Manifest romské akademičky Ethel Brooks: Evropa je naše
Romská akademička Ethel Brooks, působící jako profesorka na katedře gender studies (Departments of Women’s and Gender Studies) a katedře sociologie na Rutgers University v New Jersey, vydala loni manifest “Evropa je naše”. Ostře se v něm vymezuje proti kulturnímu apartheidu a společností akceptovanému vykořisťování, kterému Romové čelí napříč Evropou, přičemž odkazuje na hnutí romafuturismu, jež považuje za cestu ke svobodě. V únoru byla v Praze otevřena Knihovna Romafuturismo (Dittrichova 13/349, Praha 2), která zpřístupňuje díla romských autorů a titulů spojených s tématy emancipace diskriminovaných etnik a kultur. Knihovna slouží také jako místo pro setkávání nad kulturními a politickými tématy.
V úvodu manifestu cituje argentinskou feministickou sociální kritičku a filosofku Marii Lugones: „Civilizující transformace ospravedlnila kolonizaci paměti a tudíž i toho, jak lidé chápou sama sebe a intersubjektivní vztah i vztah ke světu duchů, k půdě, k samotné struktuře své koncepce reality, identity a sociálního, ekologického a kosmologického uspořádání.“
Ethel Brooks: Evropa má gadžovský problém
Jsme Evropané. Byli jsme zotročováni, transportováni, vystěhováváni, vyháněni. Je s námi obchodováno, jsme nuceně sterilizováni a vražděni. Nárokujeme si svou lidskost, nárokujeme si svou historii a nárokujeme si své místo na půdě Evropy. Jsme zde už celé tisíciletí a je nás 10-12 miliónů. Početně převyšujeme mnoho uznaných evropských národů, včetně Švédů, Srbů, Irů a Rakušanů. Těžili jste z našich odborných znalostí: naší schopnosti chovat koně, pracovat se dřevem, recyklovat, kupovat a prodávat a z našeho hudebního a uměleckého talentu. Těžili jste z naší práce – byli jsme otroky, vyhnanci, těmi, kdo vám trhají ovoce a zeleninu, těmi, kdo po vás odklízí odpadky, těmi, kdo vám dláždí ulice a opravují to, co jste rozbili a vyhodili. Upíráte nám naši pozici ve světě a snažíte se nás i po konci Dekády romské integrace „integrovat“, a přitom nejste schopni si uvědomit, že problém nikdy nevězel v naší integraci, což je příliš mírné, příliš decentní slovo pro popsání trestných činů, které byly proti nám namířeny, ale vězel v rasismu, segregaci a násilí, genocidě a masových vraždách, vykořisťování a vytěžování, jimž jsme byli neustále vystavováni. I když jste třeba sami nic takového nepáchali, využili jste tohoto vyloučení, těchto přístupů, tohoto násilí a také exotizace naší kultury a naší podrobené pozice k tomu, abyste si zajistili zaměstnání, bohatství, pocit nadřazenosti, pocit vlastní kulturní bohatosti.
Odmítáme váš kulturní apartheid. Odmítáme váš kulturní imperialismus. Odmítáme vaše představy o našich patologiích, naší sexualitě, naší hudbě a naší kultuře. Přestaneme vám poskytovat obrazy, které živí tyto představy. Tyto obrazy pro vás byly materiálně i kulturně přínosné, ale jsou dokladem toho, jakými způsoby si přivlastňujete a zároveň vytěžujete, manipulujete – v podstatě kradete – naši kulturu. Snažíte se nás zastupovat, řídit, vládnout nám, abyste se vypořádali s tím, co je konec konců váš „romský problém“, a nám tak vytváříte něco, z čeho se stává „gadžovský problém“ poznamenaný rasistickým násilím, rasově zabarvenou reprezentací a kulturním, sociálním a ekonomickým přivlastňováním. Odmítáme: odmítáme tuto reprezentaci, kulturní krádež a vykořisťování, jimž jsme byli vystaveni ve jménu toho, co je zajímavé, co je exotické, ve jménu naší jinakosti. Od této chvíle to budeme nazývat pravým jménem: Gadžovské reprezentace, manipulace a představy o romství.
