První máj jsme oslavili pod heslem Brno blokuje. Šlo o zabránění povolenému průvodu Dělnické strany sociální spravedlnosti ulicí Cejl. Tam, a v okolních ulicích, žije nejvíc brněnských Romů.
Dva dny předtím jsem v rozhlase slyšela starostu Brna-sever, jak se marně dožaduje, aby tento průvod nebyl povolen, neboť zakázat jej nebylo v jeho moci. Podle něho by to mohl udělat soud. No, neudělal. A tak se tenhle důkladně drahý špás konal. Údajně za účasti 700 policistů, několika vrtulníků a mnoha policejních aut, sanitek a asi tisícihlavého shluku protestujících lidí v ulici Cejl, kteří svou přítomností skutečně zabránili průvodu DSSS projít. Pozdější průvod DSSS se konal nejdřív jako shromáždění za Domem umění na Kolišti. Tam se vystřídali řečníci čeští, potom politik nacionálně socialistického smýšlení z Rakouska a nakonec káva nejsilnější: politik z Bavorska.
Mezi těmito dvěma velkými skupinami, na vyvýšeném prostoru před Domem umění, se konalo ekumenicky zaměřené setkání kněží, předních představitelů u nás nejvýznamnějších církví. Šlo o moudrý počin. Tohle umístění ekumenických představitelů mezi oba tábory určitě vedlo ke zmírnění případné bojovné nálady. Zdálo se mi však od samého začátku, že násilnosti tu nechystala žádná strana.
Skutečné, vážné nebezpečí, spočívá v dobré organizaci a dobře připravených projevech DSSS. Ty se opíraly o skutečnosti, které vidí každý – o kritiku politiky a politiků sloužící zištnosti obrovských společností, o kritiku korupce, vykořisťování a bezmoci běžných lidí, kteří se nemohou podílet na rozhodování a nemají ochranu nikde, ani v odborech. Pojem „globalizace“ používali řečníci DSSS ve smyslu fungování nadnárodního, více méně anonymního kapitálu, ničení národní suverenity a sebeurčení. Jejich řečníci sdělovali, že války a vojenské zasahování mocných tohoto světa do záležitostí cizích zemí působí rozvrat a hromadnou migraci jejich obyvatel do bezpečnějších a bohatších evropských států. A tomu se musíme v zájmu našich dělníků, našeho národního hospodářství bránit. Nepouštět sem cizí pracovní síly, snižují mzdy ochotou pracovat za velmi malou odměnu a snižují tím šance našich lidí. Čechy Čechům a tak podobně v Rakousku, Německu a jinde v relativně bohatých evropských státech. Práce by měla být hlavním základem pro výdělek. Tohle vědomí je třeba lidem vrátit. Dnes provádí politiku lidé, kteří nic nevytvořili. Disponují nad masami virtuálními penězi. To byla jedna z tezí rakouského řečníka.
Jaký div, že tyhle myšlenky sklízely potlesk početných posluchačů. Jádro pudla, nacionalizmus zaměřený nepřátelsky vůči menšinám, zejména Romům a cizincům, se projevil nejzřetelněji v řeči bavorského politika. Patrně se vztahoval také na Židy. Z jeho úst zaznělo: „Jak daleko je ještě doba, než holemi vyženeme odpad – zpět do Izraele? Války – Irán, Irák, Afghánistán a další nám už sebraly skoro všechno … nechceme posílat své děti do válek … my za to dostáváme jen lidský odpad, o který nikdo nestojí … budete zatlačeni cizineckou masou na zeď, aniž byste se mohli bránit!“ Ale zase – vedle zřetelné nenávisti vůči cizincům tu byl odpor proti válkám působeným nebo podporovaným mocnými světa. Kdo by proti válkám a bombardování nevinných nebyl? Potlesk, potlesk a potom spořádaný průvod, který prošel celkem bez násilí. No, není to výborná propagace DSSS?
A na straně lidí shromážděných na Cejlu? Většinou mladí, ale i starší Romové, ale i sympatizanti s národnostními menšinami a cizinci. Měli pěkná hesla na transparentech, jimž ve předu vévodil ladovský kocour Mikeš vedle přeškrtaných hákových křížů a gorily v nacistické uniformě a hesla Ordnung muss sein – pořádek musí být. Parodie nacistické zásady vedle Mikeše. Romské dívky měly mnoho květin na rozdávání, čeští mladí klauni pak heslo Zkus to s láskou. Dokonce jsme dostali pusu.
Marně byste ale hledali improvizovanou tribunu, ze které by promlouvali romští, čeští, muslimští a vůbec menšinoví zastupitelé a vysvětlovali tomu tisícihlavému shromáždění, v čem je nebezpečí idejí dobře organizované DSSS. Co je na zatím odvrácené straně těch rozumných slov, kterým čím dál víc lidí tleská. Nikdo tam promluvit a využít obrovské příležitosti informovat tolik lidí, nepřišel. Na vysokou zeď se muselo dovedně vylézt, když odtud vyzývala dívka s mikrofonem a tlampačem, aby také někdo z davu promluvil. Nikdo tam nevylezl, bylo to nad atletické možnosti běžných lidí. Mnohahodinové čekání té masy zvládala hlavně ona občasnou promluvou. Zřejmě ani neměla průběžné zprávy o tom, co se děje v táboře DSSS a jinde. Na druhé straně uzavírali ulici policisté docela neprodyšně a jeden z nich trpělivě a docela pěkně vysvětloval lidem, že musí vytrvat, že tím zvítězí a neonacisti opravdu neprojdou. To byli téměř jediní lidé, kteří se o opuštěný dav starali. Škoda, veliká škoda!
Byl to dav statečný, tvořili jej hlavně Romové, muži i ženy. Sjednotili se, dokázali se sjednotit, v nenásilnou blokádu, a neonacisté neprošli!
