VIDEO: Okázalé paláce Romů v Rumunsku, symbol prestiže i odraz historie země
Asijské pagody s pyramidovými střechami připomínající paláce Dálného východu – i tak vypadají romské paláce na rumunském venkově nebo na okraji měst, neobvyklý architektonický jev vyjadřující touhu po společenské prestiži v rámci marginalizované menšiny. Píše o nich agentura AFP.
Podle rumunského architekta Rudolfa Gräfa, autora studie o těchto palácích, jde o jakési vyostření typicky rumunských architektonických prvků. “Často jsou až směšné a kýčovité, ale romská architektura odráží paradoxně část rumunské historie, na rozdíl od soudobé architektury, kterou realizuje sám stát,” říká.
Paláce mají úctyhodné rozměry, bohatě zdobená průčelí, sádrové sochy, mramorové sloupy, někdy nesou znaky dolaru nebo logo některé slavné německé značky automobilů.
Stavby se liší podle regionů: v centrální Transylvánii se inspirují katolickými kostely, v Banátu na jihozápadě kopírují neoklasicistické objekty, zatímco na jihu a na východě odrážejí novorumunský styl připomínající tradiční domy vesničanů nebo bojarů, zdůrazňuje Gräf.
Někdy stavby kopírují jinou, oficiální budovu, která se majitele nějak dotýkala: v obci Buzescu na jihu si dal Dan Finutu, zámožný Rom zesnulý v roce 2012, postavit repliku tribunálu, který ho v 90. letech odsoudil k trestu vězení za vyděračství.
Začátek výstavby paláců je úzce spjat s pádem Ceaušeskova režimu koncem roku 1989 – odráží snahu Romů upevnit svou identitu poté, co byli po staletí odsouzeni k otroctví a za komunismu nuceně asimilováni.
“První paláce byly postaveny v 90. letech, když Romové získali zpět část zlata, které jim zabavili komunisté,” říká jeden z romských předáků v Buzescu Costica Stancu. Komunistický režim na základě dekretu z roku 1978 zkonfiskoval zlaté šperky, které si romské ženy předávaly z generace na generaci.
Další Romové si vydělali peníze prodejem starého železa nebo na melouchu a za to si postavili domy, které se měly třpytit a budit úctu a přitom odrážet společenský žebříček panující uvnitř menšiny s asi dvěma miliony členy, jichž většina žije stále v bídě.
Tyto paláce mají být podle Gräfa výrazem prestiže a úspěchu jejich majitelů, ale i konkurence mezi sousedy: k počáteční stavbě se přidělávají další patra, další věže a stále impozantnější sloupy, podle toho, jak majitelé bohatnou a jak se mění jejich vkus. Kromě několika výjimek nejsou architekti staveb známi.
“Údržba je velmi náročná. Mnoho staveb v Buzescu již vypadá opuštěně a rozestavěné paláce nebudou kvůli nedostatku peněz dokončeny,” říká Stancu, který sám žije v malém domku se zahrádkou.
Z Rumunska v posledních letech odešly více než čtyři miliony lidí a v některých vesnicích žijí už jen staří lidé. “Není to už takové jako dřív. Lidé odešli, někteří do Bukurešti, jiní do ciziny. Chtějí si tam vydělat a zůstat tam,” říká před impozantním vchodem do svého paláce šedesátnice Lidia.
VIDEO
