudrců, spis s názvem Russlands Todtengraber (Hrobaři Ruska) od
nacistického ideologa Dr. Alfreda Rosenberga, který se výrazně podílel na
vyhlazování Židů. Cituje také antisemitské články ze stranických novin NSDAP –
Völkischer Beobachter od šéfredaktora Dietricha Eckarta. Tento významný člen
okultní organizace Thule a osobní přítel Adolfa Hitlera byl též zaníceným
antisemitou. Hitler ho v druhém díle Mein Kampf označil za jednoho z nejlepších
mužů, který svou neústupností, myšlením a činy zasvětil celý život německému
národu.
Jsou zde i výňatky z antisemitských textů Henryho Forda (Mezinárodní Žid),
Roberta Archibalda Wiltona, britského antisemitského novináře a nebo Lajose
Méhelyho (1879–1953) maďarského biologa, antisemitského a rasového teoretika,
redaktora extrémně antisemitského věstníku Cíl, který byl po druhé světové válce
uvězněn a odsouzen jako válečný zločinec. Kniha je plná pomluv a hanobení Židů –
ti jsou zde přirovnáváni ke strůjcům všeho zla ve společnosti, všichni stojí za
okrádáním, intrikařením, znásilňováním a zabíjením. Vrba přirovnává Židy ke
hmyzu, který vlastní většinu tehdejšího tisku, bank, politických vládních
funkcí, atd. O Židech píše velice vulgárně, nebyly mu cizí například poznámky o
židovské „zvířecké chlípnosti“ a židovských škůdcích (Podrobnosti
ZDE).

Bátora věděl, že Národní strana je rasistická

Bátorova kandidatura za Národní stranu nebyla jen jakýmsi protestem proti tomu,
že z ODS se údajně stala proevropská strana (což neodpovídá pravdě), jak to sám
podává. Šlo o jeho další, logický, úkrok doprava. Za NS kandidoval v roce 2006.
V lednu tohoto roku se Národní strana rozhodla svým „pomníkem“ (balvanem s
nápisem „obětem“) oslavovat české dozorce z koncentračního tábora v Letech u
Písku, kam byli umísťováni čeští Romové. V té době bylo možné na internetovém
rádiu Národní strany s názvem Vlast slyšet i neonacistickou skupinu Nadoraz,
která byla projektem bývalých členů rasistické skupiny Vlajka a vystupovala pod
hlavičkou neonacistické organizace Bohemia Hammerskins.

1. května 2006 se Bátora zúčastnil demonstrace Národní strany v Praze. S kým?
Například s lidmi, kteří se osobně znali se žháři z Vítkova ( například s Jiřím
Lukešem ) nebo s Rostislavem Ječmenem, který vylákal do lesa sympatizantku
Národních korporativistů Petru Baloghovou, kde ji pak další tehdejší aktivisté
Národního korporativismu zavraždili a zakopali v lese.

Dále tam byl s jedním z redaktorů fašistického webu Národní čest – Klub
přátel generála Radoly Gajdy. Bylo zde i více republikánů (Miroslava Sládka) a
lidé, kteří byli později aktivní v Dělnické straně a nyní v její následovnici,
Dělnické straně sociální spravedlnosti (DSSS). Pobyl prostě na demonstraci s
„národovci“, kteří mluví o čistotě národa, mají kriminální chování, bagatelizují
utrpení romských obětí a chlubí se protiromskými a protimigrantskými
nenávistnými projevy. Na mítinku, kterého se Bátora účastnil, vystoupila krom
jiných i předsedkyně NS Petra Edelmanová, která mj. řekla:

„Je to Národní strana, kdo ukazuje směr, kdo bubnuje a vyzývá k ostražitosti
a k obraně. Směr, kterým jdeme je správný, ale náročný. Vyžaduje celé a pevné
vlastence. Ne každý má tu výsadu stát po mém boku. Ne každý má tu čest nosit
odznak Národní strany, ale ti, kterým se tato pocta dostala jsou výzvou naší
kultury. Jsou krví mé krve, jsou nadějí svrchované České republiky a svobodného
českého národa.“
Aby nebylo žádných pochyb, přidávám ještě krátké výňatky z projevu Edelmanové:

• NS vystupuje na obranu bílé majority, na obranu původních českých zájmů.
• Viníkem zla je Evropská unie, která sem umožnila přitáhnout
  přivandrovalcům ze třetího světa a Balkánu. EU zaneřádila naší zem – německý
  odpad, homosexuální pedofilové, pornografie…Tato Novodobá čtvrtá říše je EU.
• NS je jedinou překážkou muslimským imigrantům, kteří jsou připraveni
  zničit naši civilizaci.

