Berlínský politik žije ve strachu, že ho zabijí extremisté
Ve strachu, že ho každou chvíli můžou zabít pravicoví extremisté, žije už rok a půl berlínský levicový politik Ferat Kocak. Od loňského žhářského útoku, který ho málem připravil o život, špatně spí, rychle střídá bydliště a na ulici se často ohlíží, jestli ho někdo nesleduje.
Navíc už nedůvěřuje úřadům, které podle něj dosud nebezpečí pravicového extremismu nebraly dost vážně. Věří ale, že by to mohla změnit červnová vražda politika vládní CDU Waltera Lübckeho ve středoněmeckém Kasselu, za níž podle všeho stojí právě pravicový radikál.
“Loni v noci ze 31. ledna na 1. února někdo zapálil moje auto, které stálo na zahradě mých rodičů přímo u domu. Plameny přeskočily na dům. Já jsem spal pět metrů odtamtud, moji rodiče asi 20 metrů daleko. Kdybych se té noci náhodou nevzbudil – a to potvrdili i hasiči – byla by to otázka minut a v domě bychom uhořeli,” vzpomíná čtyřicetiletý berlínský rodák s kurdskými kořeny a člen strany Levice na noc, která jemu i jeho rodičům změnila život.
I když všichni tři útok přestáli bez fyzického zranění, psychické následky si nesou dodnes. “Neustále měním své bydliště, celou dobu sleduju auta, píšu si jejich poznávací značky, pořád žiju v napětí a s pocitem ohrožení,” říká politik ze čtvrtě Neukölln, která je známá vysokým podílem přistěhovalců. “Noci jsou od té doby velmi krátké, sotva spím, a když slyším jakýkoliv zvuk, tak se vzbudím a snažím se hned zjistit, jestli se něco neděje,” připouští.
Navíc ho trápí výčitky svědomí, že své rodiče ohrozil tím, že u nich určitou dobu bydlel. Dnes už dům jeho otce a matky, která dva dny po útoku dostala infarkt, pravidelně hlídá policie. Kocak sám se nebezpečí snaží vyhýbat i tím, že nechodí vždy stejnými cestami nebo nemá každý týden pevně stanovený program, ale často ho mění. I tak jsou však jeho obavy téměř všudypřítomné, což – jak připouští – vede k tomu, že s podezřením často kouká i na zcela normální Berlíňany, kteří s pravicovým extremismem nemají vůbec nic společného. Strach se navíc s větší intenzitou přihlásí při událostech, jakou byla třeba nedávná vražda Lübckeho.
O tom, že extrémní pravice stála i za útokem na něj, Kocak nepochybuje. Nasvědčuje tomu i několik okolností. Jak zjistil později, sledovala ho řadu měsíců dvojice pravicových radikálů, které se zhruba dva týdny před útokem podařilo zjistit, kde přesně bydlí, poté co za ním jela cestou domů z jednoho veřejného vystoupení. Oba muže – jednoho napojeného na protiimigrační Alternativu pro Německo a druhého na krajně pravicovou Národnědemokratickou stranu Německa – po útoku policie zatkla, ale nakonec je propustila, protože jim nedokázala prokázat přímou účast na zločinu.
Kocak nechápe, jak je možné, že berlínská kontrarozvědka i zdejší policie díky sledování dvojice věděla, že mu hrozí nebezpečí, ale vůbec na nic ho neupozornila. “Měly mě varovat, abych se mohl bránit,” říká s tím, že je nutné aby zdejší úřady do budoucna změnily svůj přístup. Také by rád, aby se jejich prací kvůli podezření ze sympatií vůči extremistům zabývala vyšetřovací komise berlínské radnice.
Její zřízení by si přála i Bianca Kloseová, šéfka Mobilní poradny proti pravicovému extremismu. Tato nezisková organizace ve čtvrti Neukölln jen od roku 2016 registruje 55 trestných činů proti lidem, kteří se angažují proti rasismu a extremismu nebo za uprchlíky. Patří mezi ně žhářské útoky, výhrůžky smrtí nebo poškozování majetku. “Je ale zřejmě jen otázkou času, než se stane ještě něco horšího,” obává se Kloseová.
