28. října slavit, či neslavit?
Za několik dní, 28. října, si připomeneme 88. výročí založení Československé republiky. Pro mě osobně je tento státní svátek již více než deset let spíše smutný než veselý. Od roku 1993 každoročně v tento den slavíme vznik státního územního útvaru, který již neexistuje, neboť počínaje 1. lednem 1993 zmizela Československá republika z mapy světa a od této chvíle žijí Češi i Slováci (resp.
jejich většina) „ve svém“. Důkazem budiž nepřehlédnutelná státní hranice, kterou nyní musíte projet, abyste mohli navštívit tetu či prarodiče. Rozpadem Československa byli postiženi především Romové, kterým jak slovenská, tak především česká majorita dala výrazně najevo, že v nově vytvořených republikách jsou nezvanými hosty.
I přesto, že na území obou států žijeme již několik set let. Mnozí z vás si jistě vzpomenou, jakým problémem bylo získat české státní občanství, a to často i v případech, kdy jste se narodili v České republice.
Bohužel situace se nezměnila ani v posledních letech. Právě 28. října nám různé nacionalistické skupiny rády připomenou, že Romové nemají v den výročí založení Československé republiky co slavit. Například minulý rok řekly své „stop imigraci z cizích kultur“ (což se týká i Romů) Národní síly, které sdružují tři ultrapravicové strany, Národní stranu, Republikány Miroslava Sládka a České hnutí za národní identitu. „Nechceme tu zárodky kriminality, organizovaného zločinu a občanské války,“ prohlásil jejich předák Jan Skácel. Předvolebním bludům těchto stran tleskalo na Václavském náměstí asi 150 lidí. Jen možná o kilometr dále mělo mítink Národní sjednocení, jehož členy jsou především politicky uvědomělí skinheadi. Ti pak „svůj“ svátek v pozdějších hodinách určitě oslavili i nějakým drsnějším způsobem.
Každoročně „slaví“ založení Československé republiky v roce 1918 i Vlastenecká fronta. Jak? Dle mého názoru podněcováním k rasové nesnášenlivosti. Posuďte sami, toto je úryvek z projevu S. Horáka z 28. října 2000: „U řady lidí v ČR je dnes porušováno toto právo (právo na práci, pozn. autora) tím, že nemohou nalézt práci. Pokud jsou to Češi, Poláci, Řekové a další tady žijící občané bílé pleti, nikdo se nad tím nepozastaví. Ale v případě cikánů se neustále kontroluje, zda nepřijetí do práce není diskriminace, porušení romských lidských práv, utlačování, či dokonce napadení! Tak bychom mohli pokračovat. Mluvit o Mlynářovi, jak rozdává byty cikánům, i když naši lidé tři roky po povodních ještě nemají kde bydlet. To vše chápeme jako důkazy, že údajná obrana práv menšin je útlakem nás v naší vlastní zemi!“ Po pravdě řečeno, nelze se pak divit, když několik malomyslných holohlavých jedinců poté vyrazí páchat násilí proti těm, již je prý utlačují v jejich vlastní zemi…
O oslavách založení Československa ví své i jeden nyní dvaadvacetiletý romský mladík, který si nepřeje být jmenován. 28. října v roce 2001 v nočních hodinách byl napaden skupinou skinheadů na stanici metra Křižíkova. Ze střetu tehdy ještě chlapec vyvázl z otřesem mozku, četnými tržnými ranami a pohmožděninami na různých částech těla…
Berte prosím výše uvedené řádky jako varování před letošním 28. říjnem. Buďte ve střehu, protože i tentokrát budou skinheadi ve větších skupinkách vyhledávat bezbranné oběti, kterým budou chtít prostřednictvím lynče přiblížit svoji velkou vizi nejen „bílých“ Čech a Slovenska, ale i světa jako takového.
