Pianista Tomáš Kačo si splnil životní sen. Vystoupil v legendární newyorské Carnegie Hall se sólovým koncertem "Gypsy soul"

Klavírista Tomáš Kačo, pocházející z 12 sourozenců a z velmi skromných poměrů, se vypracoval ze samouka mezi nejlepší jazzové studenty na prestižní americké Berklee College v Bostonu, kde získal diplom. A včera večer se mu splnil další sen – vystoupil v legendární newyorské Carnegie Hall. Jeho sólový koncert nesl podtitul “Gypsy soul”. Informoval o tom Radiožurnál, který přípravy na koncert nadaného pianisty sledoval přímo v New Yorku.

„Rozladěné, staré, polorozbité pianino, které jsme měli doma. Pamatuji si, že mi táta vždy rtěnkou na klávesu A dělal takovou tečku, protože to byl můj orientační bod. Jako se všichni učí na hudebních školách, že první nota je C, tak můj táta mě učil, že první nota, kterou musím poznat, je A. To byla první nota, kterou jsem se naučil,“ vzpomíná pro Radiožurnál Kačo na to, jak kdysi začínal hrát na to své první doma v Novém Jičíně.

Radiožurnál o Tomášovi Kačovi píše: “Tomáš Kačo své nadání podepřel vůlí i zarputilostí a po úspěchu v Praze se rozhodl udělat další krok, i když na něj v tu chvíli neměl peníze. Zvládl však přijímací zkoušky do Bostonu a s podporou profesorky Noemi Zárubové i finanční pomocí českých mecenášů dostal svou americkou šanci – ve světě, který mu umožnil netušený hudební rozvoj, který jeho romský původ vnímá jako zajímavou odlišnost a přednost a který mu teď dává prostor ve slavné koncertní síni.”

Již v dřívějším rozhovoru pro Český rozhlas Tomáš Kačo hovořil o tom, jak výrazaně rozdílný je přístupu k jinakosti na „západě“. „Když jsem spolužákům vysvětloval, že jsem Rom, přišlo jim to skvělé. Říkali, že chtějí být taky gypsy. Ve světě jsem pochopil, že jiný znamená zajímavý, nikoliv špatný,“ vyprávěl o zkušenostech, které nasbíral během studií v Bostonu.

„Nebylo by fér, kdybych říkal, že jsem reprezentant romské hudby nebo České republiky. Tyhle věci… to je to škatulkování. Do Carnegie jdu s tím, že budu reprezentovat sám sebe. Budu hrát hudbu, která není romská, která není česká, která není klasická, která není jazzová. Podle mého názoru nemá žádnou škatulku. Tím je to vlastně otevřené, každý z posluchačů si z toho může vzít, co chce,“ říká mladý hudebník.