AP: Koronavirus vrací přeživším holokaustu vzpomínky na válku
Pro Olgu Weissovou znamená nařízení zůstat doma mnohem víc než jen zavřít dveře kvůli koronaviru. V těchto dnech si totiž vybavuje vzpomínky na to, jak se v Belgii za druhé světové války s rodiči dva roky skrývala před nacisty, kteří hledali Židy, píše agentura AP.
“Je to skoro jako ozvěna našeho mládí, když jsme byli děti, stejný pocit, že nevíte, co se stane,” uvedla 83letá Weissová, která žije na předměstí Chicaga. “Nemyslíme na virus, myslíme na to, co se nám tehdy stalo,” dodala.
Stále naživu je podle odhadů téměř 400.000 přeživších holokaustu. Pandemie způsobená koronavirem u mnohých z nich vzkřísila pocity strachu, nejistoty a bezmoci, které nezažili od dětství.
Koronavirus vyvolává pocity strachu a připomíná traumata i značné části široké veřejnosti, současná situace ale emočně obzvlášť doléhá na přeživší nacistické genocidy, myslí si psycholožka Jael Danieliová, která stojí v čele organizace pro přeživší holokaustu a jejich děti.
Reakce ale nejsou stejné. Někteří přeživší holokaustu mají za současné pandemie pocit, že by měli být příkladem toho, jak přežít a bojovat, uvedla Danieliová. Do jejich traumatizovaných myslí se ale mohou vloudit souvislosti, které někomu připadají jako extrémní. Strach z hospitalizace si například mohou podle psycholožky připodobnit strachu z toho, že budou uvězněni v koncentračním táboře, odkud není úniku.
Pocity uvěznění doma zase podle Danieliové mohou přeživším připomenout “strašnou dobu, kdy se museli skrývat před světem, aby přežili”. Zároveň se stará traumata mohou násobit postupujícím věkem i v době, kdy svět nečelí krizi podobné koronaviru. Důkazem toho je, že v domovech pro seniory byly zaznamenány případy, kdy se jejich židovští obyvatelé báli jít do sprchy.
Na vlastní oči se svědkem takové situace stala Colette Avitalová, která po druhé světové válce emigrovala do Izraele z Rumunska, byla poslankyní a nyní předsedá Sdružení organizací pro přeživší holokaustu v Izraeli. Její 97letá matka krátce před svým skonem křičela ze sna: “Nacisti si pro nás jdou!” Nyní takové obavy sílí, jelikož lidé vědí, že za jejich dveřmi číhá hrozba. “Budí to v nich paniku,” tvrdí Avitalová.
André Stein, kterého za války v Budapešti zbili výtržníci ve frontě na chleba a nechali jeho tělo ležet na hromadě mrtvol, uvedl, že rozdílem u koronaviru je, že je neviditelným nepřítelem. “Nyní můžete jít po ulici, někdo vedle vás kýchne a může vás to zabít,” uvedl 83letý Stein, který žije v kanadském Torontu a je autorem knihy o dětských přeživších holokaustu. Koronavirus u většiny nakažených vyvolává mírné příznaky v podobě kašle a horečky, u některých, převážně starších osob a dlouhodobě nemocných, ale může způsobit zápal plic a smrt.
“Nechodím moc ven,” uvádí proto 88letý Sidney Zoltak, který žije v Montrealu a který se za války v Polsku s rodinou skrýval před nacisty na několika místech, přičemž sedm měsíců strávili v podzemním bunkru bez denního světla. Zoltak věří, že má štěstí. Své dny naplňuje psaním, mluví se synem, který mu ke dveřím dává potraviny a díky internetu může vést videochaty se svými vnoučaty a dalšími přeživšími holokaustu. Minulý týden s rodinou “virtuálně” oslavil židovský svátek pesach. Je si ale vědom, že mnozí takové štěstí nemají, jsou odříznuti od rodin a mají strach.
Newyorské sdružení Jewish Claims Conference, které usiluje o zajištění odškodného pro oběti holokaustu žijící mimo Izrael, minulý týden v souvislosti s dopadem na tuto skupinu oznámilo, že rozdělí granty ve výši 4,3 milionu dolarů organizacím po celém světě, které zajišťují péči o 120.000 přeživších holokaustu.
Weissová, která koordinuje skupinu asi 20 dalších přeživších, kteří byli jako děti ukryti před nacisty, se slovy “ač se to může zdát jakkoli směšné” přirovnává strach z hladovění za války k současné krizi, kdy se některé obchody potýkají s nedostatkem zboží. Ví ale, že v dnešní době nemusí mlčet a bát se, zda na ni za dveřmi nečeká gestapo. Ví, že pouhým poslechem hudby neriskuje odhalení a smrt. “Pocity jsou ale stejné,” říká. “Je to stejný strach z toho, co se nám stane… strach, který jsme měli na začátku života a který máme teď na jeho konci,” říká.
