AP: Chudé romské děti mají v Maďarsku obtíže s digitálním vzděláváním
Dvanáctiletý Mihály Horváth z maďarské vesnice Bódvaszilas se nemůže dočkat, až se opět otevře škola a on se do ní bude moci vrátit. Devastující jarní vlna pandemie covidu-19 uzavřela v zemi školní třídy a žáci dostali pokyn, aby se učili přes internet. Mihályova rodina, která je součástí početné maďarské romské menšiny, však nemá počítač ani internetové připojení.
Mihály si proto stěžuje, že kvůli tomu zameškává školní látku, píše agentura AP. “Někteří žáci mají telefony, někteří počítače. Ale jsou tady i takoví, jako jsem já, kteří nemají ani jedno,” svěřil se agentuře chlapec na dvorku zchátralého domu, kde žije s dalšími devíti členy své rodiny. “Pro nás cikánské děti je to mnohem náročnější. Některé ani nemají psací potřeby a další věci,” vypráví Mihály.
Jeho příbuzní jsou jednou z tisíců romských rodin v Maďarsku, kterých se pandemie covidu-19 dotkla obzvláště. V době, kdy maďarskou ekonomiku citelně zasáhla karanténní opatření proti šíření koronaviru, mnoho už tak marginalizovaných dospělých Romů ztratilo práci a jejich rodiny se propadly do ještě větší chudoby. Někteří říkají, že musejí prodávat své věci, jako třeba mobilní telefony, aby vyšli s penězi.
Podle Mihályovy pratety Karmen Bastyurové většina romských dětí ve vsi Bódvaszilas nemá přístup k digitálním zařízením a neplní vytištěné domácí úkoly, které jim zadala škola. “Neexistuje pro ně pomoc. (Mihály) nemůže využít internetového vzdělávání, jelikož nemáme počítač. Bylo by to snazší, protože by mohl hovořit s učitelem, který by mu pomohl s domácími úkoly, jimž nerozumí,” říká Bastyurová.
Z loňského srpnového průzkumu Národního demokratického institutu, nevládní organizace sídlící ve Spojených státech, vyplývá, že jen 41 procent romských domácností v Maďarsku má přístup k pevnému či mobilnímu internetovému připojení. A 13 procent říká, že nemá žádné připojení. Listopadová zpráva zástupkyně maďarského ombudsmana pro menšiny připouští, že v případě romských dětí z chudých rodin “přechod k digitálnímu vzdělávání zhoršil jejich už existující nevýhodné postavení”.
Mihályovi příbuzní, podobně jako mnoho dalších Romů, závisí na sezonní práci, někdy pracují jako nádeníci. Kvůli uzavření firem a dalším koronavirovým restrikcím však o zaměstnání přišli. Stát toho moc neudělal, aby pomohl těmto pracovníkům, kteří nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti, když práce pro ně zmizela, upozorňuje Dávid Vig, ředitel maďarské sekce nevládní organizace Amnesty International. Pro lidi najímané na denní práci podle něj neexistuje žádná ochrana. “Pokud nemáte oficiální (pracovní) smlouvu, neexistuje žádná státní podpora související s covidem,” říká Vig.
Romové tvoří podle některých odhadů téměř deset procent maďarské populace a mnoho z nich žije v některé z 1300 odloučených chudinských lokalit. Bódvaszilas leží v jednom z nejméně rozvinutých regionů země. Jeho HDP na obyvatele bylo v roce 2013 podle Eurostatu pouze 40 procent průměru Evropské unie.
Místní úřad poskytuje nyní dětem školního věku jedno teplé jídlo každý pracovní den místo bezplatného jídla, které žáci dostávají ve škole. Mihályova rodina má přesto obtíže s obstaráním dostatku jídla pro rodinu. “Někdy já a můj manžel nejíme a raději necháme jídlo dětem,” svěřuje se Bastyurová.
Před dvěma týdny se rodina dozvěděla, že malý rozpadající se dům, který si pronajímá, byl prodán a musí se do měsíce odstěhovat. Jinak majitel zavolá policii, aby je vystěhovala. “Řekl nám, abychom uklidili dvůr i dům, odnesli všechen náš nábytek a odešli. Ale nevíme, kam jít,” vypráví Mihályova prateta.
“Náš sen je mít vlastní místo, kde by děti mohly žít v klidu… tak, abychom s mými dvěma vnuky nemuseli žít v téhle mizérii,” řekla se slzami v očích Bastyurová. Maďarsko v pondělí znovu otevřelo školky a třídy prvního stupně základních škol. Mihály se přitom těší na 10. května, kdy se bude moci do školy vrátit i jeho třída. Rodina však zatím neví, zda bude mít domov, kam by se vrátil ze školy.
