Karski informoval svět o hrůzách holokaustu, nikdo mu ale nevěřil
V přestrojení se dostával do míst, kde nacisté páchali ta největší zvěrstva. Mohl tak jako první poskytnout britským a americkým úřadům kompletní svědectví o poměrech ve varšavském ghettu a ve vyhlazovacích táborech. Legendární kurýr mezi polským odbojem a exilovou vládou v Londýně Jan Karski jednal s nejvyššími světovými politiky. Jeho snaha ale zůstala bez odezvy. Svět se totiž zdráhal jeho svědectví uvěřit a nepodnikl žádné akce na zastavení holokaustu, ve kterém bylo zmařeno na šest milionů lidských životů. Od narození katolíka Karského uplyne 24. června 100 let.
Život Jana Karského by vydal na několik románů. Jako voják polské armády se dostal do sovětského i německého zajetí, během své mise byl několikrát zatčen. Kvůli obavám, že při mučení prozradí své tajemství, se neúspěšně pokusil spáchat sebevraždu. Při své snaze zastavit holokaust jednal s těmi nejvyššími představiteli a význačnými osobnostmi. Po válce se usadil ve Spojených státech a o jeho skutcích se dlouho nevědělo.
Narodil se jako Jan Kozielewski 24. června 1914 v katolické rodině v Lodži. Jeho otec byl majitelem malé továrny na výrobu koženého zboží. Některé zdroje uvádějí, že se narodil 24. dubna, sám Karski ale v několika dokumentech vlastní rukou zmínil červnové datum. Byl zbožným katolíkem a vyrůstal v multikulturním prostředí, protože velkou část obyvatel Lodže tehdy tvořili Židé. K toleranci k menšinám ho vychovávala jeho silně věřící matka, která na mladého Karského měla velký vliv.
Po maturitě Karski studoval práva a diplomacii na univerzitě ve Lvově a od roku 1935 působil v diplomatických službách v Rumunsku, Německu, Švýcarsku a Británii. Počátkem roku 1939 nastoupil na plný úvazek na ministerstvo zahraničí, v srpnu ho ale zastihl mobilizační rozkaz a Karski začal sloužit u dělostřeleckého pluku. Kvůli rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz se ocitl v sovětském zajetí, ale podařilo se mu utajit skutečnou, důstojnickou hodnost, a byl vyměněn do německého zajetí. Vyhnul se tak osudu tisíců polských důstojníků, které zmasakrovala stalinská policie NKVD v Katyni.
Z německého zajetí se mu podařilo uprchnout, dostal se do Varšavy a připojil se k hnutí odporu. V lednu 1940 byl poslán do Paříže, aby navázal spojení s exilovou vládou v čele s generálem Wladyslawem Sikorským. Do Paříže cestoval tři týdny přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Itálii. V květnu téhož roku byl vyslán znovu do Paříže. Cestou byl ale ve slovenských Tatrách po udání zatčen gestapem, které ho krutě mučilo. Karski přišel téměř o všechny zuby, svou misi a své kolegy neprozradil. Němci tak důležitého vězně převezli do nemocnice v polském městečku Nowy Soncz. Odtud se mu za pomoci několika lidí podařilo uprchnout, za což bylo několik z nich popraveno.
Po krátké rekonvalescenci se vrátil do služby v Oddělení informací a propagandy velitelství Zemské armády. V roce 1942 se vydal na svou asi nejdůležitější misi. Cílem byl Londýn, kde po pádu Francie sídlila polská exilová vláda. Karski měl informovat předsedu exilové vlády Sikorského a další politiky o nacistických zvěrstvech v okupovaném Polsku.
Židé mu předtím zprostředkovali dvě tajné návštěvy varšavského ghetta. "Nemělo to nic společného s lidským bytím a nikdy předtím jsem nic podobného nezažil," vyprávěl Karski v Lanzmannově dokumentu Šoa z roku 1977. Mluvil o ulicích přeplněných odpadky a na nich ležících nahých mrtvolách. K tomu špína, puch a nervózní shon. "Zapamatujte si ten obraz, vyprávějte o tom těm venku. Nezapomeňte!" vyzývali ho jeho židovští průvodci. V přestrojení za ukrajinského strážníka se také dostal do tranzitního tábora ve městě Izbica Lubelska.
Strastiplná cesta do Londýna vedla přes Francii, Pyreneje, Španělsko a Gibraltar a do Anglie se mu podařilo na mikrofilmech dostat obšírnou zprávu o hnutí odporu v Polsku a o holokaustu Židů v okupovaném Polsku. Polský ministr zahraničních věcí Edward Raczynski mohl světu poskytnout jedno z prvních a nejpřesnějších svědectví o holokaustu. Se svou žádostí o pomoc Židům však Karski u britské vlády i přes naléhání neuspěl.
Karski se ale nevzdal a odletěl do Spojených států, kde se v roce 1943 setkal dokonce s americkým prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem. Ani zde ale neuspěl, a svět tak nepodnikl žádné akce k zastavení holokaustu. Příznačný a hojně zmiňovaný je rozhovor, který vedl se soudcem Nejvyššího soudu USA Felixem Frankfurterem, který byl židovského původu. Ten si Karského v klidu vyslechl a poté mu řekl: "Mladý muži, já vám nevěřím. Neříkám, že lžete, ale nevěřím vám."
Po válce Karski odjel do USA. Vystudoval Georgetownskou univerzitu, kde přednášel. V USA se také oženil s židovskou tanečnicí a choreografkou Polou Nirenskou, jejíž téměř celá rodina zahynula v nacistických vyhlazovacích táborech. Jeho snaha zastavit holokaust byla zapomenuta až do konce 70. let, kdy se objevil v proslulém filmu Clauda Lanzmanna Šoa. Pomohly k tomu jeho do té doby téměř neznámé knihy.
Karski zemřel 13. července 2000 ve věku 86 let. Za svou snahu o zastavení holokaustu obdržel řadu ocenění, včetně titulu Spravedlivý mezi národy.