Takto se tedy Bátora stal výzvou české kultury, krví Petry Edelmanové a
nadějí svrchované České republiky. A od té doby také víme, co si lidé jako on
představují, když hovoří o svobodě českého národa. Aby byl náš národ svobodný,
je třeba se zbavit Romů, přistěhovalců, muslimů, Židů, německého odpadu,
homosexuálů, pedofilů a výrobců pornografie. V momentě, kdy tohoto zářeného cíle
dosáhneme, ocitne se český národ v ráji.

Ale teď vážně: Když Bátora kandidoval v roce 2006 za Národní stranu, velmi dobře
věděl, že tato strana je nejen nacionalistická (šovinistická), ale i rasistická,
protiromská a homofobní. A jen velmi těžko by kandidoval za stranu, jejíž
představitelé hlásají něco, s čím sám nesouhlasí.

Okruh lidí, v němž se Bátora pohybuje

Ladislav Bátora se ještě před nástupem do služby českému národu a Národní
straně, 17.12. 2005, účastnil přednášky organizované extremistickou Vlasteneckou
frontou (pro VF jindy sám přednášel a účastnil se i dalších podobných akcí) na
téma Historie, příčiny a vývoj českého protižidovství. To téma je zajímavé a
kdyby se skutečně zkoumalo, mohlo by to hodně napomoci k sebepoznávání.
Přednášejícím byl ovšem známý neonacista Petr Kalinovský (v té době tiskový
mluvčí militantního neonacistického hnutí Národní odpor) a ohlašovatel
rozpuštěné protižidovské demonstrace Maiselovou ulicí v lednu 2003. Takže bylo
předem jasné, že nejde o zkoumání tématu, ale o vychvalování antisemitismu.

Přednáška proběhla v ulici Ve smečkách 25, v Praze 1, v místnosti, do níž je
vstup rovnou z ulice. Bylo tu 25 lidí, jednoho novináře vykázali z místnosti
před začátkem přednášky. Ta totiž nebyla pro veřejnost, ale pouze pro úzký okruh
lidí z Vlastenecké fronty, Národního korporativismu, Národního odporu, Národního
sjednocení, Republikánů Miroslava Sládka a také pro Ladislava Bátoru. Ten tam
narozdíl od již zmíněného novináře mohl zůstat, protože byl dlouhodobým přítelem
či známým organizátorů přednášek a bylo jasné, že (opět narozdíl od novináře)
nevynese ven nic, co by mohlo přítomné ohrozit. Bátora se zná dlouhou dobu s
ideologem krajní pravice Janem Skácelem. Z akce odcházel společně ještě s
Ladislavem Malým (taktéž ideologem) a jedním z dalších členů Národního
sjednocení.

Tři měsíce po přednášce (březen 2006) se neonacisté z Národního odporu sešli
u hrobu Anežky Hrůzové, aby odsoudili jejího – podle nich – židovského vraha.
Jeden ze zde přítomných neonacistů byl též na přednášce s Bátorou. Za 5 měsíců
po této přednášce se Ladislav Bátora ocitl na kandidátce Národní strany,
společně s již zmíněným Skácelem.
Na této akci, kde se údajnou přednáškou exhiboval Kalinovský, byli všichni
ohlašovatelé pochodů židovským městem v roce 2003 a 2007, usvědčený autor
internetových stránek, které popíraly holokaust (www.nsec-88.org – již
nefungují) a redaktor internetového antisemitského časopisu Poslední generace.

