Případ Trayvona Martina aneb rasově motivované vraždy v USA

Když George Zimmerman zastřelil v únoru 2012 na Floridě sedmnáctiletého
Trayvona Martina, který se vracel z obchodu s plechovkou ledového čaje a sáčkem
bonbónů, zdálo se jasné, že jde o rasově motivovanou vraždu. Zimmerman byl
členem místní „sousedské hlídky“ – neformálního uskupení, které si dalo za úkol
udržovat ve čtvrti bezpečnost. Později uvedl, že mu Trayvon přišel podezřelý,
protože měl na sobě mikinu s kapucí. Zimmerman Trayvona nejprve pronásledoval ve
svém autě, ze kterého i zavolal policii. Ta mu poradila, ať ho nechá být, čehož
neuposlechl a nakonec Trayvona napadl. Následovala rvačka, při které Zimmerman
Trayvona podle svých slov v sebeobraně zastřelil.

Florida má zákon „Stand your ground“ („Postavte se za sebe“), který povoluje
člověku zabití v sebeobraně, aniž by se nejprve musel pokusit o útěk. Tento
zákon ovlivnil Zimmermanův případ: policie ho nejprve na několik hodin zadržela,
ale nezatkla ho, a k zatčení došlo až měsíc a půl po vraždě. Zdali by k zatčení
došlo bez petice, kterou napsali Trayvonovi rodiče a podepsalo ji 1,3 milionu
lidí, můžeme jen spekulovat. Když konečně začal soud s Zimmermanem, všechno bylo
jakoby obrácené naruby: objevily se snahy nalézt co nejvíce chyb v charakteru
Trayvona Martina – u soudu se probírala jeho vysvědčení, fotky z Facebooku,
problémy ve škole atd. Jeden slogan při pozdějších protestech to shrnul takto:
„Jen v Americe se může stát, že černošský kluk jde k soudu za svou vlastní
vraždu.“

Média také probírala etnický původ Zimmermana, muže, který má bílou barvu pleti,
ale jeho původ je smíšený (otec je bílý Američan a matka je hispánského původu).
Zimmerman pro mnohé představoval svým chováním, které neukázalo ani trochu
lítosti nad tím, co udělal, privilegovaného člena majority, který si
přivlastňuje nárok na rozhodování, co je správné, včetně určování toho, kdo se
může pohybovat v ulicích. Když letos v červenci porota shledala Zimmermana
nevinným, mnoho lidí pocítilo zlost i smutek. Porota se skládala ze šesti žen, z
nichž všechny kromě jedné měly bílou barvu pleti a jediná porotkyně, která
nebyla bílá, později v rozhovoru řekla, že Zimmerman beztrestně spáchal vraždu,
ale že zákony byly nastavené tak, že se to nedalo prokázat, a že se ve skupině
většiny bílých žen cítila sama a bez podpory. Jen pro kontrast; na Floridě byla
letos v květnu na 20 let odsouzena Afroameričanka Marissa Alexander za to, že do
zdi vypálila výstražnou střelu, aby tak v sebeobraně varovala svého manžela,
který ji brutálně bil. Jak se zdá, pro Afroameričanku floridský zákon o
sebeobraně „Stand your ground“ neplatí.

Po rozsudku nad Zimmermanem byly v mnoha městech USA narychlo zorganizovány
protestní akce. Transparent na demonstraci v Oaklandu to shrnul: „Jsme šokovaní,
ale ne překvapení.“ Důvodem byla znalost historie: podobných případů, ve kterých
je beztrestně zabit chlapec nebo mladý muž afroamerického původu je bohužel
mnoho, neustále přibývají a jejich historie sahá až k dobám otroctví a lynčování
v USA.

Od zrušení otroctví sice v USA uplynulo více než století a půl, ale důsledky
jsou cítit dodnes: promítají se v rasovém profilování při zatýkání lidí,
přísnějších trestech pro Afroameričany, i v psychologickém traumatu, které se
přenáší z generace na generaci a příspívá tak k chudobě či zneužívání drog mezi
touto skupinou. Organizace Malcolm X Grassroots Movement odhaduje, že v USA je
mimosoudně zabit občan afroamerického původu přibližně každých 28-32 hodin. Jako
mimosoudní zabití definuje zabití policistou, strážníkem, členem soukromé
ochranky nebo člověkem, který se takovým úkolem sám pověří, jako například právě
Zimmerman.

V Oaklandu tkví v čerstvé paměti případ 22-iletého Oscara Granta, kterého
zastřelil strážník na stanici metra Fruitvale na Nový rok 2009. Grant byl s
kamarády zadržen po cestě z novoročního ohňostroje poté, co se ho někdo pokusil
v metru napadnout. Strážník Oscara Granta zastřelil, když ležel na zemi a
nebránil se zatčení. Vrah byl po bouřlivých protestech zatčen a odsouzen za
neúmyslné zabití ke dvěma letům vězení. Nedávno byl se souhlasem rodiny Oscara
Granta natočen film „Fruitvale Station“ (Stanice Fruitvale), který realisticky
zachycuje poslední den jeho života. Film teď v USA sklízí úspěchy, včetně hlavní
ceny prestižního festivalu nezávislého filmu Sundance. Někteří aktivisté však
poukazují na to, že i když film informuje veřejnost a umožňuje lidem společně
prožívat smutek, vznáší také mnoho otázek po tom, co se musí změnit, protože
podobné případy neustále přibývají. V Oaklandu je to například zabití
sedmnáctiletého Alana Blueforda, kterého zastřelil policista, jenž se mylně
domníval, že má zbraň nebo drogy. Tento policista nebyl dodnes zatčen.

Tragický je také nedávný případ z letošního srpna, kdy policie na Floridě zabila
sedmnáctiletého hispánce Israele Hernandeze, když byl přistižen, jak značkuje
bývalého (a už zcela pomalovaného) McDonalda. Policista mu poté, co se pokusil o
útěk, dal elektrický šok do hrudníku, po kterém Israel zemřel. Jeho přátelé
viděli policisty, jak si gratulují a potřásají rukama, zatímco Israel leží
bezvládně na zemi. V Oaklandu se na konci srpna chystá protestní akce na jeho
památku v solidaritě s aktivisty z Floridy.

Když po rozsudku nad Zimmermanem propukly v USA protestní akce, v Oaklandu se
spontánní pochody vydaly do obytných čtvrtí, kde většinu obyvatel tvoří chudí
snědé nebo černé barvy pleti. Lidé je radostně zdravili a mnozí se k nim
přidávali. Tyto projevy soudružnosti ignorovala masová média, která se
soustředila na několik rozbitých oken v centru města. Podobně jako u soudu, kdy
byla v podstatě obviněna jeho oběť, i v tomto případě se pozornost odvrátila od
nespravedlivého systému a oprávněné nespokojenosti lidí k několika málo případům
vandalismu.

Otázka rasismu je v USA neustále živá a projevuje se na mnoha úrovních života:
od předsudků jednotlivců až po zákony jako „Stand your ground,“ fungování
justičního systému nebo zkreslených reportáží masových médií. Práce na poli
odbourávání rasismu tedy zdaleka nekončí.