Stane se prvním Romem, který oblékne reprezentační atletický dres? Příběh Daniela Kováče inspiruje ostatní
Aby mohl trénovat atletiku, musel si shánět peníze i na obyčejné dojíždění autobusem. Daniel Kováč inspiruje mnohé další sportovce a především ty, kteří mají těžké podmínky jako Daniel. Zastává názor, že tam kde je víra, tam se najde i cesta. Pochází z rodiny s 13 dětmi a jeho otec zemřel, když mu byli 3 roky. Část svého života Daniel strávil v dětském domově. O jeho příběhu píší slovenská média.
“Máma to neměla jednoduché, musela se o nás všechny starat. Bylo toho na ní moc, nedivím se. Byli jsme chvíli v dětském domově, už to patří k mému životu. Když přijdu domů, je nás tam deset. Ticho u nás nehrozí, je vždycky sranda,” vyprávěl Daniel Kováč pro sport24.sk.
“Byl slabounký, odrazovaly mě i reference o něm, že není poslušný v klubu v Šali. Přiznám se, že jsem do toho nechtěl jít. Daniel mi po setkání v Košicích začal psát a volat, byl neústupný,” vypráví jeho trenér Peter Mečiar, který je mimo jiné bývalým trenérem olympijského šampiona Matěje Thótha.
VIDEO
“Stále se mi honilo v hlavě, že Daniel nevydrží, přestane ho to bavit. Chodil však poctivě na každý trénink, dodržel všechny věci, které jsme si stanovili. Nebylo to pro něj jednoduché, situace u Dana v rodině není nejlehčí, ne vždy měl na autobus ze Šali do Nitry a zpět. Přesto si peníze sehnal a přišel na trénink,” pokračuje Mečiar. “Motivoval jsem ho i humorně slovy: ‘Daniely, můžeš být první Rom, který si obleče reprezentační dres,'” dodal Mečiar.
Tvrdé tréninky Danielovi přinesly stříbrnou medaili z mistrovství Slovenska. Na mezistátní soutěži skončil na pátém místě. Tehdy se Mečiar rozhodl vzít Daniela do Nitry. Najít školu a internát však nebylo jednoduché. Daniel měl v Šali problémy se školou a tak byl přeřazený do speciální školy, stejnou musel v Nitře vyřídit i Mečiar. V nové škole nyní visí na nástěnce jeho fotografie a články z novin o jeho úspěchu. Dokonce ho na závody chodí povzbuzovat ředitel školy spolu s třídní učitelkou.
“Za všechno vděčím trenérovi. Dal mi šanci, našel mi školu i internát. Pomáhá mi ve všem, ani se to nedá vyjmenovat. Jsem mu vděčný a vše se mu pokouším splatit mojí pracovitostí v trénincích a přístupem,” řekl mladý nadějný atlet Daniel Kováč.
“Kdybych viděl, že se nesnaží, tak by ode mě nedostal nic. Oslovil jsem i lidi, kterým Danielův příběh nebyl lhostejný. Vyznávám názor, že je třeba mít sociální cítění, a když člověk vidí, že ten chlapec za něco stojí a nemá lehké podmínky, je třeba pomoci,” vysvětluje Mečiar.
Podle trenéra je výkonnost olympijského šampiona Matěje Thótha a Daniela v 16 letech přibližně stejná. Pokud se prý Danil na této úrovni udrží, bude mít nastavený správný směr. Matěj Thóth je pro Daniela velkým vzorem. Matěj ho taktéž motivuje a pomáhá mu. Daroval mu své tenisky na chůzi, sportovní oblečení a vzal ho s sebou na soustředění do Vysokých Tater, takže se Daniel mohl učit přímo od olympijského vítěze.
