Europoslanec Peter Pollák k MDR 2021: Nestačí pouze deklarovat ochotu řešit problémy, už je načase ukázat výsledky v konkrétních oblastech

Vážené dámy a pánové, jsem rád, že se mohu účastnit této významné akce k 50-tému výročí od prvního romského kongresu. Již před půlstoletím chtěli Romové přispět k větší rovnosti, začlenění a participaci. Bohužel si musíme kriticky přiznat, že i vinou samotných Romů, jsme se nedokázali za 50 let sjednotit, a ani zformulovat společné požadavky, za nimiž by stáli Romové v Německu, v Srbsku, v Rumunsku, na Slovensku nebo kdekoliv jinde.

Ano, je pravdou, že mnohé události, které se odehrály za 50 let jsme neměli ve vlastních rukou. Proto je třeba poučit se z minulých chyb, pádů, ale i úspěchů a pokračovat v započaté cestě, kterou nastartovali iniciátoři před 50ti lety. Jsem hrdý, že byl mezi nimi i slovenský Rom Ján Cibuľa.

Ambice nám už stačit nemůže.

Zatímco před 50ti lety jsme snili o strategiích, programech, projektech a aktivitách, dnes strategie, programy a projekty máme, ale situace se o moc nezlepšila. Navzdory vyčleněným milionům jsou životní podmínky v chudých romských komunitách nedůstojné.

Obrovské množství dětí je bez vzdělání. Jejich rodiče jsou bez práce. Mnozí Romové žijí v podmínkách, které se podobají Africkému kontinentu. V době, kdy vyspělá Evropa chce být lídrem v automatizaci či digitalizaci, naše děti, na stejném kontinentu, pijí vodu z potoka.

Vzdělávací systémy ve více zemích nejsou schopny připravit romské děti na pracovní trh, jsou nevyužitým potenciálem pro celý svět. Je luxusem, že v době nedostatku pracovní síly se nepodařilo integrovat nezaměstnané Romy na pracovní trh.

Právě COVID-19 odhalil obrovské selhání na straně mnoha členských států Evropské unie, co se týče nakládání s evropskými finančními zdroji. Nárůst extremismu a napětí za posledních 10 let je také důsledkem právě chybějící politické vůle a toho, že peníze se nedostaly k těm, kteří to nejvíce potřebují.

Dnes víme, že pokud nezapojíme samotné Romy do všech procesů včetně tvorby a řízení politiky a programů, tak jakákoliv snaha selže.

Vážení přátelé, opravdu ambice nestačí.

Nezáleží na tom, ze které části světa jsme, musíme hledat to, co nás spojuje, ne to, co nás rozděluje. Před 50ti lety na prvním romském kongresu se lidé z každého koutu světa dokázali dohodnout. Totéž se očekává dnes od nás. Svět od nás očekává, že zformulujeme naše požadavky tak, aby i naše děti měly budoucnost, aby i Romové neměli problém zaměstnat se, aby i v nejméně rozvinutých regionech žili lidé důstojně. Aby anticiganismus nebyl již součástí našeho života. My všichni musíme vyzvat instituce, které dnes investují do projektů v romských komunitách, že nestačí pouze deklarovat ochotu řešit problémy v chudých romských lokalitách, už je načase ukázat výsledky v konkrétních oblastech.

Instituce musí nastavit měřitelné ukazatele, které bychom měli pravidelně vyhodnocovat. Instituce, které mají zájem o romskou tématiku, nás musí vnímat jako partnery, ne jen jako účastníky jejich projektů. V našich řadách je dnes množství mladých, vzdělaných, zkušených a připravených Romů, kteří vědí, co naše komunita potřebuje. Nechceme být pouze ti, kteří budou v projektech dělat asistenty. Musíme být ti, kteří budou nastavovat politiku, tvořit strategie, řídit a monitorovat tyto programy. Od institucí a národních vlád musíme žádat ne fráze a prázdné sliby, ale výsledky. Musíme si stanovit jasné měřitelné cíle, například, že za konkrétní období bude mít přístup k vodovodu a kanalizaci 95% romských lokalit, nebo že do pěti let proškolíme a následně zaměstnáme polovinu nezaměstnaných Romů. Pokrok musíme umět vyhodnotit.

Fráze, které nám dnes nabízejí, nestačí. V mnoha členských zemích je situace Romů vážná, proto je třeba urychleně jednat. Vážení přátelé, tak jak jsem již v úvodu zmínil, před 50ti lety se Romové z celého světa dohodli a můžeme jim být vděční, že nám dali národní hrdost v symbolech, jako jsou vlajka, hymna či jazyk. Pokračujme v jejich šlépějích, aby za dalších 50 let byli hrdí na nás. Aby říkali, že jsme dětem dali vzdělání, rodičům práci, že jsme dali Romům důstojnost a umlčeli hlas těch, kteří šíří zlo, nenávist a anticiganismus.