Violeta Naydenova: Ničivé záplavy v Bulharsku odhalily katastrofální podmínky bydlení Romů

Nejhůře postiženým územím během červnových záplav v Bulharsku je oblast
Asparuhovo ve Varně. Jde o obrovskou tragédii, při níž zmizely celé domy a
ulice. Zemřelo celkem 14 lidí, včetně čtyř dětí. Během týdnů následujících po
katastrofě jsem danou oblast navštívila a to, co zde můžete vidět, budí
pocit apokalypsy.

Jeden z těch, kdo místní záplavy přežil, je Nikolay Nikolov, který se se mnou
podělil o nejisté vyhlídky do budoucna: „Polovina střechy mého domu se
rozpadla. Stěny domu jsou popraskané. Jediné, co jsem dostal, byl příkaz, abych
dům opustil. Obec mi nabídla sociální bydlení, ale odmítl jsem, neboť mám dvě
děti a životní podmínky jsou tam velmi chudobné.“

Asparuhovo se stalo domovem pro rozličné skupiny menšin včetně téměř 1 000 Romů
a 5 000 Milletů (turecké označení pro „lidi“; někteří Romové v Bulharsku je
považují za další Romy, ale jiní za Turky). Tragédie této oblasti vypráví nejen
příběh přírodní katastrofy, ale také příběh dlouhotrvající společenské segregace v
Bulharsku.

Začíná hra na viníky

Množství dešťových srážek dne 19. června dosáhlo naprostého rekordu. Asparuhovo
bylo zaplavené metrovou vlnou vody a bahna. Bylo zcela nemožné, aby rokle v
Asparuhovu, která má 4,5 km2, mohla pojmout tolik vody. Aby toho nebylo málo,
mnoho domů, z nichž většinu vlastní rodiny Romů a Milletů, bylo v této rokli
postaveno během posledních desetiletí, obvykle bez povolení. Městský úřad ve
Varně o této skutečnosti zarytě mlčí.

Městský úřad následně zaznamenal, že záplavy postihly 122 domácností a požádal
postižené rodiny, aby své domy evakuovali. Podle Lily Makaveevové, která je
ředitelkou romské organizace Integro Association, patří nejméně
60 procent těchto zničených domů Romům a Milletům.

„Jsou vaše domy postavené nelegálně?“ ptali se opakovaně novináři členů romské
komunity v živých vystoupeních na nejsledovanějších televizních kanálech.
Tvrdili, že to, co zavinilo katastrofu, byla skutečnost, že „Romové káceli
stromy“ a „nelegálně stavěli domy“.

„Bulhaři by do mahaly nevkročili,“ řekli mi zdejší Romové. „Reportéři
sem nepřijdou. Televize neukazuje to, co se zde skutečně děje.“

Takovéhle jednostranné zprávy zažehly protiromské nálady a odvedly pozornost
veřejnosti od těch, kdo jsou za situaci skutečně zodpovědní: bulharská vláda a
místní úřady. Proč úředníci místní samosprávy dovolili, aby byly tyto domy v
rokli vůbec postaveny? Mohli by bývali zabránit této tragédii? Média si z Romů
udělala obětního beránka namísto toho, aby zdůraznila neschopnost bulharské
vlády řešit problémy s místními menšinami, obzvlášť v případě bydlení. Už celá
desetiletí se na území nebezpečné rokle staví domy bez navržených projektů a
nikdo obyvatele ohledně možných rizik nevaroval.

Den poté

Většina Romů a Milletů byla evakuována a v současné době žijí buď s příbuznými
anebo v domech sociálního bydlení, které jim poskytl městský úřad ve Varně. Na
žádost komunity navštívil starosta města romské rodiny poprvé dne 30. června.
Informoval je, že sedm domů bude strženo a požádal jejich obyvatele, aby
prostory okamžitě opustili. Ve chvíli, kdy tuto zprávu píši, byly již tři z
oněch sedmi domů strženy. Většina obyvatel si stěžuje na nedostatek včasné a řádné
komunikace ze strany města.

Dům patpesátipětiletého důchodce Ibriama Muharema byl jako mnoho jiných městem
určen k demolici, ovšem bez jakékoli záruky do budoucnosti pro jeho osmičlennou
rodinu s ohledem na novou výstavbu:

„Dnes [30. června] v 11 hodin dopoledne se dostavila policie s bagrem, aby
strhla můj dům. Zeptal jsem se jich, jestli mají oficiální příkaz města a oni
řekli, že ne, a tak jsem se jich zeptal: ‚Proč jste přišli strhnout můj dům?‘
Policista mi řekl, abych zavřel hubu. Vlastním tento dům a mám k němu i papíry.
Mám občanský průkaz s adresou, platím elektřinu a vodu, ale oni přišli můj dům
strhnout, aniž by k tomu měli oficiální příkaz.“

Starosta slíbil obyvatelům sedmi zmíněných domů finanční náhradu: 250 leva na
nájem po tři měsíce anebo dočasné sociální bydlení.

„Jsem zajištěn, ale jen na tři měsíce. Co budu dělat pak, netuším,“ vysvětluje
Nikolov, který je jedním z těch, kdo obdrželi příkaz opustit svůj dům. „Starosta
dnes prohlásil, že nám poskytne finanční náhradu, ale nemáme o tom žádný písemný
důkaz ani příkaz ohledně toho, co tvrdí. Zítra klidně může říci, že nic takového
neslíbil.“

Selektivní podpora

„Nepřišli nám na pomoc žádní bulharští dobrovolníci,“ říká Muharem. „Od policie
a místního úřadu se nám dostává jen diskriminace.“

Ačkoli byly od dobrovolníků po celé zemi vybrány sbírky na podporu obětí, zdá
se, že obětem, které se ocitli na dně, se nedostává stejného přístupu. Bulharští
dobrovolníci pomáhali jen postiženým oblastem, v nichž žijí Bulhaři. Romové byli
nuceni se zařídit po svém.

Integro Association a Národní síť zprostředkovatelů zdraví (National Network of
Health Mediators) zorganizovala na pomoc komunitě s vodou, jídlem a oblečením
dobrovolníky romské. Tento rozdílný přístup je následkem dlouholetého vylučování
Romů a segregace v Bulharsku.

Kam dál?

Tím problém ale nekončí. Bulharské úřady si nemohou dovolit čekat, až uhodí
další přírodní katastrofa, než začnou jednat. Ti, kterých se to dotklo, se
dožadují více informací s ohledem na finanční náhradu. V následujících měsících
zde hrozí nebezpečí dalších dešťů a dalších povodní. Kam půjdou dočasní
obyvatelé pak? Co se stane s těmi, kteří mají své domy v rokli?

Záplavy v Bulharsku dramatickým způsobem odhalily nedostačující podmínky bydlení
v romských komunitách, které existují celá desetiletí. Vláda však nepřišla s
žádným plánem, jak se k tomu postavit. A pakliže nedojde ke snahám problém
segregovaného bydlení vyřešit, mohlo by dojít k dalším neštěstím nebo dokonce i
úmrtím.

Zdroj:

http://www.opensocietyfoundations.org/voices/flood-lays-bare-inequality-bulgaria