Na přednášku byli vpuštěni:
Jan Kopal, František Nonneman, Ladislav Malý, Jan Skácel, Ladislav Bátora, Petr
Fryč, Soňa Vilingrová, Jiří Petřivalský, Zdeněk Zvoníček, Petr Kalinovský, Erik
Sedláček, Martin Kadlečík, Patrik Vondrák, Milan Tobiáš, David Macháček a
dalších deset neznámých osob.
Kdo podrobně sleduje českou krajně pravicovou scénu, ví, že jde o nejaktivnější
antisemity a rasisty u nás, o neonacisty, o popírače holocaustu, o následovníky
českých předválečných fašistů a „národovců“, o zastánce politiky tzv. druhé
republiky.

To je důležité vědět, že Bátora není neonacista. A zároveň si musíme
uvědomit, že tím se nestává lidštějším. Mějme na paměti, že Bátora sice své
názory nezveřejňuje, ale byl – například – na zmíněné přednášce až do konce,
přátelsky se po ní loučil se všemi přítomnými a nikdy jejich názory neodsoudil.
Těmto lidem také na uzavřených akcích sám přednášel.

I Národní strana se vysmívala neonacistům, na webu je zesměšňovala slovem
„nácíčci“ (kocourek z Ladovy pohádky) apod. Avšak dvě největší krajně pravicové
skupiny u nás – neonacisty (např. Národní odpor a Dělnická strana) a české
šovinisty (kam patří Bátora a patřila i NS) – zřetelně spojuje antisemitismus,
xenofobie namířená proti migrantům a protiromský rasismus. To je pro ně pojítko
momentálně silnější než spory, zda má nacionalismus u nás být ryze český či se
máme se svým „národovectvím“ uchýlit do náruče evropské říše pod jedním vůdcem.

Nejraději má náš hrdina všeho D.O.S.T. Proti nikým nevoleným aktivistům
odporné občanské společnosti se jej zastal i nikým nevolený aktivista,
místopředseda občanského sdružení Akce D.O.S.T. Petr Bahník (Bátora je předseda
D.O.S.T.). Místopředseda D.O.S.T. se jej,  ze svého pohledu, zastal právem,
protože patří do již zmíněného okruhu lidí. Bahník byl před volbami do
Poslanecké sněmovny v roce 2006 předsedou politického hnutí Právo a Spravedlnost
(PaS). Uskupení ve volbách kandidovalo v koalici s Dělnickou stranou
(rozpuštěnou poté soudem pro její neo/nacismus) a Národním sjednocením, pod
stejným názvem Právo a Spravedlnost. Na tehdejší kandidátce můžeme nalézt
zajímavá jména. Například v Pardubicích se ucházel o hlasy voličů Tomáš Vandas,
tehdejší předseda Dělnické strany (dnes DSSS). Bahník byl v těchto volbách
lídrem pražské kandidátky.

Není proto náhodou, že Vandas se nyní připomněl a sdělil národu, že i on
patří do celé té partičky, která vykrystalizovala kolem Bátory, tedy i kolem
Pražského hradu a jeho dočasných obyvatel. Vandas chce se svou stranickou
bojůvkou protestovat proti Prague Pride, což odůvodnil stejnými argumenty, ba
stejnými slovy, jako Bátora.

Aktualizovali jsme tedy okruh lidí kolem Bátory: vedle neonacistů a českých
šovinistů, rasistů, antisemitů a xenofobů, vedle kriminálníků, vedle lidí z
Dělnické strany, ze Strany svobodných občanů a Jany Bobošíkové (Suverenita)
patří dnes k Bátorovu okruhu již i Klausovi muži Hájek a Jakl a ministr školství
Josef Dobeš. To vše jištěno přátelským objetím prezidenta republiky.

K dokonalosti zbývá jediné, a sice aby do Akce D.O.S.T. vstoupil i dobrý
národovec staré školy Josef Dobeš. Jinak jde nepochybně o propojení elity
českého národa, krásných lidí, kterým jde výhradně o pravdu, svobodu a o národ
zbavený všeho nečeského odpadu.