Zeljko Jovanovič: Evropská unie by měla odsoudit evropský rasismus stejně jako odsuzuje ten americký
Minulý týden označila Evropská unie (EU) a Německo, nadcházející předsedající země EU, smrt Afroameričana Georga Floyda, který zemřel po zásahu policie, za “zneužití moci” a volala po okamžité deeskalaci napětí. Přestože šlo o důležitou a vítanou intervenci, morálně ani politicky nebyla plně v souladu s mlčenlivým postojem EU vůči veřejným projevům nenávisti a brutality v jejím vlastním prostředí. V kontextu problémů, kterým v posledních letech unie čelí v oblasti ultrapravicového terorismu, například v Německu, je tato skutečnost ještě děsivější.
Pamatujeme si například obrovské ticho představitelů EU i mnoha dalších evropských lídrů v roce 2016, kdy policie v České republice za podobných okolností usmrtila Roma Miroslava Demetera.
Pamatujeme si například obrovské ticho představitelů EU i mnoha dalších evropských lídrů v roce 2016, kdy policie v České republice za podobných okolností usmrtila Roma Miroslava Demetera. Navíc – v ostrém protikladu s protirasistickými protesty v USA – neonacistický protest v Maďarsku, který se uskutečnil jen před několika dny a nevedl k žádnému oficiálnímu stanovisku politických lídrů v Bruselu či Berlíně.
Politika rasismu vůči romské menšině během vlády maďarského premiéra Viktora Orbána ve skutečnosti dosáhla nové úrovně. Tuto skutečnost názorně ilustruje případ Gyöngyöspata. Navzdory platnému rozsudku, který rozhodl že historická etnická segregace romských žáků ve školách ve městě Gyöngyöspata je nezákonná, se maďarský premiér snažil vytlouct politický kapitál tím, že zablokoval vyplacení kompenzací a označil oběti za “agresory vůči majoritě”.
Pro Orbána to představuje jasný a jednoduchý manévr: Po ztrátách v loňských místních volbách využívá jeho vládní strana Fidesz útoky na Romy jako nástroj k přilákání voličů ultrapravice. Zároveň situaci využívá jako precedens na zvrácení rozhodnutí soudů a také jako diverzní taktiku s cílem odpoutat pozornost od selhání jeho administrativy v oblasti vzdělávací politiky a nedostatečného financování klíčových služeb v oblasti veřejného zdravotnictví.
Tyto útoky směřují proti základním hodnotám a zájmům EU. Přesto unie a její hlavní lídři – jako například předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová – jsou ticho.
Může to mít tři hlavní příčiny. Za prvé, lidé jako von der Leyenová mohou považovat události v Maďarsku za “okrajové”, především v kontextu epidemie COVID-19. To je však velmi úzký pohled na celkový problém. Je totiž zřejmé, že Orbán významně přispívá přesně k tomu typu rasismu, který následně podněcuje ultrapravicový terorismus, včetně případů, jejichž svědky jsme byli nedávno i v Německu.
V uplynulých pěti letech jsme zaznamenali celosvětový nárůst ultrapravicového terorismu o více než 320 procent. Ten v současnosti představuje mezinárodní hrozbu nejen z hlediska své rasistické ideologie ale i svým působením, které překračuje hranice jednotlivých zemí.
Zmíněné ticho může být také způsobeno ekonomickými zájmy lídra celé unie, kterým je Německo. Koneckonců, Německo je hlavním obchodním partnerem Maďarska, kde v současnosti působí více než 3,000 německých firem. Vědom si stimuly přicházející s německými firmami, se Orbán a jeho strana snaží o rozšíření hospodářské spolupráce, aby tak posílili svou strategii, jejímž cílem je přimět Německo a celou EU vyhýbat se konfliktu. Maďarsko bylo například v roce 2019 největším nákupčím německých zbraní.
A zatřetí je to problém samotného Fideszu, jeho propojení na lidi z CDU, strany německé kancléřky Angely Merkelové, kteří CDU zastupují v Evropské lidové straně a mají hlasy i v Radě EU. Toto je součástí širšího fenoménu, tzv. autoritářské rovnováhy, která sama o sobě představuje problém, kterým trpí celá EU. Stranická politika, která poskytuje EU legitimitu jí zároveň brání, aby zasahovala do vnitřní politiky členských států. Ti kteří jsou v jednotlivých zemích u moci mají k dispozici zdroje a investice z EU, zatímco nespokojení občané těchto zemí v rámci volného pohybu jednotlivců odcházejí do Západní Evropy. To následně oslabuje domácí politickou opozici a zároveň generuje platby směřující do domovských zemí.
Premiéra Viktora Orbána možno v tomto směru docela snadno označit za mistra ve využívání této politické slabiny EU.
Orbánova politika umožňuje posílení ultrapravice a tím podrývá samotné pilíře na kterých stojí EU
Jelikož jsou však nejnovější tahy V. Orbána v přímém protikladu se samotným jádrem hodnotového systému EU, je nejvyšší čas aby vedení unie nahlas řeklo “dost”. Jednalo by se o zásadně etické rozhodnutí, které by vyžadovalo jisté obchodní a politické oběti. A je docela možné, že Orbán úspěšně přesvědčil dostatečně velkou část evropského a německého establišmentu, že tyto oběti by pro ně mohly být příliš velké.
S tímto postojem se však EU a její hlavní političtí hráči jako je např. kancléřka Merkelová přepočítali a získali krátkodobé zisky výměnou za stabilitu Orbánova režimu. Neuvědomují si následky jakož i skutečnost, že Orbánova politika umožňuje posílení ultrapravice a tím podrývá samotné pilíře na kterých stojí EU. Koneckonců německá ani celková evropská ekonomika nestojí a nepadá s Maďarskem, je to přesně naopak. Nestabilita EU navíc přináší Německu mnohem vážnější následky než nestabilita Orbánova režimu.
EU má během německého předsednictví příležitost přijmout silná opatření proti domácímu rasismu a ultrapravicové terorismu. I proto že Německo je členským státem, který učinil největší pokrok v oblasti kolektivní paměti a v přijetí odpovědnosti za krutosti během 2. světové války. Smrt George Floyda a výbuch protestů v hlavních městech Evropy představuje jasný imperativ. Ten volá po přijetí konkrétních kroků, které zajistí, aby byly skupiny obyvatelstva, které jsou terčem rasismu, jako například Romové, chráněny před jedovatou politikou ultrapravice, která otravuje nejen Maďarsko ale i zbytek Evropy.