Opakuji: vyzýváme k ukončení kulturního apartheidu a kulturního přivlastňování. Vyzýváme k solidaritě mezi utlačovanými. Vyzýváme k obnově černošství, ke zvážení jeho možností v případě, že do něho bude zahrnut i romský lid. Protože my jsme také černí. Máme rozmanité odstíny pleti, barvy očí, barvy a typy vlasů, ale jsme černí. Je to jedno ze jmen, které si dáváme v našem jazyce: Kale/Kala/Kalo/Kali. Všechna tato slova znamenají černý. Vy naopak o nás často mluvíte pomocí rasových urážek a přízvisek, které značí naše černošství: Cikán, Gypsy, Zigeuner, Tsigan, Zigan, Cigano. To jsou znaky našeho černošství nastolené zvenčí, stejně jako systematická diskriminace, segregace, násilí a přivlastňování, jimž jsme byli, a stále jsme, po století vystavováni, a to s neustále narůstající silou a pravidelností způsoby, které čím dál tím více ohrožují naše trvalé přežití.
Je čas nárokovat si zpět naše černošství, abychom mohli v solidaritě spolupracovat s ostatními lidmi tmavé pleti, s černými lidmi z celého světa, s těmi, co byli dříve kolonizováni, vykořisťováni, zotročeni, s těmi, kteří mají obdobnou minulost a jejichž práce, kultura i samotná existence byly vystaveny rasistickému násilí a přivlastňování. Je čas obnovit mandát černošství pro doplnění a zpochybnění diskurzu lidských práv, který nedosáhl toho, čeho ohledně Romů dosáhnout měl, nepodařilo se mu z nás učinit součást kategorie lidských bytostí a i během toho, co usiluje o to, abychom do kategorie lidských bytostí patřili, umožňuje rozkvět násilí, zabíjení, segregace a pokusů o genocidu. Jsme lidské bytosti. Jsme černí. Jsme Romové. Jsme ženy, muži a děti. Jsme rodiče, děti, sestry, bratři, tety, strýcové, prarodiče. Jsme všichni. Jsme queer. Jsme krásní. Nárokujeme si svou identitu ve veškeré její komplexnosti, rozmanitosti, kráse a jednotě jako cestu do politiky.
Do jiné politiky. Politiky nad rámec gadžovského problému. Politiky naděje. Politiky romanofuturismu.
Nárokujeme si status národa, aniž bychom usilovali o hierarchii národního státu, stejně tak neusilujeme o tyranii hranice nebo o imperativ impéria, které jsou v rámci evropského odkazu součástí dnešního systému národních států. Nárokujeme si právo na veřejný prostor – právo být jako občané na veřejnosti, být součástí veřejnosti, přispívat k veřejnému dobru a činit si nárok na veřejné dobro. Nárokujeme si právo na domovy, právo na místo, na tábořiště a prostředí, které není skládkou toxického odpadu. Požadujeme přístup k nesegregovaným školám, k rovnému vzdělání, k adekvátním vzdělávacím zařízením a vhodným učebním osnovám. Nárokujeme si právo žít ve zdraví a v bezpečí, právo na zabezpečení, na ochranu od státu a jeho bezpečnostních složek, nárokujeme si právo na zdravotní péči. Nárokujeme si genderovou spravedlnost, genderovou rovnost a požadujeme po-osvětimskou sexualitu zbavenou nucené sterilizace, která nám umožňuje identifikovat se tak, jak si sami zvolíme, která poskytuje životní, existenční a vzdělávací jistotu pro všechny členy našich rodin a díky které budou naše dívky po boku našich chlapců jen vzkvétat. Nárokujeme si rovný přístup k zaměstnání a konec diskriminace na pracovním trhu. Nárokujeme si záchrannou síť sociálního státu a odborových svazů. Požadujeme svobodu překračovat hranice a možnost usadit se beze strachu z vyhoštění nebo deportace. Nárokujeme si zabezpečení před rasovým násilím, požadujeme ochranu před ultranacionalistickými vraždami. Nárokujeme si náhradu za stovky let zotročení, za mnohé protiromské, protiegyptské, proticikánské zákony, které se vyskytovaly v zákonících po celé Evropě během celé naší zdejší existence. Nárokujeme si oficiální uznání obětí zabitých nacisty a jejich spojenci a jejich odškodnění. Nárokujeme si svobodu.
Berlín je náš. Istanbul je náš. Lety jsou naše: i pod vepřínem se naše kosti mísí s půdou Evropy. Sofie je naše. Miláno je naše. Londýn, Paříž, Bělehrad a Frankfurt jsou naše. Patříme do Šutky, Budapešti, Amsterdamu, New Yorku a Buenos Aires. Evropa je naše. My jsme Evropa. Čelili jsme pronásledování, tisíciletí násilí a vyloučení, vytěžování a zotročování. Nárokujeme si Evropu. Nárokujeme si město. Nárokujeme si svět. Nárokujeme si své místo, svou historii, svou budoucnost. Nárokujeme si romanofuturismus. Romanofuturismus je budoucnost všech. Svoboda pro nás je svobodou pro všechny.
